LINKIN

Klasika je sice klasika, ale stále to nedělá z průměrného filmu nějaký vyjjímečný. Možná že tuhle komedii docením až budu starší, ale dnes mi spousta vtipů nic moc neříká. Dokážu ocenit skvělé herecké výkony prakticky od všech zúčastněných (Václav Lohinský v mých očích vystoupal o malino výše než ostatní), ale jako rub a líc si zde vybrala svou slabší hereckou chvilku Iva Janžurová. Duo Svěrák-Smolajk zde snad jedinkrát ve své kariéře obstáli více na poli hereckém než scénaristickém. Jejich tvorbu mám velmi rád a o to více v mých očích propadá tenhle počin, jenž všichni označují za klasiku. Možná je to předsudek, ale prostě ne, nelíbilo...

Nikdy jsem ani zdaleka netušil, jak těžký život mají spermie...

Je fakt, že se zajímavým námětem lze natočit i tříhodinové hlubokomyslné drama odehrávající se třeba na záchodě. Ale námět je věc první, zpracování pak věc druhá. Natali dělá vělké věci za malé peníze, ale i s tím minimem, které využil se dalo pořídit více muziky. Například filozofování o životních hodnotách rozhodně do tohodle typu filmu nepatří. A hlavně namísto nic-nevysvětlujícího závěru se mohlo pokusit o efektní zodpovězení ba i napovězení otázek "Proč?" "Jak?" atd. Takhle je to pouze sonda do psychiky pár lidí, kteří se ocitli v prekérní situaci , která si nic nezadá s hrou na život a na smrt. Nutno však podotknout, že zaobalená do velmi, ale opravdu velmi efektivního kabátku plynoucího v duchu nervydrásajícího thrilleru. A hvězdičku dolů za toho sviňáka policajta, kterýmu sem přál chcípnout už od poloviny filmu, ale...

Schyzofrenii nikdo nikdy nebude umět točit lépe než David Lynch a nevyrovná se mu ani takovej týpek jakým je velmistr napětí David Fincher. Jednotlivé kvalitativní prvky filmu jako jsou herecké výkony, kamera, atmosféra (!) nebo samotná Fincherova režie by sami o sobě dali snad na plné hodnocení, ale nemám rád, když si film hraje na něco, čím není. Kdy se snaží infiltrovat do jádra dnešní zmedializované a popkultruně zaměřené společnosti a nedostane se ani pod skořápku, aniž by si to uvědomoval. Ano, je to jedna nafouknutá bublina, která je natočená tak efektně aby jí uvěřil každej nezainteresovanej divák, kterej si po shlédnutí řekne, jak ho film obohatil o vědomí, že západní společnost požírá sama sebe. Každej člověk, co nemá IQ tykve si tohle uvědomuje už od střední školy a existuje spoustu věcí, mimojiné i filmů, které budou demonstrovat celou prohnilou společnost o mnoho lépe, věrohodněji a realističněji. A mám takový dojem, že ono "poselství" filmu nakonec zapůsobilo jaksi kontraproduktivně a Fincherovu filozofii si vzali na paškál i maníci, kteří ji stejně jako Norton dovedli k dokonalosti 11. září. Taky se jim pouze nelíbila konzumní společnost sedíc v kanceláři, nakupujíc nábytek značky IKEA a žít podle zažitých vzorců, které vidíme v každém Hollywoodském filmu? Když už sme u toho, měl tenhle film celkem štěstí, že byl natočen už v roce 2000, jinak by nesporně přišel o svůj závěr. Systém není tak jednotvárný, jak zde bylo nastíněno, kdo se bude vehementně snažit, tak může být Rocková hvězda, Hollywoodský herec nebo vyhrát olympiádu. A to je jen jedna z mnoha děr v životní filozofii členů Klubu rváčů.

Konečně vim, že je jenom jeden Návrat a není to krále ale Jediho.

Né nebudu zas opakovat, že mám rád soudní dramata (a zas sem to kurňa řek). Ale můžu říci a klidně i zopakovat, že tohle bylo jedno zo toho nejlepšího (ne-li nejlepší) co jsem v rámci tohoto žánru měl možnost vidět. Jedna místnost, 12 mužů a vy, jenž neodtrhnete ani na minutu oči z obrazovky. Je uplně jedno, jestli byl nakonec 18letý mladík vinen, či nikoliv. Nejdříve to je o odvaze, o odvaze postavit se 11 arogantním mužům. Později je to o možnostech, o polemice a nastínění jednotlivých možností. A na závěr je to o tomtéž, jako na začátku, ale v obráceném gardu. No zkrátka a dobře boží scénář (nenapadlo mě lepší přirovnání), boží herecké výkony, ve kterých se ani George Voskovec nenechal zahanbit. Skvělé budování atmosféry pomocí stínů, sugestivních pohledů porotců a nechutného vedra, jenž z obrazovky doslova sálá. Zároveň během hodiny a půl (!) skvělé vykreslení všech 12 postav (snad až na předsedu poroty). A tak přemýšlím co vytknout, nic mě nenapadá.

Extrémně působivý. Takový je Rváčův deník. A zároveň extrémně dobrý herecký výkon tehdy mladého DiCapria. Není to na drogové téma až takový nářez emocí, jako třeba u Requiem for a dream, ale přesto si myslím, že film dokáže víc než odstrašit. Pořád si lámu hlavu nad tím, proč ve školách pouštějí propagační kazety od Drop-inu, na kterých sedí doktor a stále opakuje "Nefetujte, není to dobrý" a podobný hovadiny. Pořád si lámu hlavu, proč nepustěj žákům prostě některej působivej film, kterej by na rozdíl od oněch kazet měl ten kýžený efekt. Poslední dobou hodně lidí v mém okolí balancuje na tenké hraně drogového opojení a nevím, jestli by po shlédnutí něčeho takového měli i nadále tu touhu. Ale třeba by aspoň měli příště mozek rychlejší než ruku, třeba by došli k takovému prozření, jako DiCaprio v té hospodě. Protože i bez nálepky "based on a true story" by si každý člověk, co pobral jen trochu rozumu dokázal domyslet, že to takle opravdu nechodí jen na filmovém plátně, ale je to bohužel krutá realita. A přitom chyba je vždy jen v prevenci...

Možná existuje nějaký vzorec, který ovlivňuje i přírodní vědy. Možná je to bláznovství a možná geniální nápad. Možná, že tenhle film není vůbec o matematice. Co je ovšem jisté, že tahle Aronofskyho prvotina by si co do depresivnosti nezadala s kdejakým dílem od Davida Lynche. Jako vždy u Darrenových filmů nejde vůbec o příběh, ale o formu a ztotožnění se díváka s depresí hlavního hrdiny (mimochodem skvělý Sean Gullette). Střih u braní léků nebo kamerové vychytávky při útěku z metra jsme mohli vidět i u Requiemu, ale neřekl bych, že se pan režisér sám vykrádá, je to prostě jeho styl. A z jeho stylu se už v Pi dá vyčíst, že se zrodil nový režisérský talent a velká postava nezávislého filmu. P.S. Všimli jste si, že si zde malou roli střihnul i Aronofskyho dvorní skladatel Clint Mansell?

This is the Zodiac speaking...

Svěrákovic duo je na české filmové scéně jako polárka na nočním nebi. Nedokážu si představit, že by Zdeněk někdy skončil s divadlem a filmem. Nádherný hold vzdaný stáří a příběh jednoho důchodce, jenž se nejvíc ze všeho bojí senility řádně zacvičily s mojí bránicí. Dovolím si jít vysoko a označit tenhle film za jeden z nejlepších počinů české kinematografie v rámci nového tisíciletí.