Bebacek

Melodramatické rozjímání o nevyzpytatelnosti lásky aneb když otec od rodiny (Fred MacMurray) po letech náhodně potkává svou lásku z mládí (Barbara Stanwyck) a ona mu narozdíl od jeho upištěných dětí a věčně zaneprázdněné manželky (Joan Bennett) věnuje pozornost. Zcela předvídatelné schéma, scény dělané na efekt, kdy se postavy potkávají ve chvílích, kdy by to všichni nejméně čekali a v situacích, kdy se to nejmíň hodí a které prostě nevysvětlíš.

Nechce se mi věřit, že to byl rok 1930, ve kterém byly natočené ty úžasné scény ve vzduchu... Občas jsem se přistihla, že koukám s otevřenou pusou - vážně :-) Jako první mě absolutně dostal výbuch vzducholodi a pak už to šlo jako po másle - bombardování, pády, či pouhé plachtění letadýlek... Nádhera! Asi si pořídím nějaké modely a začnu lepit :-)) To ostatní také nebylo až tak marné a postradatelné, jak by se na první pohled mohlo zdát - milostná linie nesoucí poselství "Všechny ženy jsou stejné..", sexy olizování uší... :-)) a motiv strach vs. povinnost, čest a vlastenectví byl vygradován opravdu slušně. Motory letadel mi v uších budou zřejmě hučet ještě hodně dlouho, každopádně vidět tuhle pěknou věcičku, se kterou si Martin Scorsese tak šikovně pohrává v Letci, rozhodně stojí za to.

Peter Fonda na tripu, ve víru halucinogenních obsesí, ve kterých je prostě všechno "groovy", ale mě to ani trochu neoslovilo...

Amazing...! 8-) Zvlášť když Joe očkoval tu blonďatou slečnu Johnem Waynem... jó, fakt jsem jí sežrala, že má ráda westerny, když se předtím vůbec nechytala na téma Stopaři... :-) No a ta úžasná sekvence, kdy si Joe užívá chvíle plné rozkoše se sličnými slečnami a zpívá mu do toho Jim Morisson o tom, jak by chtěl odprásknout svýho fotra a přefiknout svou matku...Prostě skvělé. Harvey je machr...

Hudební doprovod Miklose Rozsy, Stanley Cortez (Skvělí Ambersonové) za kamerou a Langova osvědčená dvorní herečka Joan Bennettová v roli ženy, která ve své lehkomyslnosti po pár dnech známosti pojala za manžela podivínského cizince, jenž jí ve svém domě přichystá nemalá překvapení. Největším tahounem jsou zde právě vnitřní monology Bennettové hrdinky, jimž koresponduje skvěle budované napětí a dokonalá gradace story à la Modrovous – ten své nové manželce také zakázal vstup do zapovězené komnaty a ona za svou zvědavost draze zaplatila... Jednoznačně jeden z nejlepších noirů!

Představa, že by ženská z Timesů chodila tři roky ve stejném kožichu, je stejně směšná jako ten konec.

Když jej neporovnáváte s předlohou, dostanete slušné drama. - Jinak Fritz Lang s Greeneovou předlohou naložil vskutku velmi, velmi volně. Co se taky dalo čekat od filmových 84 minut? Složitost vnitřního světa hlavního hrdiny je zde zcela zabita, tady prostě MĚL být voice-over! Psychické pochody jeho zmatené duše, rozporuplnost hraničící s paranoiou, jsou tím nejlepším z celé knihy. A to ani nemluvím o v podstatě otevřeném konci (v knize), balancujícím na hraně optimistického a pesimistického vyznění. Na jedné straně víra v lepší budoucnost, na druhé strach z nedostatku sil, pevné vůle a přesvědčení. Film nabízí melodramatický happy-end - tohle není Graham Greene. Doporučuji si knihu přečíst (a nestačí jen jednou). Nedivím se, že Greene samotný se k adaptacím svých děl vyjádřil jako "k povrchním, zjednodušujícím a zavádějícím."

Barevná nuda bez jakéhokoliv chytlavého songu. Na vyžilého Astaira nebyl zrovna nejlahodnější pohled, Cyd Charissová působila mnohem zajímavěji - ovšem jen v tom posledním čísle, muzikálové variaci na chandlerovské detektivky. Asteirův voice over "She was bad and dangerous, but she was my kind of woman..." a Charissové femme fatale bylo tím nejlepším, co mohl Minnelli v tomto svém počinu nabídnout. Jenže přetrpět celý film jen kvůli posledním deseti minutám? To je skoro mučednictví...

Jednu za Hauera, jednu za to, jak elegantně parkoval kolo, jednu za maminku a jednu za tu pěkně rozvernou nevázanost.

Ta holka byla fakt dobrá! Hlavně když tam vyšroubovávala ty žárovky ze svítících lamp a lustrů – tak nevím, ale já když se jen špičkou prstu dotknu svítící žárovky, tak se spálím, vy ne? :-)