Kubaso

Vlastně by se jednalo jen o průměrný a předvídatelný dobrodružný film, obsahující všechna klišé, která se od něj dají očekávat, nebýt několika nezapomenutelných scén. A všechny spojuje jedno jméno - Malcolm McDowell. Ten si svoji roli jako jediný evidentně užíval. Režisér si toho byl vědom, a tak mu zřejmě poskytl pár scén nad plán, čímž filmu jednoznačně prospěl. Ostatní totiž snad ani neměli co hrát. Závěr je možná až moc na efekt, ale co naplat. Funguje.

Další Spencerova komedie "do počtu". Našlo by se v ní pár vtipnějších momentů (možná dokonce tři), leč Bruno Corbucci je podává natolik tragicky a rutinně, až z toho zůstává rozum stát. Není to sice taková mizérie jako pozdější Aladdinova lampa, ani neurazí tak jako Superpolicajti z Miami, ale do pochybného spolku nejslabších filmů s Budem Spencerem nejspíš patří. Za zmínku snad stojí, že film tentokrát (zcela výjímečně) neničí Spencerův parťák, který nepůsobil ani zdaleka tak trapně jako většina jeho předchůdců. Ale to bude do značné míry zásluha dabingu z originální VHS, bez něj bych film možná vypnul po pěti minutách.

Ačkoliv nemám možnost srovnávat s knižní předlohou, musím souhlasit, že film má k dokonalosti daleko. Hlavně první polovina trpí přinejlepším průměrnou režií a nijak zvlášť záživným dějem. Ta druhá už je zajímavější. O žádný spektákl se rozhodně nejedná, nicméně malá Drew Barrymore táhne film neskutečným způsobem a když ne zrovna ona, tak George C. Scott určitě. Snímkům (a hororům zvlášť) s dětmi v hlavních rolích se obvykle vyhýbám, ale Drew je tady naprosto skvělá a dokáže film přenést i přes některé slabší momenty. A finále, v němž s nepřítomným výrazem ve tváři mění sídlo Společnosti na jeden obří táborák, prostě bere dech. Jenom škoda toho zbytečného epilogu. Určitě to není kdovíjak zásadní film, ale svůj půvab má a za vidění stojí.

Carpenterův nápad natáčet další díly série bez Michaela Myerse se mi líbí, protože tahle postava podle mě jednoduše neměla dost potenciálu na to, aby utáhla tolik filmů, kolik jich nakonec vzniklo. Jenže ten nápad přišel až po dvou natočených dílech, takže Season of the Witch zřejmě neměla šanci, i kdyby byla sebelepší. Jasně, je pravda, že děj je řádně přitažený za vlasy, nedovysvětlený a některé prvky v něm nefungují tak, jak by měly. Ale přesto si film pořád drží velmi slušnou atmosféru a díky originálnímu námětu funguje překvapivě dobře. Pomáhá mu i režie Tommyho Lee Wallace, který Carpenterův styl kopíruje tak přirozeně, jakoby ho sám vymyslel. Sice bych se obešel bez robotů, laserů a pitomého finále, ale házet film do odpadu jen kvůli nevhodně zvolenému názvu tak, jak to dělá většina hodnotících? Kde to jsme? Navíc je tenhle "díl" podstatně originálnější, krvavější a zábavnější než ty, co následovaly po něm. Jen v něm nikdo nesmí hledat Michaela, no...

Nekonfliktní pokračování, sázející na jistotu ve snaze napravit si ztracenou reputaci. A to je právě jeho největší chyba, protože nemá čím překvapit. A jelikož se Michael Myers nachází v pokročilé fázi SNZS (syndrom nezničitelného zkurvysyna - nemoc většiny vyvražďovaček), tak ani vyděsit. Sledovat vylouhovaný děj jen kvůli zabijákovi, jehož zabít nelze, a který se na scéně nevysvětlitelně zjevuje jen dle libovůle scénáristů, nudí k nepřežití. Zvlášť když jsou mi všechny ostatní postavy šumafuk a nějaká atmosféra zcela chybí. Za pozornost by stála závěrečná pointa, kdyby ovšem nebyla okopírována z jednoho dílu série, která paradoxně vznikla ve snaze přiživit se právě na úspěchu Halloweenu, tj. z Pátku třináctého. A ta si s klišé žánru poradila lépe, protože si alespoň na nic nehrála a nešetřila krví.

Slovy nelze vyjádřit, jak mě mrzí, že tenhle precizně provedený "malý" film vzbuzuje tak protichůdné, někdy dokonce nenávistné reakce (IMDb). Je sice pravda, že Romero už nedokáže formulovat svoji kritiku tak přesvědčivě jako ve svém debutu, ale právě dokumentárním stylem Diary of the Dead se možná k původním myšlenkám dostává blíž a razantněji, než se mu to povedlo v jeho dalších filmech. Tuto hlavní přednost snímku používá Romero trochu alibisticky, přesto však působivě, a staví klasické (a notně ohrané) postupy filmů o živých zdechlinách do úplně jiného světla. Díky tomu nikdy nepůsobí tak křečovitě jako průhledně vykalkulovaná Země mrtvých. Co se provedení a způsobů likvidace oživlých mrtvol týče, Romero projevil obrovskou nápaditost, aniž by hrál pouze na efekt, nebo se dokonce podřizoval cenzuře. Groteskně apokalyptická atmosféra celého filmu připomíná nejlepší momenty z Dawn a Day of the Dead, jež jsou občas i citovány. Fantastickou tečku za pesimistickým koncem pak tvoří závěrečný song "Any Other Way". Viděl bych to na Romerův velký návrat v malém stylu, ale zmlsaným feťákům popcornu z multiplexů, neschopným vidět v hororech cokoliv hlubšího, bych doporučil, ať se mu obloukem vyhnou.

Nečekaně povedená a stylová podívaná, která vysoce převyšuje Bronsonovy stereotypní kriminálky, jež v té době začínaly v jeho filmografii převládat. Ve své podstatě se jedná o zdánlivě nenápadný film, který nikam zbytečně nespěchá, akci servíruje střídmě, leč svědomitě, a stejně jako Bronsonova postava zvažuje každý krok. Role nájemného vraha mu padla skvěle a správně cynický Jan-Michael Vincent mu s andělskou tváří nahrává na výbornou. Dokonalý je rozhovor s jeho holkou, vyhrožující mu sebevraždou, což Vincent suše okomentuje slovy: "Když ti nezáleží na tvým životě, proč by na něm mělo záležet mně?" Podobných momentů je tady mnohem víc a příběh precizně graduje do perfektního finále, které člověka donutí se ptát, proč se hergot tenhle (dobře skrytý) klenot nestal minimálně stejnou klasikou jako Přání smrti z následujícího roku.

Působivá a promyšlená sci-fi, která se nesnaží ohromit akcí a nestojí na speciálních efektech. Má k tomu mnohem skromnější a často účinnější vyjadřovací prostředky (lopaty pořádkových vozů, plnící kontejnery demonstranty, mluví samy za sebe:-), doplněné o prostředí prašného New Yorku se 40ti milióny obyvateli. Snad jedinou výtku bych měl k Hestonově postavě, která ukradne co vidí, a s níž by vlezlo do postele snad všechno, co chodí po dvou nohách. Trochu zbytečně se tím zlehčuje jinak skvěle budovaná atmosféra. Ovšem na druhou stranu, takovou postavu umí zahrát málokdo tak jako on. Závěrečná pointa je sice snadno odhadnutelná, ale její prozrazení je vyřešeno velmi dobře. Suma sumárum, další Planeta opic se nekonala, nicméně k diskofilní pakárně jménem Omega Man to má Zelený Soylent naštěstí nekonečně dál.

Film se slibným námětem, vezoucí se na módní vlně katastrofických filmů, vyžívajících se v hromadném masakrování známých tváří. Daří se mu sice navodit jakous takous atmosféru stísněným prostředím vlaku jedoucího do záhuby, ale selhává stereotypními postavami a několika uměle vykonstruovanými "akčními" scénami. Přesně tím ovšem trpí snad všechny podobné snímky, takže ani nemá cenu se o tom dál šířit. V paměti naopak utkví správně drsný závěr, ve kterém šly konečně všechny servítky stranou.

Poprvé jsem viděl pár záběrů z Cravenovy Swamp Thing v dokumentu z cyklu o nejslavnějších režisérech Hollywoodu (srandu si nedělám) a izolovány od zbytku filmu ve mně vyvolaly očekávání dojemně pitomého béčka. Ve skutečnosti je pravda trochu jinde. Řekl bych, že se Cravenovi povedlo skloubit komiks s filmem líp, než většině ostatních režisérů. Jinak řečeno, jeho film má přesně tu správnou dávku naivity, akce i nadsázky, aby sám sobě nepodrážel nohy. Jenže Craven měl také vždycky problémy s finišem a zrovna tady to platí dvojnásob. Navíc se v závěru citelně projeví nedostatek financí na opravdu mizerných maskách, z nichž i gumová "věc z bažin" vypadá ještě zdaleka nejlépe. Je velká škoda, že si film neudrží své kouzlo až do konce, ale o sračku, za jakou jej mnozí považují, se určitě nejedná. Christopher Reeve udělal chybu, že nenechal Cravena režírovat čtyřku Supermana. Nemusela dopadnout tak, jak dopadla.