Kubaso

Snímek, v USA známý pod názvem THE MIGHTY PEKING MAN (Mocný pekinéz???), byl jedním z těch, jež se snažily přiživit na úspěchu King Konga z šestasedmdesátého roku. A jelikož pochází z Asie, nemůže chybět ani chlápek v opičím oblečku důkladně likvidující kartónové krabice, jenž mají představovat budovy. Co se našeho Opočíňana týče, sluší se dodat, že jeho ztvárnění sice není o moc lepší než Belmondův gorilí kostým z filmu Zvíře, leč alespoň jeho pohyby nepřipomínají retardovaného alkoholika (King Kong vs. Godzilla). Vyprávět příběh by bylo nošením dříví do amazonského pralesa, ale jeden prvek navíc přeci jen má. Je jím blonďatá kráska z džungle, jejíž nekontrolované přehrávání dokonce vyústí ve velmi případnou otázku hlavního hrdiny: "Are you completely okay?". Svým pohnutým životním osudem i vizáží nápadně připomíná Sheenu - královnu džungle, v čemž se Peking Kong ukázal být filmem bezmála vizionářským. Její filmovou verzi totiž o pár let později natočil John Guillermin, pachatel King Konga '76. Ah Wei, jak zní její jméno, během filmu několikrát selže úsporný oděv a předvede hereččin... řikejme tomu bonus. Způsob jakým k tomu dochází nenaznačuje, že by se tak stávalo cíleně nebo omylem. Ono jim to prostě bylo šumafuk! Díky tomu se člověk ani na chvíli nenudí, což je velká výhoda oproti japonským Godzillám, plným nudné vaty. Filmaři příběh pojali tak roztomile a upřímně naivně, že u jeho diváka dochází až k popření vlastního racionálního uvažování, díky čemuž jsem se královsky bavil ne na účet tvůrců, ale s nimi. A takových béček moc není. Jeho znovuvydání v Americe mimochodem inicioval sám Quentin Tarantino.

Po shlédnutí pár originálních děl godzillí série musím uznat, že v akčních scénách (párek ožralých Japonců v oblečcích okřídleného "čehosi" dupe po kartónových krabicích) Gappa hodně ztrácí na kouzlu a často nudí. O to zábavnější je překvapivě ta vata okolo, v níž Godzilla naopak selhávala. Hlavně závěr v duchu rodinného filmu s anti-feministickým poselstvím patří k těm nejsurreálnějším zážitkům, se kterými jsem měl tu možnost se setkat. Ovšem pozor! Narazil jsem i na tvrzení, že Gappa je ve skutečnosti míněna jako satira. A nepochybně brilantní, neboť tenhle odzbrojující názor je satirou už sám o sobě.

Hyams se ani nepokoušel srovnávat svůj film s Kubrickovým, a jelikož mu tím evidentně prospěl, nebudu tak činit ani já. Přišel s jiným, konvenčnějším stylem vyprávění, kde film pracuje ve prospěch příběhu, nikoli naopak. Jediné, co by se snímku dalo vytknout, je až příliš názorné a jasné poselství, díky němuž spadne závěr filmu do bahna klišé. Naštěstí se v něm topí jenom krátce, takže to na kvalitách filmu nic nemění (vidím v živých barvách, jak by ten závěr natočili dneska). Podobných sci-fi je zoufale málo.

Díky své fascinaci nedostatkem soudnosti ze strany herců, režiséra a především producenta, můžu hrdě prohlásit, že jsem konečně nějaký Lynchův film vydržel dokoukat do konce. Výprava je královsky štědrá, triky většinou velmi povedené a soundtrack daleko přesahující dobu svého vzniku. Všechno ostatní je ale tak špatně, jak jen může být: Lynchovy schizofrenní výplody; nedostatečně vysvětlené vztahy mezi postavami a motivace jejich činů, které zřejmě mají kompenzovat myšlenky hrdinů (třeba "Už to mám pod kontrolou." nebo "Ohnu se jak rákosí ve větru." :-D , zprostředkovávané jejich vnitřními hlasy. Pro veškerou tu obsahovou prázdnotu a marnost existuje jen jedno vysvětlení: Lynch prostě trochu přebral "koření" a producenta De Laurentiise jím musel předávkovat.

U Mechanického pomeranče jsem věděl, že koukám na dobrý film. U Deodatových Kanibalů jsem měl dojem, že sleduji zajímavý film. U Stoneova tripu jsem pochyboval, zda-li vůbec koukám na film. Hlavně první polovina trpí naprostou přestylizovaností (mý nový oblíbený slovo; krásně se píše, ještě líp čte) a z ní vyplývající chaotičností, plné zadních projekcí, klipovitých střihů a zfetovaných barviček. To aby se to dětičkám odchovaným MTV taky líbilo. Tony Montana, Hitler, Stalin, čert... Jaký to celé dává smysl, to jsem věru nepobral. Nicméně právě ve chvíli, kdy většina soudných diváků poprávu usíná, se Stone začíná v bizardních metaforách ptát. Žádné odpovědi přitom nenabízí ani nehledá, což je u něj jednoznačné plus, poněvadž svými závěry dokázal v posledních dějstvích posrat většinu filmů, co jsem od něj viděl. Nevím, co to Stone natočil, ale za vidění to stojí. Tarantina bych tam ale radši nehledal.

Kdybych neviděl Director's Cut a spoléhal se jen na česky dabovanou televizní verzi, za plný počet by to rozhodně nebylo. Dabing sice není špatný, jenže jeho překlad s nejvyšší pravděpodobností vychází z cenzurované verze, protože tuny skvělých dialogů zazní sice česky, leč úplně naprázdno. Co se filmu týče, trochu mě mrzel nedostatek Quentinova nadhledu v násilných scénách, jelikož pod Scottovým vedením se mění v celkem neopodstatněnou přehlídku brutality. V typicky tarantinovských dialozích ale Scott filmu nesmírně pomohl tím, že prostě nechal herce hrát (Slater s Oldmanem, Walken s Hooperem). A akční scény, byť jich tu zas tolik není, mu jdou dokonce mnohem líp (viz závěrečný masakr). Je to v každém případě povedená "tarantinovka", ale v televizi už se na ní určitě nepodívám. P.S.: Quentinovým záměrem bylo, aby se Alabama po Clarenceově smrti (původní konec filmu) později spřáhla s panem Bílým (Harvey Keitel v Gaunerech). Na základě druhé půlky kompletního scénáře byli natočeni Takoví normální zabijáci. Po jejich shlédnutí musím uznat, že dost (zlo)volně...

Je pravda, že Snyderovu verzi jsem viděl o něco dřív, než Romerův originál. Po shlédnutí obou filmů u mě ale remake hodně stoupl v ceně. Ne snad proto, že by se jednalo o lepší film, ale jeho síla spočívá hlavně v důkladném oživení původního příběhu, když Snyder zasazuje jednotlivé situace do naprosto jiného kontextu. Zakomponovat do toho klipové střihy a skákavé, běhavé zombie je sice poněkud divným tahem, nicméně to jako celek funguje překvapivě dobře. Nemůžu se nezmínit o GENIÁLNÍM využití odzbrojující "The Man Comes Around" od Johnnyho Cashe v úvodu filmu (možná trochu podobně použil Romero "'Cause I'm A Man" od Pretty Things). Je to jedna z písní, co bych rád "slyšel" na svém pohřbu. Jenom doufám, že by nenásledovala podobná sranda, jako ve filmu...

Nikdy nepřekonaný a nepřekonatelný Jean-Paul a jeho "pohled z ocele v sametovém oku..." Po nespočetných promítáních starých kazet sice musím uznat, že Muž z Acapulca si stojí o něco líp, ale za míň než za 5 to prostě být nemůže, "protože jsem ještě nevykouřil svou poslední cigaretu."

Hodně povedené a sympatické pokračování. Neztrácí tempo, nápady ani nadhled, byť zápletka je oproti prvnímu dílu tentokrát dost přemrštěná. Nejedná se samozřejmě o žádné veledílo, ale v každém případě potěší, přestože to místy zavánělo MacGyverem :-) Mně to stačí...

Málokdy se stane, že by režisér dokázal vytěžit minimální rozpočet a využít z toho vyplývající nedostatky ve svůj prospěch (napadá mě akorát Duel, původní Noc oživlých mrtvol a z novější doby Coscarelliho Bubba Ho-Tep). Carpenterovo původně studentské dílko je toho ale možná vůbec nejlepším příkladem. Inspirováni Vesmírnou odyseou a Doktorem Divnoláskou, ztvárnili Carpenter s O'Bannonem svou vlastní, originální vizi budoucnosti, která se určitě stala jednou z hlavních inspirací populárního, ale ani zdaleka ne tak povedeného Červeného trpaslíka. "Herci" podávají opravdu sympatické a bezprostřední výkony. I díky nim mi dokáže tenhle (ve své podstatě dost depresivní) film vždycky spolehlivě zvednout náladu. Je ale potřeba přistoupit na pomalejší tempo a na pravidla hry, v nichž se triky na úrovni třicátých let stávají regulérní součástí svérázného humoru snímku. Filozofický dialog mezi Doolittlem a bombou č. 20, včetně jejího následného uvědomění si sama sebe, je nezapomenutelný a samotný závěr mi málem vehnal slzy do očí :-) Společně s Věcí nejlepší Carpenterův film. A to myslím smrtelně vážně!