thymus

Měla jsem představu, že dokumenty „Pevnosti“ bude určený lidem se zájmem o historii a podle toho bude taky natočen. Vyšel z toho nicneříkající ubohý paskvil, který není ani zajímavý ani věcný ani poučný, ba ani vtipný. Šaškování jakéhosi herce coby průvodce je úplně zbytečné a navýsost trapné. Jeho přítomnost v pořadu jsem vlastně ani nepochopila. – Hodnotím jednou hvězdou – za účinkující, kteří doufali, že pořad o „jejich“ pevnostech bude mít hlavu a patu a bude se líbit…

Když se Vall-E setkal s krásnou novou naleštěnou robotkou Eve, viditelně mu zjihl pohled - a tím si mě získal. Jak se jen Pixarům podařilo vdechnout tomu starému rezavému robůtku duši?

Vůbec se mi tento film nelíbil a celou dobu jsem si říkala - hnus, hnus, hnus… Ještě k tomu toporné herecké výkony, primitivní dialogy. Ani jako satiru to neberu. Snad komiks? Knihu jsem bohužel nečetla, a po této veledávce brutality asi ani číst nebudu.

Romantika, kam se podíváš - víc jí snad do tohoto filmu nacpat nešlo, lezla ven všemi skulinami, a dokonce jsem měla pocit, že už i sám sladký Gere je jí přesycený. - A ještě poznámka: Věřte, že ani ženy -sátnice takové filmy nemusí!

Mám ráda zapeklité detektivky, kdy se klasickými postupy odhaluje vrah. Když se to vše děje na anglickém venkově, a když i za zdánlivým klidem lze tušit zlo, je to ta pravá napínavá atmosféra. Ovšem, pokud se už při x-té vraždě směju - je asi něco špatně. Je fakt, že někdy je těch chorobných vztahů, všelijakých úchylů a vražd nadbytek a pak se detektivka změní na komedii.

Příběh o tom, jak těžké je žít s pocitem viny a jak namáhavé je napravit pošramocené vztahy. Opravit nabouranou karoserii nebo zrenovovat starý nábytek je snadnější. Téma by bylo dobré, ale muselo by být podáno uvěřitelněji, bez spousty klišé. Taky souhlasím s "nash." - motiv nemoci rozmělňoval hlavní linii.

Vtipná romantika, přesně podle mého gusta. Být v kůži Ingrid Bergmanové, taky bych oněměla a zírala na úžasného Caryho Granta. A copak, až bych s ním mohla být na plese a sledovat jeho taneční kreaci. Taky jste si všimli, jaké má štíhlé dlouhé nohy? A co s nimi dokázal - ve čtyřiapadesáti letech!

Už jenom pro ty budované i vybudované anglické zahrady je tento seriálek příjemný. A copak musí být zahradník vždycky vrahem?

Film je to příjemný, ale nesmí se u něho vůbec přemýšlet - nad nelogičností některých momentů jsem se dost nasmála. Například použití lan k vyspravení a „svázání“ dílů letadla k sobě mi přišlo dost naivní, také „hupsání“ našich hrdinů přes hory a doly bylo obdivuhodné. No, aspoň jsem si protřepala bránici. Je to zdravé.

Pamatuji se, jak jsem byla unešena po prvním shlédnutí tohoto filmu - a to je už pěkná řádka let. Úplně jsem byla fascinovaná příběhem a hlavně oběma hlavními hrdiny, možná proto, že v té době jsem byla jenom trošku starší než byli oni a tím víc jsem s nimi prožívala jejich touhu a lásku. Tehdy jsem musela film vidět několikrát. Teď, po dlouhé době, jsem ho viděla znovu - a nic se u mě nezměnilo. Leonard Whiting a Olivia Hussey jsou nádherní, přesvědčiví ve svých rolích a právě oni to jsou, díky nimž je (a bude) toto zpracování Romea a Julie nejkrásnější, jaké jsem kdy viděla. Díky, pane Zeffirelli.