thymus

Valnou část filmu jsem přemýšlela, o jakéže to vášni ten příběh je. Očekávala jsem vášeň mezi mužem a ženou, tedy mezi Tristanem a Susannah, jenže tam, ač jsem se snažila, jsem ji nějak nepozorovala. Ona taky Suzanne v podání Julie Ormond byla nemastná neslaná. Naopak u Tristana jsem tu vášeň přece jenom našla, a to nespoutanou vášeň ke zvířatům, k divočině, k lovu. Jeho vášeň k Susannah byl vlastně taky jenom lov. A když kořist chytil, přestala ho bavit. – Od filmu jsem čekala mnohem víc, vzhledem k pověsti, co ho předcházela. Co ale opravdu stálo za to, byla překrásná příroda, kamera a nádherná hudba. A jenom povzdech – ať Brad Pitt hraje jak chce dobře, stále v něm vidím jenom Brada Pitta...

Předpisově vystavěné drama od začátku až do konce. Neallenovský film od Woodyho Allena, který mě dostal tak, že jsem měla strašnou chuť si ho pustit okamžitě znovu.

Za celý film se mi nepodařilo najít pevný bod, kolem kterého se děj točí, který by byl uchopitelný. Pseudofilosofické hovory, nihilismus, bezvýchodnost, žádný náznak jakési naděje, to všechno na mě působilo docela negativně. Dlouho jsem při sledování filmu neměla takový nepříjemný pocit; a dost dlouho se mi také nestalo, že bych se každou chvilku dívala na hodinky – a čas běžel tak pomalu…

Při opětovném sledování mě napadlo jediné: dokonale odvedené řemeslo.

Téměř bezprostředně po zhlédnutí prvního dílu jsou Prohnilí proti prohnilým lehkým zklamáním. To, co je v Prohnilých originální, je v pokračování jen kopií, lehce plynoucí děj začíná trochu zadrhávat. Přesto stále dobré. - Možná jsem neměla tak spěchat...

Takové kriminálky Francouzi uměli. O malých lidech, o malých deliktech, o malých vyšetřovatelích, kteří znají svůj revír jako své boty. Výborný Philippe Noiret, který jako policajt jedná podle svých pravidel, a stojí potom vlastně v jedné řadě se všemi podvodníčky a zločinci. Jeden rozdíl tu ale je – jemu fandíme.

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem si libovala, že jsem neztrácela čas sledováním stejnojmenného seriálu a nemusela prožívat starosti s čtyřicetiletými holčičkami, jejichž život je sice luxusní, ale strašně prázdný a zájmy povrchní a pitomé.

Tady opravdu stačí pár slov. Já říkám: POHÁDKOVÉ!

Dvojice svérázných strýčků a malý kluk, pár roztomilých pejsků-oříšků a prasátko, dům na spadnutí – to byl slibný začátek filmu. Všechno nasvědčovalo tomu, že dojde na očekávané sblížení dvou generací, že strýčkové se napraví a synovec se trochu otrká. Avšak jakoby se postupně, spolu se střílením staříků, vystřílelo i tempo a vtip celého filmu. Vyprávění z Orientu bylo jako nějaká zbloudilá střela a závěr – no, to byla úplná bomba, která všechno dokonala.

Fascinující film, co se zaryje pod kůži. Strhne příběhem, technickým zpracováním – kamerou, střihem, ale také úžasnou hudbou, která jakoby vše ještě popoháněla kupředu a nechtěla nechat nikoho ani nadechnout. Jakoby byla krok před dějem... Snad jenom to zařazení mezi komedie mi moc nesedí. Ona totiž psychika s člověkem může pěkně mávat a moc k smíchu to obvykle není - snad jenom nezúčastněnému okolí. Takže záleží hodně na úhlu pohledu. (Výborný komentář: Radek99)