thymus

Tento film snad zraje jako víno - čím je starší, tím je lepší. Tváří se nenápadně, stejně jako jeho název, stejně jako ta chaloupka u lesa. Na nic si nehraje, je prostý jako jsou prostí lidé i jejich život na vesnici – aspoň v tomto filmu. Smekám před pány Smoljakem a Svěrákem i před jejich inteligentním humorem. Dovedou si hrát se slovíčky a češtinu používají tak, jak málokdo. A k tomu všemu pan Kemr – „Ale je tady krásně“ „Jo, tady jo.“ – Nebo pan Svěrák, s jeho „učitelským“ vysvětlováním… Úžasný, laskavý film.

Patří a bude patřit k nejoblíbenějším českým filmům a Libuše Šafránková bude asi nejkrásnější naše princezna. Jen je škoda, že ryze česká pohádka je celá zabalená do německého kabátku. To mi na ní vadí, a proto nemůžu hodnotit víc než čtyřmi hvězdami.

Moje cesta ke Koljovi byla trochu delší, než jsem si představovala a než jsem i já sama chtěla. Neměla jsem totiž vůbec chuť se dívat na nic a na nikoho, kdo by mi připomínal dobu okupace sovětskými vojsky. Měla jsem i obavy, aby právě tato doba nebyla nějak zlidštěna právě použitím malého kluka – kdo by mu odolal, že? V tom asi trošičku ten kalkul byl. Před lety, po prvním zhlédnutí bych hodnotila právě proto třemi hvězdami. Teď jsem ale viděla film podruhé a dávám hvězd pět. K tomu kalkulu – už mi nevadí, aspoň si (snad) ve světě víc všimli absurdnosti té doby, a navíc – Oskara si přeje kdokoliv, tak buďme rádi, že ho máme. A doba komunismu je nádherně vylíčená - chceme-li, můžeme se při tom usmívat anebo se zamyslet, či se zamyšleně usmívat. Vše je možné, záleží na životním postoji, ale i momentální náladě.

Film, na který jsem náhodou narazila při přepínání programů v televizi, a teď se u mne zařadil mezi ty, na které se hned tak nezapomíná. Má v podstatě jednoduché linie - není přesycený ani dějem ani reáliemi ani komplikovanými postavami, a přesto nutí člověka přemýšlet a o „nezbytnostech života“ uvažovat. Pro hlavního hrdinu, Inuitu, jsou nejdůležitější věci ty, které ho udržují při životě – potrava, kožešiny na oděv a tuk do lampy. Je to ale také absolutní svoboda, nesvázanost s civilizací i „jeho“ krajina - rozlehlé pláně, kde ho ani stromy neomezují ve výhledu. Když mu toto všechno vezmou, i když je to pro dobro věci a ne navždy, je nešťastný a strádá. Touží po domově, po té největší nezbytnosti života, jakkoliv je v něm život tvrdý. - Krásný film…