Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Dobrodružný

Recenzie (131)

plagát

Nymfomanka I. (2013) 

Trier dostál mému očekávání a film není žádnou pornografickou jízdou, ale docela kultivovaným a relativně cudným vypravováním, jehož jednotlivým aspektům jsou přiřazováno mnoho dalších významů.. Jde o film nepřekvapivě nápaditý a zábavný, což je zcela v intencích toho, co autor předvádí v předchozích snímcích (třeba první kapitola Melancholie nebo celý Kdo je tady ředitel?). Těžko však hodnotit bez druhé části. Protože nejde o dvoudílný snímek, ale o jeden rozdělený relativně násilně na dvě části.

plagát

Hobit: Smaugova pustatina (2013) 

Bavil jsem se stejně jako u jedničky. Hvězda dolů patří filmu za nesmyslný cliffhanger, který dost kazí konec filmu a na plátno nepatří. Ani matrixovské to "be continued..." nebylo tak otravné.

plagát

Uloviť miliardára (2009) 

Zas tak špatné to rozhodně není. Vorlovi se trochu rozpadá koncepce. Zčásti jde hraní nehraní jako z Kouře - především Radomil Uhlíř vypadá jako by prostě opakoval, co mu pověděli a neví moc o co jde. Jiní zase hrají stylizované charaktery. A hlavní Tomáš Matonoha není žádnou stylizací a je to prostě fajn chlapík. Tak to moc nejde dohromady a bohužel část vtipů založených na "amatérismu" nefunguje, jak by měla.

plagát

Mníška (1966) 

Český dabing ještě posílil netušenou klášterní queer poetiku. Ale chvílemi to bylo i vážné, to zas jo.

plagát

Špatné úmysly (2011) 

Skrze osmiletou rozmazlenou holčičku Cayetanu a její dětský pohled na svět jsou prezentovány nejrůznější společenské problémy. Díky jejímu neobvyklému náhledu na dění kolem tak dochází ironizace společenské vztahy, psychické problémy, ale i v nemalé míře téma smrti. Skvělé je pak hojení národních bolístek, kdy jsou obdivováni velcí hrdinové historie, kteří ale všechny bitvy prohrály, národními svátky jsou dny prohraných bitev a vlastně i ten fotbal Peru vždycky prohraje. Do toho se jen okrajově objevují útoku maoistů proti establishmentu a bohatým. Vše realistické je relativizováno neotřelým dětským výkladem, a tak ani nic nebrání zapojení velkých hrdinů do současného dění. Krásný film o neveselých věcech se skvělou hudební složkou.

plagát

Nairobi Half Life (2012) 

Velice zábavný a napínavý film představuje cestu mladého vesničana Mwase za štěstím. To se vydá hledat do hlavního města Nairoby, které je plné zločinu a násilí, a tak, aby v něm přežil, vede dvojí život člena gangu a začínajícího divadelního herce. Civilní herectví hlavních představitelů i snímání vedou k dojmu realističnosti, kterou ale autoři relativizují zábavnými odkazy k hollywoodské kinematografii. Celé téma je přitom pojednáno dost citlivě i akčně a tak rozhodně nenudí. Pro mě velký objev a dík patří Tomu Tykwerovi za to, že nechal v neutěšeném prostředí vzniknout tak skvělý film.

plagát

Houbaření (2012) 

Je to děsná blbina, ale taky děsně veselá. Tvůrci si zábavně pohrávají s hororovými a komediálními klišé i s diváckým očekáváním. Navíc to má fakt přesah a je to tak podobné situaci v naší zemi.

plagát

Keď sa rodí deň (2012) 

Paskaljevič citlivě zobrazuje zvrat v jistotě o vlastní identitě sympatického vysloužilé učitele hudby. Ten se tváří v tvář konci vlastního významu vydává do pátrání po vlastních kořenech a upne se na uctění památky obětí koncentračního tábora. Film bohužel přemírou patosu, který je možná pro Srbsko v podobných otázkách příznačný, ale to mohu jen těžko posoudit. Asi do poloviny filmu je dávkován velice citlivě, ale se snovou sekvencí nakládání židů přichází zvrat a začíná jej být přemírá, konec je v něm pak vyloženě utopen. Přesto jde stylisticky o čisté dílo, které upozorňuje na mnohé problémy současné společnosti (ztráta historické paměti, generační rozdíly, rasismus, sociální vykořenění, problémy stáří, kariérismus atd.).

plagát

Je to iba vietor (2012) 

Především díky dokonalému pozorování života v neutěšeném sociálním prostředí, opatrnému budování atmosféry strachu a nenávodného prezentování děje bez násilného hudebního doprovodu patří Fliegaufův film mezi to nejlepší s tématikou rasismu, co jsem měl možnost vidět.

plagát

80 miliónov (2011) 

Poměrně povedený film, který se opět vrací k polské hlavní historické hrdosti - Solidaritě. U mě bodoval především napínavou akcí během vybírání peněz, sympatickými hlavními představiteli a démonickým kapitánem SB a vyústěním celé jeho linie. Po stylové stránce ale o nic objevného nejde. Nicméně příběh dokáže být dalším dílem do skládačky boje proti socialistickému zřízení v Polsku a vzhledem k již zmíněným příjemným bonusům rozhodně za vidění stojí.