plo koon

Ačkoliv Bardem je fajn Pablo, pro někoho, kdo viděl Narcos, jde o dost zbytný film, který vypráví to samé, jen z rychlíku. Nejvíce kontroverzní rozhodnutí bylo natočit film v angličtině se španělským přízvukem. Asi na to v USA půjde víc lidí, ale nedává to jinej smysl a nedá se to poslouchat.

Občas trefné, občas výstřel mimo. Tak jako seriálový Blaník. Kupodivu to docela ustojí ten celovečerní formát, i když by se dalo tak 30 min. vystřihnout a bylo by to ku prospěchu věci. Největším problémem asi zůstane, že za rok už si nikdo nebude pamatovat, o co vlastně přesně šlo.

Johnson masivně ničí fanouškovská očekávání a tím se se spoustou z nich dostal do konfliktu. Přinesl ale po stránce stylu naprosto vytříbený příspěvek k hlavní lince Star Wars, který se nebojí posouvat nečekaným směrem. Po druhém shlédnutí musím uznat, že vše, co se zdálo zbrklé a náhlé, je ve skutečnosti jasně motivované a vysvětlené. Jedinou výtku tak lze mít k přepálené stopáži a množství postav. Některé z nich zdaleka nemají tolik prostoru, kolik by zasloužili, a tak je ospravedlnění jejich přítomnosti v ději sporné. Základy epického závěru jsou postaveny skvěle.

Útěk dvou žen z ústavu trochu připomíná útěk Thelmy a Luisy před spravedlností. S tím rozdílem, že hrdinky Šíleně šťastné jsou stiženy svými vnitřními démony o dost silněji a spravedlnost představují pečovatelky ústavu. Film stojí za pozornost především kvůli výkonům představitelek hlavních rolí, jež dokázaly vytvořit uvěřitelné a jasně odlišitelné charaktery, které si i přes své šílenství dokáží získat divákovy sympatie. Stylově nijak nevybočující snímek zaujme krajinou Toskánska i citlivým humorem.

Film opravdu nestkutečně zastaral. Po letech je spíše k smíchu. 120 minut vašeho cenného času za to ale nestojí, protože pocitvě má sci-fi tak pět hodin. V druhé polovině se pořád jde tam a zase zpátky. Některé triky jsou dokonale propracované, jiné neskutečně odfláknuté a ani tu cenu Akademie za efekty tak film neobhájí.

První polovina snímku funguje jako velmi vtipný vhled do duše čtyřicátníka v krizi, se kterou se velmi neobratně vyrovnává a je jen více k smíchu svým nejbližším i širokým masám, neboť jde o slavného herce. V druhé půli nicméně Canet už přestává mapovat chlápka, který by chtěl být zase (nebo možná poprvé) cool, ale snaží se více tlačit na pilu. Zběsilé nápady, vtipy a trapnost tak přebíjí poměrně civilní první polovinu. Velmi nevyrovnaný film, který je velmi zábavný, ale postupně zjišťujete, že sledujete naprostou blbost, u které se tvůrci chtěli hlavně zasmát sami sobě a svým kolegům.

Manýristický vyprázdněný film pracující s mnohokrát viděnou rádoby observační metodou. Celý film vznikl jen kvůli drastickému závěru. Autor však nedokáže vystavět cestu a dostatečně objasnit motivace hlavních postav. Od začátku budovaný vztah postav vyvrcholí ve 2/3 snímku naprosto do ztracena. Samoúčelové členění do kapitol.

Výborný film noir ctící pravidla žánru, jehož největším ozvláštněním je prostředí egyptské Káhiry těsně před revolucí arabského jara. Hlavní hrdina, jehož mistrně vystihl jinak komediální herec Fares Fares, je dokonale ambivalentní postavou, která si ráda přivydělá úplatkem, ale zároveň nedokáže zastavit urputnou snahu dobrat se spravedlnosti. I po stylové stránce jde o vytříbený snímek vtahující do neutěšeného rozkladu egyptské společnosti.

Napínavý thriller s hlavním hrdinou, který je tak trochu Jamesem Bondem proti své vůli. Film stojí za vidění už kvůli exteriérům válkou zničeného Berlína. Finále v rozpadlé budově říšského sněmu pomalované ruskými nápisy je opravdu zážitkem.

Klasicky vyprávěný podzim života jednoho z největších polských umělců postiženého společenskou proměnou poválečného Polska. Zajímavé je, jak je metoda, kterou pracuje Wajda v kontrastu s nespoutaností a formální rozbujelostí díla a myšlenek hlavního hrdiny.