plo koon

Film je vlastně problematickou lovestory. Martin se zoufale snaží získat a udržet přízeň svojí vyvolené, ale stále hlouběji se propadá do obchodu s drogami, který mu přináší obrovské zisky. Čím více se chce kvůli ní z problematického postavení dostat, tím více je s ním svázán. Moreno natočil moderní a dynamický film, který dá nahlédnout na fungování drogových mafií v kokainové kolébce - Kolumbii. Obsahuje i řadu výborných realistických akčních sekvencí a skvělé herce. (Jediný problém byl, že na CM byl film promítán z DVD a ještě s otravným vodoznakem FESTIVAL SCREENER v rohu)

Takový mix Baader Meinhof Komplex a Moonrise Kingdom. Umě zkřížený příběh revolučního zaujetí a dětské radosti a strasti včetně první lásky. V několika pasážích je použito i několika zajímavých metod snímání a střihu. Kamera je doslova krásná. I bez znalosti politických souvislostí může dojít divák uspokojivému ztotožnění s mladým hlavním představitelem. A přestože pravda leží někde uprostřed, politická angažovanost snímku není na škodu.

Podle mě jde o velmi promyšlený film, který zvýrazňuje lásku a důležitost filmu jako média a možnosti ovlivnění a práce s pamětí. Jednak jde o fiktivní sci-fi film. Při vytváření dojmu vzniku takové roztomilé blbosti se otevírají vrátka pro záchrannou operaci, která je zahalena filmovou iluzí. V rovině druhé pak samotná struktura filmu, který historické skutečnosti nacpal do nápaditého a napínavého syžetu. A právě závěrečná dvacetiminutovka je dokonalým útokem na divákovu vnímavost a uvědomění. Nekončící sled krátkých problémů a jejich řešení zastřešený jednou velkou deadlinou, který je na hraně uvěřitelnosti, dokonale předvádí sílu filmu jakožto média schopného vyvolat nejrůznější pocity a vjemy. Úplný závěr pak oživuje podobné scény z tisíců předchozích filmů, aby bylo vše otočeno do nadsázky akčními figurkami, které ale zároveň slouží jako dokonalé a upřímné vyznání autorů a zdůvodnění předchozích dvou hodin. To vše pak technicky korunuje několik skvělých střihových sekvencí.

Na televizní projekt vyrobený v Česku to vypadá bezpochyby báječně a je vidět, že HBO si rozhodně může dovolit více než ČT. Směle se dá v tomto ohledu Hořící keř srovnávat se zahraničními televizními projekty. Nevím však, jestli ta technická stránka stačí. Série neustále operuje s patosem a trochu na hranici kýče. Některé scény jsou sice působivé, ale všeho moc škodí. Vážně mě už štve jak u podobných projektů musí hrát neustále (!) hudba, která má divákovi sdělovat, jak se má zrovna cítit. Někteří herci jsou jako vždy skvělí (Trojan, Bareš, Novotný), jiní jim zdaleka nestačí. Pauhofová se snaží, ale často jí roli opravdu nelze věřit. Jako právníka mě pak maličko namíchly scény ze soudního jednání inscenovaného jako americký právnický seriál. Tak takhle to opravdu nefungovalo (fráze "námitka; zamítá se; připouští se" ať už scénaristé opravdu nechají za Atlantikem). Celkově jde jistě o nadprůměrný počin, k jeho oslavovatelům se ale přidat nemůžu.

Je to veselé, je to hravé. Je v tom Bruce, Ed, Bill, Tilda a Harvey. Co víc si přát?

Tak Kim zase boduje na festivalech. Pieta představuje život pěkného hajzlíka a jednu promyšlenou pomstu. Natočeno je to samozřejmě, jak je u Kima dobrým zvykem, bez chybičky. Prostředí malých kovodílen je dosti depresivní samo o sobě i bez pekelného vymahače dluhů. S ním se opět nevyhneme pár živočišným nechutnostem. Nu asi se nikdy na tu korejskou mentalitu úplně naladím, ale přesto za mě dobrý. Edit: No vlastně je to často dost vykonstruované a chtěné a už jsme to tak nějak u Kima všechno viděli, takže jdu o bod dolu.

Viděno celé se vším všudy. Pro mě nejlepší seriál, se kterým jsem měl možnost se střetnout...

Zajímavě přestylizované kostýmní drama s kouzelnou Kirsten Dunst a moderní muzikou k tomu. Historie opravdu hodně ustupuje do pozadí neřestem mladé královny a pohádkovému životu ve Versailles. Přesto nebo právě proto má film co nabídnout a mnoho děvčat bude jistě okouzleno množstvím barevných šatiček a šílenými účesy.

Příjemná romantická jednohubka. Na hlavní aktéry se kouká stejně dobře jako na digitální světy. Obzvláště protilehlé hory jsou nádherné. Lámat si hlavu nad tím, že občas nejsou nastolené fyzikální zákony přesně dodržený, nemá příliš smysl. I tak jsou hrátky se dvěma gravitacemi dostatečně zábavné. Nic převratného se tedy sice nekoná, přesto film za vidění, především jako oddychovka pro dva, rozhodně stojí.

Vinterberg z Dogme vycizeloval po letech opravdu jen to nejnutnější. Již není nutné si "vypomáhat" nuceným stavěním překážek. Naopak jde jasně po příběhové lince člověka vyobcovaného ze společnosti a narozdíl od Triera nesahá do surrealných motivů a drží se reality. I když výjevy plynoucí ze severského prostředí vyplouvají jasně napovrch, nutně ve vás film vzbudí pocit, že by nebyl problém, aby se něco podobného událo i u vás za kopcem. Všemu kralují herecké výkony, ať Mikkelsena nebo Bo Larsena. Neuvěřitelné je ale především to, co předvádí malá Klára v podání Anniky Wedderkopp. Sled událostí vyvolaných zdánlivou maličkostí se strefuje do těch správných míst a s příjemným pocitem odcházet z kina nebudete.