elef

Skvělé! Skvělé! Skvělé! Od začátku do konce...a hudba jako bonus:)...Divím se, kam až jde stupňovat grotesknost, která balancuje mezi kýčem, trapností, klišé...a přesto nepřekročí mez, při které bych se stala zase jen divákem a sledovala zpovzdálí celou tu smršť událostí....

...zvláštní film, o kterém se těžko říká něco víc.....opakovaně se divák dostává do centra příběhu, který se ale najednou nepozorovaně začne rozpadat do scénických obrazů....tyto obrazy na mě působily svou bezprostředností, a tím, že byly spíš nečekané, nepůsobily na mě prvoplánově, anebo zatíženě předchozím příběhem (zkušeností)..... čistá poetika, ze které šlo vyčíst mnohé do kontextu příběhu....ve své podstatě jsem se pokoušela během filmu oprostit od logického uvažování, a vnímat film spíš jako dítě, které se seznamuje s novými věcmi, u nichž se teprve učí poznávat význam a souvislosti....není to film na jedno zhlédnutí...po prvním zhlédnutí, jako bych se teprve seznámila s obsahem, resp. novou realitou...a čekám, že až na další pokus budu mít možnost ujasnit si některé detaily a významy..... V mnohém pro mě film zobrazoval provokativní nastavování kritérií normálnosti...poměrně bizarní scény byly podávány chladně, bezprostředně, s určitnou samozřejmostí, jako by ani nebylo možné diskutovat o tom, že se jedná o něco neobvyklého....vnímám v tom problematiku přizpůsobování se společenským hodnotám, které někdy působí nelogicky, protichůdně (neakceptovatelné je onanovat každý večer u porna, ale hromadný sex v sauně problém není).....otázka přirozenosti fungování společnosti a snaha jedince začlenit se....ve své podstatě není nikdo schopen nastavená pravidla dodržovat, což vede k selháním a novým pokusům o lepší život (scéna připomínající psychiatrické sezení, na kterém si lidé vzájemně sdělují svá selhání)....ve filmu mě okouzlily (ne)herecké výkony dětí.

...při závěrečných titulkách mě napadlo, že Trier musí nenáveidět lidi...ale zároveň, jako by se jim vysmíval, jako by chtěl shodit nějaké pozlátko, za které se lidi schovávají, aby vypadali lepší.....jako kdyby dámě v kožichu naservíroval k večeři na talíři mrtvou rozkuchanou myš.... na začátku jsem čekala, co se stane, svým způsobem nepřicházelo nic šokujícího, všechno šlo pozvolna...byl na to čas...ale najednou člověka dostihl ten pocit hrůzy, co se děje (?)...šok, znechucení, opovržení...možná nejvíc ze všeho strach.... Je těžké se vcítít do uvažování obyvatel Dogville, je snadné je odsoudit. Zůstává pro mě nepochopena postava Toma. Trier dokázal, že netřeba ve filmu vypjaté hudby, aby diváka "dostal"...stačilo ticho...