Moonage Daydream

Kakofonické leporelo psychedelických výjevů občas kakofonického hudebníka, který se z obskurních klubů jakousi hrátkou osudu dostal na velká pódia. Dokument je odpovědi na otázku "jaké to je frčet na LSD?". Takovéto. Problém je, že pokud člověk není skalním fandou a je střízlivý, tak se to dá těžko vydržet. (07.02.2024)

Ze 140.minut fragmentálního dokumentu jsem měl docela respekt, ale nakonec to uteklo jako voda a vlastně bych ocenil kdyby to bylo o kousek delší.. Je to sice poskládané ze střípků, ale ty nejsou vedlesebe, za sebou a přes sebe naskládané nějak random. Má to strukturu (především +- chronologickou páteř) díky které to působí skoro dějově.. I já jako, svého času, poměrně zdatný bowieolog, jsem tady narazil na řadu záběrů které jsem neznal a především na řadu bowieho monologů, které odhalují, že v každé fázi svého vývoje měl poměrně jasno v tom co dělá a rozhodně to byl přemýšlivej chlap... Kdybych měl být i kritický, řekl bych, že jsem očekával, že to celé vygraduje do výrazně katarzního finále, což se tak úplně nekonalo. (24.09.2022)

Po dnešní (zatím) 3 projekci jsem si udělal jasno v tom, že Moonage Daydream je pro mě filmem roku 2022! Bowie je srdcovka, pro mě je to člověk, umělec, který mě nepřestane nikdy fascinovat. Brett Morgan udělal moc dobře že, nevydal klasickou cestou vyprávění ve stylu...žil, byl, atd. Moonage Daydream bych ani nenazval klasickým dokumentem, jako spíš pestrobarevným psychadelickým tripem, s útržky Davidových myšlenek, raritních záběrů a samozřejmě se spoustou jeho geniální muziky. Rozhodně se nejedná o mainstreamový film, buď to nedáte a po 20 minutách vzdáte (jako spousta diváků během projekce KVIFF) nebo vás to naprosto pohltí, nic mezi tím. Za mě jeden z nejsilnějších kinozážitků. (09.01.2023)

Audiovizuálně našlapaná koláž obrazů, klipů, filmů, koncertů podbarvuje (a obráceně – ji podbarvují) útržky z autentických Bowieho rozhovorů, myšlenek, „pravd“, pocitů třeba o (bi)sexualitě, spiritualismu, umění, vlivech, kreativních procesech, osamění, všestrannosti… Dohromady se měl nejspíš poskládat celistvý portrét geniální / komplikované osobnosti, mne však výsledek úplně nechytnul – asi bych uvítal příklon buď víc k faktografické biografii, nebo hudebnímu představení. (06.12.2023)

Moonage daydream je rozhodně film pro fanoušky. Myslím, že kdo Bowieho moc nezná, tak si film tolik neužije. Spíš než klasický dokument je to taková pocitovka, ukázky z rozhovorů, písniček, občas nějaká životní moudra. A mně to zrovna sedlo tak, že v tom vidím nějaký vyšší záměr. Všechno, co tam říkal, jsem zrovna potřebovala slyšet. Chce to být na film dobře naladěn a nechat ho působit. Pak nevadí ani ta délka. Jen jsem si několikrát myslela, že už je konec podle nějaké hlášky a pak film pokračoval dál. No, a najednou byl opravdový konec. Ale tak už to taky chodí.  Hodnotím vysoko hlavně proto, že mě film nějakým zvláštním způsobem nakopl a posunul. (08.12.2022)