Mníška

Prvním zklamáním pro mě bylo už to, že je film barevný (těšil jsem se na černobílý). A samotný film - vlastně úplně o ničem. Jen o tom, jak je ta církev zlá (což by možná bylo zajímavé před půltisíciletím, ale dnes je to už spíš otravné). A dívka, která nechce být jeptiškou a je plná života, nakonec ve svobodném světě spáchá sebevraždu, neboť se nechce vyspat s mužem. Má-li tento film nějakou hlubokou myšlenku, tak mně zůstala utajena. Naopak Jean Renoir byl z tohoto díla nadšen : "Existuje skvělý film, v němž jsem našel ten druh přesnosti, jíž si vážím úplně nejvíc, je jím Rivettova Jeptiška. Tady je správné vše. Člověk je vtažen jak do dobové, tak i do klášterní atmosféry, a to díky hluboké preciznosti v jednotlivostech i v celkovém pojetí. A přitom je to film naplněný vážnou noblesou." (23.11.2013)

Jeptiška patří k mým nejoblíbenějším knihám, ale s její adaptací nejsem spokojený na 100%. Ono to vlastně fungovalo celkem dobře, z počátku jsem měl výtky pouze k tomu, že Rivette tolik neprodával šokující poměry a odhalení a celé dvě hodiny byly poměrně unylé. Ale od pěti hvězdiček dávám ruce pryč, protože mě zklamal příliš zkratkovitý a odbyty konec, na který mohlo být dáno více stopáže oproti lesbickému svádění v předchozím klášteře. (06.06.2016)

Utrpení svatého Pavla minutu po minutě. Kdyby se Zuzanin zapeklitý život v tomto filmu skládal z hodinky po klášterech, a pak hodinky dalšího žití necírkevního, neřeknu ani amen. Ale pozorovat dvouhodinovou přestřelku mezi pár hábitářkáma, kde se fakt neděje víc, než že nejdřív holku šikanujou, a pak by ji máter nejradši vobtáhla, to je moc i na zapřísáhlýho ateistu, kým jsem já. Zkratkovitost velmi zajímavé (a v porovnání s pobytem v klášterech nikoliv zanedbatelné) části Zuzanina života je trestuhodná, všechno to narvali asi do dvou minut. Ale sper to ďas, je to hlavně děsně nudné. (06.10.2016)

Předem přiznám dvě věci - předlohu jsem nečetl, ale znám ji a chtěl jsem se tu s ní víc seznámit a celé to dopadlo bohužel tak, že mi to přijde jako to nejslabší, co jsem zatím od Rivetta viděl. Úvodní scény mě sice nadchly, ale postupem času to stále více byly různé variace již viděného, jen podané v typickém Rivettově stylu - co se mu nehodí do konceptu, tomu se prostě nevěnuje. A tak tu zase máme hromadu míst, kterým se věnuje buď zbytečně moc, nebo strašně málo a potřebovaly by víc propracovat. Přitom téma je velice zajímavé a už z úvodní scény mě upoutalo, ale pak tak moc rozbředlo, že ke konci už jsem o hlavní hrdinku ztratil hlubší zájem a to jsem ještě nevěděl, s jak příšerným závěrem Rivette přijde a z už tak rozpačitých dojmů mi přivodí ještě rozpačitější. Nevím, nakolik to tak má kniha a nakolik to byla Rivettova vina, ale zkratkovitější a urychlenější závěr jsem snad v životě neviděl. Tam toho ještě bylo tolik co vyprávět, tolik dalších dějů a on to všechno shrne do 2 minut? Nechápu to, všechno tím pokazil a buď to měl utnout už v klášteře, nebo to natočit delší, nebo jsem prostě jen nepochopil jeho záměr. Hodně se mi líbila forma, ve které klášter pomalu připomíná spíš vězení, kterým pro hlavní hrdinku vlastně je - šedé kamenné stěny, mříže ve zpovědní místnosti, mříže ve všech oknech, nikde přítomnost denního světla či jasnější barvy... S formou si opravdu vyhrál, jen jak je celá taková vybledlá, tak spolu s ní časem vybledla do monotónnosti atmosféra jí vyvolaná a místy jsem se nudě opravdu neubránil. Nahoru to táhne i skvělý výkon Anny Kariny, která své roli vdechla určitou životnost, i když se její postava chová občas divně a přehnaně, třeba při exorcismu, který je sice působivě natočený, ale krapet přehnaný i v kontextu doby. Dobrou herečku vybrali i do role Matky Představené, ale ta má v charakteru takové neopodstatněné výkyvy, že chyby scénáře bohužel nezachrání ani ona. Tak jako tak jsem byl ale přesvědčený celou dobu o třech hvězdách, než přišel ten otřesný konec a donutil mě přemýšlet o tom, jestli ty tři hvězdy nejsou moc. Na jednu stranu bych nedocenil kvality, které to má, na tu druhou mi přijde, že si to za to pitomé rozhodnutí vyšší hodnocení nezaslouží. Já fakt nevím, myslel jsem si, že mi vypsání dojmů pomůže, ostatně jako vždycky v tomhle váhání, ale tady to tak poprvé nebylo. Asi si hodím korunou, jinak se asi nerozhodnu. Ale ať už to dopadne jakkoli, třeba si to ještě časem rozmyslím. Lepší 2* (19.05.2023)

Trošku ořech, jak z hlediska hodnocení, tak vůbec uchopení Jeptišky. Předně musím zmínit, že jsem bohužel neměl jinou možnost než zhlédnout film s českým dabingem a obávám se, že ho hodně ovlivnil. Jeho vyznění je tak poněkud lehčí, komičtější a objektivně tak nemůžu posoudit, jestli by na mě stejně působil i originál (minimálně co se týče zpěvu hlavní postavy, který rozhodně nádherně z hrdla dabérky nepůsobil, spíše velmi úsměvně). Snímek se zpočátku jevil jako vážné drama o mladé nechtěné dívce, jejím nedobrovolném nástupu do kláštera a těžkostmi s ním spojenými. Velmi mi to připomnělo Příběh jeptišky, tedy s tím rozdílem, že tam hlavní hrdinka nastupovala dobrovolně a z přesvědčení. Divák se Suzanne (z počátku) cítil a doufal, že se jí podaří dostat pryč. Pak ale jakoby se něco zlomilo a drama vystřídala komedie či spíš (sebe) parodie, u které jsem já i celý sál sledujících takřka řinčel smíchy. Pořád si ale nejsem jistý, jestli to tvůrci takhle zamýšleli, nebo tak tento film vyznívá až současnému divákovi. V každém případě humor poté znovu vystřídalo drama a popravdě řečeno vzhledem k vývoji snímku trochu drsný konec. Hlavní hrdince jsem však už ke konci téměř nefandil ani ji nelitoval, přece jenom z toho původního pekla (které si však částečně způsobila i ona sama) se dostala opravdu do ráje, který jí však přesto nestačil. Celkově tedy nejistý průměr (určitý náběh ke 4* zde je, ale nakonec zaokrouhluju dolů). (17.03.2013)