Adam Bernau

Land of eternal darkness. Pohádka pro celou Veselovic rodinu. Je to tak čisté, že prostě nedokážu dát odpad, ale hvězdička by byla přece jen moc velký odvaz.

Konečně jsem spatřil klíčový obraz: Mladistvý otrok klečí u nohou filosofky Hypatie a podává jí bílý šátek, který ona opakovaně upouští k zemi, aby tak studentům demonstrovala důsledky centrálního postavení Země v kosmu. Zbývá několik otázek, z nichž postavení Země v kosmu není nejdůležitější. http://media0.webgarden.cz/images/media0:510a81013e3f8.jpg/LK02%20kopie.jpg

Další neblahý pokus o Szomorú vasárnap - ještě větší kýč než jste doufali. On už ten čtený prolog byl dost varovný. Viz xxmartinxx nebo Tom_Lachtan. Matka s igeliťákem docela ušla.

S hodnocením jsem chtěl spravedlivě počkat, až uvidím film v původním znění, ale pořád v sobě nenalézám ochotu tomu věnovat další dvě hodiny. Vcelku jsme se dobře bavili, to nemohu říct. Formálně mě leccos odbouralo, to nemohu říct. Něco na způsob americké verze "kde domov můj" (a tedy i spjatost s jiným viděným filmem bří Coenů) jsem tam zahlédl, to nemohu říct. Ale asi jsem něco zásadního na tomto filmu nepochopil - to mohu říct. A Arbiter mi, jak se zdá, neporadí.

Čtyři hvězdy pro něco takového? Bohužel, níž se jít nedá, i kdybych se stavěl na hlavu. Substance všech čtyř viděných (konzistentních) dílů je simplexně komplexní až k závrati, takže se každý nechá vidět i vícekrát. Jakoby legendární Česká soda porodila bastarda, který se zřekl matčiny tvůrčí metody programové trapnosti a teatrálnosti a přiklonil se (v tématickém zúžení) k pofidérnímu ideálu adekvátního zrcadlení. Častá přílišná loženost a bulvární prohumorné přehanění nijak nepřekážejíí tématicky přiměřené formální dokonalosti ani obsahové výstižnosti. PR tah na branku odzbrojující, detaily epesně přísné. Drobnosti jako preludace Krylova Anděla jsou neuvěřitelné, ale naprosto sednoucí - česká bramboračka posledních 24 let v kostce. Na Streamu nyní figurují 3 epizody, ale ještě jedna jiná je zde: http://www.youtube.com/watch?v=xDWlOECjfQs.

Mírně nadhodnocuji. Gabriel, Matthias a Bernd, absolventi mediálního designu, dostali cool nápad na krátký filmový projekt a hned ho taky zrealizovali. Neškodilo by přibrat do tvůrčího týmu někoho pomalejšího.

Martin Luther - neohrožený hrdina Západu s biblemi zavěšenými proklatě nízko. Veškerý kompars mu po celý film fandí ("Martin jim to natřel", "Rovnoprávnost!" atd.), ale skutečný vzmach Reformace i dobové bouře se odehrávají jakoby kdesi vzadu, daleko. Luther vystoupí proti odpustkům, pak je souzen, pak je zajat kurfiřtem, pak jsou nějaké rebelie a krveprolití, pak se Luther ožení a pak evangelická knížata předkládají vyznání víry v Augspurku. Aniž by tuto skládanku na druhé straně vyvažovalo niterné soustředění na Lutherovu osobnost (která si o to říká svým klíčovým významem pro evropskou civilizaci i svou nevšední povahou). Zkrátka všechno a nic. Vávrův komunistický Hus je působivější, uchopitelnější a ve své nepokryté ideologičnosti poctivější než tento chudý povrchní film, pro seznámení s historií Reformace příliš útržkovitý, pro cokoli hlubšího příliš plochý, zoufale se jen snažící dojmout osvědčenými hollywoodskými způsoby. Zápasy Lutherovy povahy nebývalé vnitřní urputnosti, přes vlastní pochybnosti jdoucí po podstatném, naznačeny srandovními nočními "boji s ďáblem", což sice odpovídá skutečnosti, ale zde vyznívá spíš parodicky a poněkud bez kontaktu s Lutherem dne. Vyložený průšvih tento film není, Lutherův vývoj je v konturách naznačen, přítomné historické motivy jsou v zásadě věrné (pokud vím), dobová města hezká, závěrečné sklánění hlav evangelických říšských knížat přece jen vzalo za srdce (ačkoli ve srovnání s působivostí Žižkovy přísahy v závěru zmiňovaního Jana Husa je i tato scéna chabá jako všechny). Dokonce některé Lutherovo kázáníčko (ať autentické nebo smyšlené) na mě zapůsobilo jako silná inspirace u srovnání s dobroduchou rozkecaností i vynikajících současných kazatelů mé církve. Ale celkově je to vývar z vyvařeného vývaru, s postavami co možná přizpůsobenými dnešnímu divákovi. Dále viz Subjektiv a Shushika (i když v kontextu Lutherova vystoupení moc nepobírám formulaci "...jednoho z nejvlivnějších proudů současného protestantizmu").

(spoilery mezi řádky, předem jen jednu větu: tento film doporučuji) V návaznosti na angersona vyzdvihuji, že scénář této skvěle gradující morality se ani neotře o náznak nějaké "socialistické morálky", ačkoli jak celý kriminální komplex, tak samotný problém hlavní postavy by se k tomu nabízely. Tento čistý dojem podporuje i herecké pokrytí, nehledě k jeho kvalitě o sobě (jako vždy krásný Čepek, ušlechtilá Hlaváčová); na postavě pěkného Somra je to obzvlášt patrné - dostat roli kamaráda a mravokárného kriminalisty v jedné osobě některý osvědčený kádr, celé by to vyznělo dost jinak. Nějaký ten folklór se sice najde, ale mile pobaví: Paní doktorka si čte výhradně německé dámské časopisy. A odzbrojující je skutková podstata "Pavelka pomáhal počítat peníze." Inscenace rozhodně stojí za vidění nejen pro milovníky zúčastněných herců. Divák je vtažen do účasti na otázkách, které ani po konečném rozuzlení nelze považovat za odstraněné. S hodnocením se držím při zemi, určitě lze jít výš.

Nikoli bez obav přijal jsem pozvání do kina na nejnovější film mně dosud neznámého zábavného tvůrce. Naštěstí se ukázalo, že tišnovské kino je převelice příjemné místo, relativně úspěšně se snažící zbrzdit čas. Také s filmem to dopadlo nad očekávání a zase si připadám jako Arbiter (což je na pováženou). Že je Budapešť lepším a zajímavějším filmem než Menzelův pokus o adaptaci Obsluhoval jsem..., netřeba zdůrazňovat. Srovnání, které mě napadlo bezprostředně po skončení filmu, je však toto: Lepší, zajímavější (a zábavnější) než Big Lebowski. Vypravěčskou vrstvovitost nejdůrazněji pojednává Traffic, jehož komentář jediný z nalezených stojí za bližší pozornost: Není to vlastně film "o" Gustavovi či "Nulovi", ale "o" tom, jak si jakási dívka čte knihu u pomníku spisovatele (který je ostatně přítomen ve všech vrstvách, kromě té nejvnitřnější). Aniž bych se pokoušel toto formální schéma nějak uchopit, harmonizuje mi s tím, co na mne dělalo a udělalo dojem nejsilnější: Zubrowka jako hybridní eklektát "Středoevropy". Zubrowka je křížencem Švýcarska s čímsi mezi řekněme Ukrajinou a Ruskem, přičemž obyvatel pravděpodobně kterékoli země ležící mezi nimi může zažívat to, co já, totiž příležitostně se vracející pocit, že dějiny a civilizace Zubrowky jsou dějinami a civilizací jeho vlasti, kterýžto dojem je přinejmenším obrazově přítomen ve všech čtyřech narativních slupkách. Hybridní skládačka je koncipována nejen horizontálně (prostorově), ale i vertikálně (časově - srov. např. uniformy klasických policistů a "zetzetáků", srov. různé typy převratů a násilných politických aktů v pozadí), doplňována příhodnými obskurními prvky. V této souvislosti je obzvlášť sympatická myšlenka "společenstva zkřížených klíčů", tvořeného vrstvou těch, kteří stojí přesně mezi panstvem a otroky, sami nikoli svobodnými od obou poloh, ale naopak jsouce noblesně obojím. V tomto bodě se také prvek "politické dějiny" spojuje s prvkem "zašlý svět noblesního hoteliérství", tématický kruh se uzavírá a kruh je, jak známo, dokonalost. Co říci závěrem? Každý hrdý Středoevropan ví, že Američané jsou nevzdělaným arogantním národem povrchních hlupáčků. Grandhotel Budapešť jakožto pohled jednoho takového texaského balíka na (střední) Evropu nelze než každému hrdému Středoevropanovi co nejdůrazněji doporučit. Koneckonců, žádný Čech nemůže přehlédnout jednoznačnou šifru odkazující na film, jímž jistý středoevropský národ pohlíží na dějiny civilizace USA: "kakaová skvrna velikosti mexického dolaru" (která hrdinovu vyvolenou určuje tím, že ji jako jediná nemá) - "skvrna tvaru Mexika přes půl tváře" (...naopak tím, že ji jako jediná má). /// Ještě něco zcela od věci: Snad stojí za pozornost, že film vznikal ve stejném roce jako Trierova Nymfomaniac. Oba snímky jsou vyprávěním jedné postavy druhé o svých osudech, členěným do kapitol s ilustračními záhlavími. Zajisté namítnete, že shoda je nic moc, když Budapešť má čtyři vrstvy, kdežto Nymfomanka jen dvě. Opravdu dvě? Jaká je nejsvrchnější vrstva v Budapešti? Kult autora. No a u Nymfomanky? No nejsem chlapík? Já si snad dám bod.

Jsem jediný, kdo pochopil, že je to o lásce? Dávám hvězdičku velkou jak nikdy.