Javert

Takhle nějak měl vypadat Strachův Labyrint, abych byl spokojen - mysteriózní detektivka bez zbytečných oklik, řemeslně výtečné, herci až na výjimky minimalisticky přesní a uvěřitelní, po hudební stránce takřka geniální (nojo, Korzeniowski). Więckiewicze musím víc nakoukat, z polského filmového rybníčku pro mě v současné době určitě nejneobyčejnější herec.

It's mutiny ... But I love it!

Velmi slušná mysteriózní detektivka, která se v první půli teprve rozjíždí, aby v té druhé vygradovala v napětím přetékající závěrečné minuty. Právě v té první polovině jsem z Costa-Gavrasova filmu cítil vliv nouvelle vague, zejména co se týče střihu a kamery, ale i celkové melancholické nálady doplňující divákovo seznamování se s všemi hlavními aktéry. Naopak druhá polovina začne být parádní noirovou jízdou typu Rififi, kterou táhne zejména excelentní Montand, zdatně doplňovaný Perrinem a Mondym. To vše je pak doprovázeno výtečným Magneho jazzovým soundtrackem, tudíž nemohu jít pod silné čtyři hvězdy.

Zaujalo mě s jakou lehkostí se v Nových strašidlech přelévají mezi sebou roviny ryze komediální, tragikomická a tragická, aby daly dohromady až překvapivě koherentní povídkový film, který ve vás zanechá spíše melancholické pocity než rozbolavělou bránici. Ale na škodu to rozhodně není, naopak je to tak moc ze života (bohužel), až se tomu nechce věřit.

Hlavně v první polovině dosti rozvleklé, ale když přežijete to postupné představování jednotlivých postav a jejich "misadventures", dostanete italskou komedii v tom nejlepším možném slova smyslu, kde se pravidelně střídá konverzační humor s klasickými slapstick prvky. A také bych rozhodně neřekl, že film stojí na Mastroiannim, boží jsou totiž úplně všichni zlodějíčci.

Máte-li náladu na takové to Skotsko, které tak rád točil Bill Forsyth, jsou Restless Natives jasnou volbou. Působí chvílemi sice spíše jako turistická propagace téhle země (i když je skotská krajina nepopiratelně nádherná), ale celkově jde o velmi pohodový zážitek plný neznámých, leč sympatických herců, příjemné hudby a skotského akcentu.

Přesně takové disneyovky jsem hltal jako malý kluk, když je vysílali na TV Prima (Premiéra). Chválit herecké obsazení by bylo nošením dřívím do lesa, zvlášť Pryce je jedním z tých typů ultradémonických postav, které mám ve filmech tak rád. Hlavním důvodem, proč bylo sledování tohohle u nás (polo)zapomenutého filmu pro mě takovým zážitkem, je atmosféra nejistoty, která je patrná už od prvních minut a pod jejímž vlivem jste jakoby neustále nuceni paranoidně se ohlížet přes rameno, zda za vámi už také nečíhá nenasytná rukavice pana Darka bažící po tom, rozšířit své cirkusové panoptikum.

"A co on jest, kurwa, Robocop?" Kdyby i čeští tvůrci začali točit takové bláznivé, ale přitom inteligentní komedie plné skvělých hlášek, byl by svět hned o něco krásnější.

Sám nevím proč, ale zpočátku jsem se osudům jedné v podstatě obyčejné partičce upírů vyhýbal. To však byla veliká chyba - hravější, zábavnější a vtipnější film jsem už dlouho neviděl. Částečně je to možná způsobeno tím, že dotyční upíři, ač žijí v novozélandském Wellingtonu v době ... ehm ... velmi postmoderní, jsou zobrazeni archetypálně a pro takové pojetí vampyrismu já mám velikou slabost (jen škoda, že krapet větší prostor nedostal Petyr). P. S. A ten soundtrack!!§

Trpíte-li (ano, jsem slávista, tudíž je toto sloveso na místě) láskou k nějakému klubu, bude pro vás Fever Pitch ještě o slušný kus lepší zážitek, než nemáte ani potuchy, jak to s nějakým fanouškovstvím vlastně je. Velmi příjemná a (nejenom díky fotbalu) netradiční romantická komedie se skvělým Firthem, jehož posedlost Arsenalem je velmi nakažlivá :-)