Javert

Na podobnou emocionální nálož jsem čekal roky. Půl hodiny po projekci a stále se mi nedostává dechu. Whiplash je mezi filmy tím, čím byla sóla Buddyho Riche pro jazzovou hudbu - ultimátní peckou. 10/10

Plné hodnocení musím Pittovi a jeho tankistům udělit, i když jsem si plně vědom, že Fury není objevným, originálním a nepředvídatelným filmem. Asi proto, že mám slabost pro WWII a válečné akčňáky, užíval jsem si každou minutu, obdivoval každé smítko z té nepřeberné hromady špíny a hnusu a spolu s posádkou prožíval praktickou ukázku onoho notoricky známého rčení - zabij, nebo budeš zabit. Rád se k Fury zase brzo vrátím.

Kdo by to byl řekl, že u filmu, kde se Brydon s Cooganem dvě hodiny špičkují o to, kdo provede lepší "impersonation" některé známé angloamerické kulturní osobnosti, se budu tak královsky bavit. Možná mi jen k dětské radosti stačí opakující se imitace Hopkinse ze Vzpoury na lodi Bounty či parodie na scénu z druhého Kmotra, ale už dlouho na mě žádný produkt kinematografie nezapůsobil tak moc pozitivně, až mi takřka do nebeských výšin zvedl vcelku chmurnou náladu toho dne.

Původně jsem chtěl dát "Teorii" vyšší hodnocení, ale poté, co se mi v hlavě uležela, nenapadá mě nic, čím by se nějak vymykala klasickému syžetu jiných biografických filmů (nejen) o vědcích. Hawkingův příběh je bezesporu zajímavý a srdceryvný, ale ne snad proto, že by se tvůrcům povedlo nějak inovativně či nápaditě převést géniovy osudy do filmu, ale pouze a jen z toho důvodu, že těží a prezentuje reálná fakta, která sama o sobě dokáží navodit mrazení v zádech a jistou dávku dojetí. Ač se jinak herci snaží seč můžou a dávají svým rolím všechno, celý výsledek pak ale působí značně dokumentárně, chladně a odosobněně, což bych u tak silného tématu nečekal.

Pro dost lidí možná povrchní a prvoplánové a já se jim vůbec nedivím. Vyjma cca první třetiny, která přetéká sarkasmem a nevázaným hedonismem hlavní postavy, je to opravdu po americku dost hrané na city a slzičky, zejména pak ten vygradovaný závěr. Co však u mě osobně hraje silně ve prospěch vyššího hodnocení je, vedle jako vždy skvělého Billa, i celková ne nepříjemně melancholická atmosféra, díky níž se vám film a jeho postavy (samozřejmě, že zejména Vincent) dostanou docela hluboko pod kůži a jen tak na ně nezapomenete. A titulková scéna je vyloženě lahůdkou ... hlavně pro nás, co tak rádi Mr. Zimmermana.

Ultimátní mindfuck. Ne však proto, že by Besson vymyslel komplexní, spletitý a originální příběh, ale proto, že jsem si zhruba každou minutu říkal, jestli to milý Luc myslí vážně anebo je to parodie na libovolné akční sci-fi posledních dvaceti let. Jako celek pak totálně WTF - prvoplánové, předvídatelné, amatérsky zpracované, naivní a prostě a jednoduše trapné. Po zhlédnutí jsem měl pocit, že mi IQ nárazově kleslo o pár desítek stupňů někde na úroveň filmové Lucy (té chlupatější). Hvězda za to, že jsme se s kamarádem u té spousty blbostí nasmáli, jako u málokteré komedie.

Ani ne tak vyloženě napínavý, jako znepokojivý thriller ze španělské produkce, který mě jen utvrdil v tom, že tahle jihoevropská země prostě tento žánr umí. U El Cuerpa nakonec vůbec nevadí ani to, že je divák po celou dobu veden tvůrci za ruku a nedostává ani miniaturní prostor pro to, zamyslet se jak to vlastně všechno bylo a je. Závěrečná sekvence, kde se dozvíme kdo s kým a jak pak celkový dojem vůbec nenaruší, ale spíše podtrhne ono zmíněné celkové znepokojivé vyznění filmu.

Opravdu moc rád bych Soudci udělil víc, než tři hvězdy, a to hlavně kvůli senzačním hereckým výkonům Downeyho a Duvalla (!!!). Ale prostě nemůžu, protože tvůrcům nejsem schopen za žádnou cenu odpustit tu do očí bijící a pro rodinná dramata dosti běžnou konvenčnost, s jakou je příběh vyprávěn a neustálou přítomnost nějakých zbytečných klišé, které celkový dojem ještě o to víc srážejí. Chtě nechtě, Soudce je přese všechno snažení režisérovo i herců jen lehce nadprůměrným výtvorem, který může být rád za vynikající výběr obsazení hlavních představitelů, protože jinak by asi ani neměl šanci dosáhnout do společnosti áčkových filmů.

Velmi nevyvážené, co se kvality jednotlivých dílů týče. Monotónní Klosův voiceover funguje jen místy - ač dokáže být cynický, ironický, až sarkastický, často jsou jeho nahlas vyřčené myšlenky spíše rušivým elementem. Celkový neosobní, minimalistický způsob narace se mi naopak docela zamlouvá. Přidává totiž na slušné, beznadějné atmosféře jednotlivých dílů a zároveň zvládá vykreslovat duševní prázdnotu hlavního charakteru přesvědčivě zahraným Švehlíkem juniorem.

Po všech těch neurotických komediálních rolích jsem měl konečně tu čest vidět Jacka Lemmona ve vážné úloze. A jeho zapálení a uvěřitelnost jeho charakteru mi vyrazily dech. Stejně tak, jako celý film, který vás neustále drží ve stavu lehkého napětí a i když se na plátně zdánlivě zrovna nic explicitního neděje, podvědomí vám říká, že někde tam za tou rádoby nevinnou slupkou vězí něco prohnilého až na kost. Žádná agitka, prostě staromódní konspirační thriller v té nejlepší podobě.