Omyl neplatí

Nedivím se, že ve své době měla tato komedie obrovský úspěch. Ono plánovaní a organizování loupeže si tu dodneška zachovalo v nejedné scéně skvělý a nenucený vtip, herci v postavách zlodějíčků (zvláště mladičký Mastroianni) jsou fajn a směrem k vyvrcholení začíná být celý proces loupeže (i krátkého dění po ní) napínavý i vtipný současně. Jenže čas někdy nezastavíš a ne ve všem snímek z dnešního pohledu pro mě fungoval tak, aby se stal pro mě nezapomenutelným a jedinečným... především dlouhý nudný rozjezd v prvních 20ti minutách či scény plně rozvíjející romantickou linii můj dojem z filmu jako celku srážely jen na velmi mírný nadprůměr. Náhlý tragický zvrat po hodině filmu působil v komedii (bez černohumorného ladění) trochu jako pěst na oko a na případné drama nevydal. Je možné, že Zmýlená neplatí inspirovalo nejednoho tvůrce pozdějších loupežných komedií, ale nebál bych se říct, že mnozí z nich tuto padesátkovou vlaštovku z Itálie později překonali. A když to trochu s parafrázováním mého oblíbeného žánrového kousku nadnesu, tak krást se (skutečně!) musí umět a tihle italští ňoumové... no jó, holt neuměli. :o) Ale projednou to vzhledem k dlouhodobé naději úspěšného lupu není žádnou ztrátou času a vedle již zmíněných kladů bych vyzdvihl i autentické dobové reálie italského města s rozestavěnými paneláky. [70%] (26.02.2023)

No konecne kvalitna talianska komedia o zlodejoch - zacina to v malom, kradezou auta a potom chcu tito ludkovia ale vacsi kseft. Divak si musi zvyknut na pomalsi rozjazd,a le potom to uz ide, perfektna atmosfera Italie 50. rokov, neustale zvraty, vyborne tempo a najma dialogy. Fakt film u ktoreho sedite na kraji stolicky s dychom zatajenym a zabudol som aj dychat. Hviezdy Cinema Italiano - Marcello Mastroianni /la Notte, velka Zranice, manzelstvi po Italsku/ a Toto su len vo vedlajsich ulohach. Druha polka filmiu je uz kvalitna filmarska jazda se vsim vsudy - nuda nehrozi, dialogy vyborne, exteriery ...... fakt vrele odporucam . 84 % (17.09.2019)

Hlavně v první polovině dosti rozvleklé, ale když přežijete to postupné představování jednotlivých postav a jejich "misadventures", dostanete italskou komedii v tom nejlepším možném slova smyslu, kde se pravidelně střídá konverzační humor s klasickými slapstick prvky. A také bych rozhodně neřekl, že film stojí na Mastroiannim, boží jsou totiž úplně všichni zlodějíčci. (28.06.2015)

Tento svižný, vtipný gangsterský filmeček (s nezbytnou jazzovou melodikou) mi ze všeho nejvíce připomněl poetiku filmů jako je Sbal prachy a vypadni,nebo Podfu(c)k, ale má v sobě i cosi z Tarantinových postupů... nejlepší na něm je, že vedle těchto filmů velmi obstává i sám o sobě a určitě by bavil i puklikum zmíněných filmů... (06.12.2005)

Tahle komedie by mě byla před padesáti lety určitě bavila, ale problém je, že mě komedie už unavují (Jaroslav Dušek: Naše civilizace se snaží ubavit k smrti). A tak mě ze všech zvučných jmen (Monicelli, Mastroianni atd.) přilákal můj oblíbebný Italo Calvino, jehož (dů)vtip obdivuji dosud. Dílčí předlohou nejspíš povídka "Krádež v cukrářství", neboť Italo Calvino říká, že ho jeden známý informoval, že "epizoda v "Soliti ignoti", v níž zlodějí v bytě, který přišli vykrást, pojídají připravenou večeři, byla inspirována mojí povídkou Furto in pasticceria" (1946). Tato povídka je na internetu, stačí přečíst a porovnat.... Další den: Povídka (jak jsem čekal) je výborná, nad 6 tiskovými stránkami jsem se bavil víc než u filmu. Názvy italských zákusků jsem sice neznal, ale nechal jsem si je zobrazit. Následně pak snědl nohavici jablečného štrůdlu. (10.02.2019)