zelvopyr

Několikrát jsem se musel hlasitě smát. Mezinárodní vztahy jako zakomplexované vztahy mezi chlapci, zpravidla poněkud úchylné, většinou skvěle fungují. Místy velmi dobrý vhled do povah. Přestože se seriál trefuje hlavně do Itálie, i u dalších států (včetně Japonska) je vytěžen jejich stereotyp, ale i historické chování... Prostě takový dějepis+zeměpis pro první stupeň, který je příjemně praštěný a neláme si hlavu s cenzurou...

Zatraceně silná odpověď na Tajemnou záři nad Pacifikem... Ale ne, nejde ani trochu o legrácku nebo honění si trika, jak má teď Japonsko vybavenou armádu (teda Sebeobranu). Akce se jen nenaznačí a nevycouvá se bezradně z příběhu. Postupně se nám dostává během realistické zápletky při jediné scifi premise solidních interpretací japonských názorů za války. Reálie a data jsou velmi přesné, ale hlavně ti, kteří neznali, dostanou souvislosti, proč se co dělo, jaké byly nálady mezi velením pro válku a proti válce. A rozhodnutí jednotlivců neuvěřitelně domyšlená... Pro zájemce o historii vojenství neocenitelné. A možná i pro sociology a psychology. ... jo a kdybyste někdo nepochopil můj subjektivní dojem... to bylo tak dobré, že jsem místy zapomínal dýchat.

Nádherná, silně secesní výprava, až srdce plesá. Je zde dost vidět, že zpočátku kinematografie předváděné šou hodně vycházelo z cirkusové kultury (gagy, artistické kousky, exotická zvěř a tak). Dnes by takto točit nešlo - jednak by to bylo neslýchaně drahé. No a za druhé, bylo by to k unudění politicky korektní, protože producenti by se odvážně sebezcenzurovali. Ale i tak by všude po světě měli mohamedáni záminku, proč mírumilovně vraždit nevěřící a samozřejmě jako vždy sunniti šiíty a šiíti sunnity. Jo a střízlivě, pomohla by kratší stopáž.

Docela prosťáčkovsky splácané dohromady všechno možné. Tedy bezradně spatlané až sprasené (se s). Asi to měly být všechny žánry zároveň, aby si vybral kdekdo z té jeho oblíbené špetky...

Anime postavené na sprostých (na japonské poměry) děvčátkách 15-16 let, které ovšem ke slovníku a vůbec představám o světě úchylek přišly buhvíkde, protože do dne začátku příběhu šlo o čistě dívčí školu. Takže vyloženě "reálné a ze života", hm, hm. No, po stropě jsem nelezl, protože nejsem zastydlý japonský pubescent. Jestli vy jo, klidně to můžete mít za víc *. Nedokoukáno, slabé a furt dokola bez posunu.

Pochmurná, autentická série epizod s dokonalou atmosférou staršího Japonska. Ke komentářům ostatních bych ještě dodal, že desetihvězdičková úroveň souvisí krom hvězdných výkonů s parádními scénáři, pod kterými je podepsaný filmař, který má co říci, Goša Hideo. Nejednoznačná postava mimo obvyklé škatulky je Kiichi Hogan -- mistr Wakayama utáhne vše svým výkonem. A to ani nemusí mluvit! Povšimnutíhodný detail je, že víc než polovina lidí, co zde hodnotila, si dala dílo do oblíbené desítky...

Perverzní vizuální orgie, ale co naplat, když (omlouvám se za výrazivo) mě až na cca 3 výjimky úplně serou všichni herci a režisér nejvíc? A co je to za děj plný boje a mrtvol, kde je doslova jen pár kapek krve?

Jedno z mála anime, kde mi přišly "škleby" docela pěkné a neštvaly mě. To samé s 1000x provařeným ječením postav ve všech možných situacích... snad proto, že mají oba poměrně příjemné hlasy a nepitvoří se přes míru. Navíc je velmi osvěžující, že je celé anime v kansaiském dialektu... Dokonce dokola opakované ukončení gagů (z kterých je to celé slepené) čistě jen obrazovou legráckou = něčí karikaturou mi poměrně sedlo, narozdíl od spousty konkurence. A co se týče příběhu -- nojo, co na rabukonu vymyslet, žejo? Zajímavá je ta opačná výšková konfigurace (mimochodem znám několik mladých Japonek přes 170cm, v 16ti je to až takový extrém?), Seiko-čan, a docela se mi zamlouval Umibouzu :)

Název mohl být i Odcházení...

Mám rád čokoládu. Občas si ji mlsnu, a když se nechám unést, jednou začas sním dokonce i půl tabulky za večer. No, a tenhle večer mi hanební zlomyslníci secvakli pouta a začali do mě ládovat kila a kila té nejchutnější, co existuje (btw. za mě je to asi značka Michel Cluizel). Prosil jsem o pomoc, tekly mi slzy, nic na mě nedali. Pak jsem zvracel a upadal do bezvědomí, ale pořád a pořád ji do mě rvali. Aby bylo jasno, nepochutnal jsem si. Co mi nesedělo ve stylizaci Cassherna bylo tady ještě vykvadratizované (ale aspoň tu herci slušně hráli). Takové 300 je proti tomuto uměřený look se suchopárnými statickými scénami ze staré školy. Fakt škoda. Aspoň že si Hirosue Ryoko už nehraje na potrhlou holčičku...