zelvopyr

Režisér Juran patřil mezi nadprůměrné tvůrce laciného sci-fi šmejdu 50. a 60. let (a šmejdu, kde ona science dostává těžce na pozadí). Zpravidla zoufalé triky – jeho specialita je zhola nezvládnutá technika zadní projekce, vychází mu totiž průsvitná a je pod ní vidět původní plocha. Nicméně v tomto stejně jako v dalších příbězích (třeba Attack of 50 feet woman) dokáže vyprávět celkem obstojně a zábavně i nablblou zápletku, a vést herce k příjemným výkonům. Chvílemi mě to příšerně štvalo a vyvolávalo akutní touhu po dodívání zítra, chvílemi hodně bavilo, a nakonec hodinka deset utekla velmi rychle. P.S. tomu obsahu moc nevěřte, to je jako když napíšu, že Vesničko má středisková byla o dvou zemědělcích, co vždycky museli srovnat ráno krok.

Proti Pirkinningu značně vyzrálejší a bez dojmu studentské hříčky. Pár vtípků mi přišlo prvotřídních... Solidní satira, bohužel občas trochu moc škrobeně nucená a prvoplánová, ale i tak jsem spokojen.

Ne, tohle fakt ne. Říkám si u takovýchto zásadních šlápnutí vedle, jestli aspoň tušili, že to bude paskvil. Příznaky, že Hondu už Godzilla nebavila, byly v několika předcházejících "dílech". O prostou stařeckou senilitu nešlo, protože mezitím točil solidní praštěné scifárny, jako u nás Vorlíček s Macourkem. Poprvé si to u mě zásadně rozlil předminule, s uvedením Godzillího potomka na scénu, a brnkáním na dětskou notu. Ale ne takovou, jak umí třeba Miyazaki, který dítě bere za malého inteligentního tvora... ale takovou křečovitou, jako v té době uměly být třeba sovětské pionýrské filmy... malí vymydlení spratci s pravítkem zaraženým víte kam, které vidíte a chcete nikdy nemít potomky... a kteří jsou donucení být "roztomilí" oním stylem a přístupem, jak laktačním syndromem postižené matky na děti šišlají a mluví o nich jako o ňuňu prdelkách, co mají s manžou (jako ne s číňanem, ale manželem). Ale tohle téma nechme, je ho ve filmu až dost – skutečně, vsadil kromě odpudivého dětského hlavního hrdiny na jeho odpudivého parťáka Miniru (malého Godzillího smrada, co se chová stejně). A výsledkem, no to byste neřekli, je odpudivý film, asi tak o hodinu delší, než by bylo záhodno. Navíc značná část záběrů s monstry (hodně přes půlku) je znovu použitá ze starších filmů. Mohlo se tohle někomu upřímně líbit? No i když, kdyby mi bylo pět až sedm, tak asi hodně...

Pro mě čistá ukázka, co je v Hollywoodu poslední roky čím dál víc špatně. A je mi líto Burtona, kterého jsem dosud měl rád hodně, kam až klesl. Měl jsem úplně stejný pocit jako kdysi z Lemony Snicketa -- naprostá režisérská bezradnost, co to žánrově vypráví. Proč je vedení gagů jako v komedii a předkládá nám věci, které nejsou ani trochu legrační? Nikoli jen formou, ale ani obsahem. Ale problém je ještě horší. Pokud dostanete na talíř směs několika věcí, které už jednou před recyklací prošly zažívacím ústrojím, tak ani spousty digitálních dochucovadel a luxusních hereckých voňavek neskryjí, že na něm máte ho...... dně hnusnou věc. O to hůř, že některé ingredience už před původním pozřením nebyly nějak slavné (hupírská romantika "kousneš mě, a já budu nesmrtelná, ale přijdu o duši", heršvec, to už někde bylo, ne? ... modří duchové s rozevlátými vlasy poletující po zámku... a vůbec tehle zámek s americkou rodinkou, depresivní dcerou a morbidním synkem, to je taky nějak... atd... no jako kdyby to aspoň byla parodie na způsob Vřískotu, dejme tomu, ale ani tahle rovina nebyla zvládnutá... btw. já vím, že tyhle věci "vznikly" po původním seriálu, ale podobnost je trochu moc přesná). Shrnuto, a to jsem ani nemusel argumentovat takovými podružnostmi jako logika děje a důvod umístění do 70. let (ani jeden pořádný vtip nebo odkaz nebo dějově funkční detail). 3/4 času pokleslá čelist, jestli se mi to nezdá. Ach jo, ach jo, upřímná slza v oku.

Úžasné hned od první scény: chirurg pantomimicky operuje (kamera ho asi měla zabírat trochu výš). Milerád bych splnil přání ženy s uřízlou hlavou (zemřít) hned, byla vrcholně nesympatická. Naopak dost sympatický mi byl hlavní antihrdina, a ani film mi jako úplná pitomost nepřišel, viděl jsem horší...

Velice intenzivní film, nejen příběhem, ale zejména vizuálem. Krásné záběry, skvělá kamera. Pokud je v záběru sníh, poběží vám mráz po zádech, pokud moře, ucítíte jeho vůni a jeho šíře vás pohltí, pokud je v ulicích bahno, nelze se mu vyhnout a pořádně se v něm vykoupete. Nevím, jak to lépe popsat, tento zážitek nebyl všední...

Jak známo, stav beztíže funguje tak (v Itálii), že když se v něm odepnete z pásů, tak vás antigravitace mrští proti stropu a drtí o něj směrem nahoru. Přestože raketa akceleruje asi tak na 3G (opačným směrem). Ale to je zde normální. Tak tedy, nejspíš mám zvrácenou touhou trpět, opět jsem zkusil italskou sci-fi. A tentokrát to byla docela legrace, samozřejmě z velké části nechtěná (možná úplně? ne, to asi není možné). Navíc tam byly dvě docela hezké ženy v sexy kostýmcích, kožený úbor mimozemšťanů – mužů byl vyloženě koupen v nějakém sexshopu, prostě docela živá taškařice. Děj... moc nedává smysl, resp. asi se točilo chronologicky a co kdo na placu zrovna vymyslel, to natočili. Kupříkladu poté, co jsou zajatí pozemšťani uneseni do vesmíru, vzbouří se, přítomní asijští agenti (nebojte se, jsme orientálci, ne číňani) postřelí oba mimozemské muže, jsou italskými pozemšťany zneškodněni, mimozemská velitelka, dosud nejzápornější postava, je najednou kladná, smutně plká, všichni jí pomáhají, jeden z italů dává transfuzi postřeleným mimozemšťanům, veškeré italské kosmické lodi pronásledují mimozemský stroj, který má problémy, a protože je loď těžko ovladatelná, tak (bez problému, hladce) přistane na planetě opic, mezi tím vším dějem obě ženy mění mimo záběry jeden dráždivý kostýmek za druhý (je zjevné, která z nich spala s více členy štábu, kamera sleduje její čím dál obnaženější tělo místo probíhajícího děje atd.), no... konec neprozradím, ale je to ještě větší pecka :-) P.S. tentokrát vyřešili klasický italský problém s tím, že se nevejdou účesy do helmy skafandru tak, že ve vzduchoprázdnu žádné neměli. Jak prosté.

Kámen úrazu téhle jedné velké nehoráznosti je, že postrádá sebemenší záblesk vtipu (tedy až na prvních pár minut, které se formálně tváří jako příběh z horšího východoněmeckého porna, respektive... takhle nějak si představuji zábavné). Celý film je točen 1000% vážně, jsou nám předkládány nepolknutelné kameňáky, které ale nejsou myšleny jako vtipy. A tím nemyslím pitvořící se hlavu Hitlera v nádobě, ale všechny ty zvraty "kdo je kdo" a logiku vůbec. Ne že bych byl o nějaký zážitek bohatší...

Nádherný, konzistentní film. Žádné pitomosti v zásadních parametrech letu, někdo to dobře spočítal poměrně dopodrobna. Zatímco Metropolis mě úplně ubil délkou a takřka absencí rozumného vyprávění, tenhle film mě tak nadchl, že mu odpustím leccos. Například ty skoro 3 hodiny, a v nich i zbytečně zdlouhavé a ukrutně pomalé scény. Na druhou stranu, natahovačky, třeba až infantilní scéna typu "starý profesor dává k myší díře díl své večeře, vyleze myš a asi půl minuty se krmí", mně nevadily. Scény typu "vrcholně nervozní inženýr čeká s telefonem na uchu v bytu souseda a nůžkami mu likviduje kytku" mě doslova bavily. Už jsem viděl spoustu čb seriozních scifíček i braku s tímto tématem, zejména z padesátých, a Frau im Mond je naprostá špička. Herectví většiny postav prima (oceňuji zejména přesvědčivost rozdílných povah). Doporučuji na potkání.

Taková škoda vymakaných triků a výpravy na takovou ZHOVADILOST... V maličkém zastrčeném údolí se to hemží prehistorickými obřími tvory. Pochopitelně je jich tam tolik (ani se nemůžou otočit, jak jsou nahuštění), že jejich kvalitní genofond zabraňuje 50 milionů let degeneraci (a evoluci). Pterodaktylové disciplinovaně létají jen v údolí. Jo a abych nezapomněl – co dělají dinosauři? Ano, správně! Bojují! Každý s každým, s lidmi, a když to bylo málo, tak i se slonem. A apetit mají veliký, žerou a žerou a žerou maso a ani nepotřebují vlákninu. ... áno. Takhle by to byl dost slabý děj... tak tam autoři narvali milostné tirády, které mě namíchly ještě víc (což je tedy co říct). Tahle americká odpověď na ulítlé směřování japonské Godzilly se mi VELMI nelíbila, přestože mám pro monstra slabost. Štvala mě skoro vším, hlavně tím, co ze mě dělala za tydýta. A jsem na sebe pyšný, protože jsem si odcenzuroval opravdu značné množství sprostých slov, které se mi při psaní velmi neodbytně nabízelo.