zelvopyr

Fascinující. Akorát to není moc o filmařině, ale jen o unikátních záběrech. Myslím, že filmu dost chybělo zasazení pokroku v atomových zbraních do situace (Korea, Kubánská krize, Čínské války apod.). No a ten machr co dělal titulky... si pletl číslovky, fúzi se štěpením, reaktor s reakcí, a vůbec překlad byl poměrně přibližný a místy opačný, zavádějící. Proto nemám rád hardsuby, že se nedají vypnout a rozptylují...

Tato významná sociologická sonda vás naučí mnohé, o čem jste zatím neměli ani tušení. Například, že archeologie se zabývá otloukáním jeskynních maleb kladivem a nošením úlomků do muzea k výzkumu. Nebo že svému nadřízenému nejlépe pomůžete udržet disciplínu v rodině, když pěkně svážete jeho mladou dceru (akorát hrozí, že si ji pak budete muset vzít). Nebo že Darth Vader měl jednu dobu v šatníku kožich a tykadla. Přišlo mi to relativně dokoukatelné, i pro tu milosrdnou délku. A identifikoval jsem i pár filmů, ze kterých byly vykradeny záběry. P.S. nejde obhájit hodnocení bez spoileru, dokomentuji v diskusi...

Tak takhle nějak by bylo béčko o ufonovi točeno v roce 1820. Dojem navozují malované kulisy anglických či skotských blat, hradu, v pracovně svíčky místo žárovek, hodně konzervativní oblečení, vystupování herců. A zejména velká část zápletky, kdy bádání lidstva se tak nějak rovná starému izolovanému profesorovi, pracujícímu univerzálním stylem (astronomie, metalurgie a tak). Ten má i dost kuráže řešit na vlastní pěst meziplanetární setkání -- telefonovat neumí a poštovní holub se nažral nějakého divného zrní nebo co. Zas tak moc nebrblám, své kouzlo to mělo... :)

Váhám s plným počtem... a jsem docela naštvaný na místní ohrnovače nosu nad vysokorozpočtovými spektákly s monstry... Kvůli povýšeným odsouzením jsem si film nechával snad rok uležet ve sbírce, než jsem se na něj podíval. Tak teda dík, příště zas na vás dám :-(. Tenhle film navazuje na nejlepší staré japonské i americké kousky z žánru. Bavil jsem se jako u nej- Godzil ze zlaté éry TOHO i jako u lepších korejských komedií či romancí. Co se týče zmíněného mixu témat... to není neumětelství, ale záměr, stejně jako důsledné vysmívání se pravidlům žánrů, postupů a logice situací. Navíc se sešlo hodně solidní obsazení. Takže mírné až střední nesourodosti prostě uhráli, k mé spokojenosti. Nejlepší pochopitelně byla satira na milované úřady a americké okupanty. Vždy vědí, jak vám naslouchat :) A příšera? Sežere vás a vyplivne. Žeby...?

Tenhle film měl výborně našlápnuto, docela nápadité ufony... a předpoklady být špičkou. Ale nějak se nepovedlo pospojovat ani tak jednoduchý děj dohromady. Jsou tam skupinky lidí (obvykle cca po jednom či dvou), které tak nějak různě narazí na ufony (nebo narazí na ty, co narazili na ufony), jenže jakoby každá hrála na vlastní pěst. To je za mě asi nejslabší aspekt. Jinak se herci snaží dolovat humor, hlavně jemně ironické průpovídky -- ale vyznívá nějak planě.

Japonský mainstream anime jde, zdá se, pozvolna dolů. Nejobvyklejší žánr, shounen (zaměřený na mladší chlapce - středoškoláky) má jedno megaklišé, a to je "zvláštní škola". Jakákoli - vesmírná, sprosťácká, vrahounská, magická, démonská, exorcistická, podvodní, bojová -- prostě jen když to nebude ta samá obyčejná japonská nudná škola, do které je divák nucen denně chodit a drtit se nesmysly. Roztočí se tedy ruleta, a na kterém tématu se zastaví, takový seriál se začne točit. Tady se jim zastavila na exorcistech. A už se hezky jede podle šablony. Hlavní lůzrhrdina se nějak dostane do výjimečné školy (toto se jim povedlo natáhnout na dva díly) a postupně se seznámí s učiteli, spolužačkami, které miluje, spoužačkami, které ho milují, spolužáky, co se ho snaží šikanovat, spolužáky, co jsou taky lůzři a proto se s ním snaží kamarádit. Zpravidla co nová osoba, to díl. Pak začíná zápletka. Náš chlapec se tvrdohlavě chová jako nejhorší blb, což by v reálné škole byl rychle odnaučen, a sbírá zkušenosti. Většinou se i bojuje, ale hlavně se chvástá a nadává (nejlepší je, když chlapce dabuje postarší paní jako obvykle). Čím víc se haleká, tím je děj napjatější, čím větší a zářivější jsou zbraně, tím je boj drsnější. Pokud autoři mají málo sebevědomí, přidají tam prsaté školačky, pro jistotu. A děj poslušně míří do nikam (zásadně neexistují uzavřené konce, co kdyby se pokračovalo)... pokud se zadařilo urvat smlouvu na půl roku, tedy 26 dílů, tak se ten už tak plytký děj naředí a nastaví ještě více fillery než obvykle (barevnější boje, větší nadávání). ||| Někdy s komentáři lidí v anime se orientujících nesouhlasím -- buď si překvapivě najdu, co mě zaujalo, nebo naopak nevím, co je mohlo bavit... Ale tohle je tak prostinké a lineární, že nečekejte vůbec nic, žádnou zradu ani překvapení - stačí si přečíst vzásadě kterýkoli komentář... U 5. dílu mě naprosto přestalo zajímat.

Největší síla tohoto dokumentu je absence vypravěče a poměrně hodně neutrální tón. Za vše mluví proslovy státníků, televizní pořady, rozhovory s obyčejnými lidmi, i silně propagandistické armádní filmy. Víceméně chronologické řazení děje a odpovědi na průběžně se vynořující otázky... Kdo jako já strávil v komunistickém Československu dětství, připomene si tu zhuštěnou depresi, která ho dusila, a házela otázky, zda má cenu plánovat si něco na příští rok (chodit do školy, sázet na zahrádce...), když stejně bude válka a nikdo nepřežije...

Poměrně těžkopádný americký plagiát bondovek (okatost některých scén vyráží dech). Hlavní problém je režisér (viz jeho dílo), naopak herci docela ujdou a místy se na ně dá dívat... Výsledný dojem ze scénáře je – boj třetiřadých špionů proti druhořadému Bondovi, hlavní padouch podniká velkou loupež kvůli odměně ohromujících 2 milionů dolarů... No tedy ehm.

Hmyzí válka proti lidstvu je velmi špatná i v rámci japonských špatných filmů. Obvyklý herecký výraz je, že někdo na někoho řve seč může nejvíc, případně ženy lkají (pokud zrovna na někoho neřvou nebo se každých pár minut nebrání znásilnění). Herci představující americké vojáky se krom toho i navzájem mlátí (vyšší šarže nižší). Drogově závislý člen posádky bombardéru nesoucího vodíkovou bombu, vrcholně nesympatický černoch, má v hereckém rejstříku pouze kombinaci hysterického a epileptického záchvatu. Zápletku snad ani nechtějte vědět, to je fakt síla -- mj. je tam i světlovlasá padouchyně (se kterou podvádí svou manželku jeden z hrdinů), a ta miluje hmyz, pomocí jehož zmutování se chce pomstít Německu za to, že byla jako dítě v koncentráku obětí pokusů na lidech (bral bych, kdyby se chtěla za totéž pomstít Japonsku, to by mi přišlo tak nějak míň mimo mísu). Ve filmu je hromada úplně zbytečně použitého balastu, který vůbec nijak ději neslouží, ani se nespojuje se zbytkem. No a hmyz poctivě hmyzuje. P.S. aspoň jsem se naučil, jak se řekne japonsky vodíková bomba.

Jako čtyř nebo pětiletého mě rodiče vzali v Soči do cirkusu. Byla to obrovská show, nejlepší na světě, v kamenném amfiteátru pro 4.000 diváků (zpravidla vyprodáno). Z klaunů jsem byl úplně vyřízený... Pak mě zkusili vzít párkrát do cirkusu v Praze, ale byl to tak děsivý rozdíl, že jsem se velice nebavil. Téhle ruské klaunské estetiky má Cesta vesmírem požehnaně v robotech i mimozemšťanech... a proto ji beru na milost. Jinak je to slaboučký film, který má až tak stupidní řešení problémů, že mě v dětství strašil, a tu hádanku likvidující roboty jsem schopen odříkat dodnes... :-)