hirnlego

Úlet! Propaganda až na půdu! Pěkné barevné obrázky! Sranda! V tomhle dvoudílném ruském opusu je prostě všechno! Já měla nutkání tento film zhlédnout pouze z toho důvodu, že zde Jan Werich ztvárnil Hermanna Göringa, což mi zprvu přišlo lehce bizarní. Ovšem pan Werich se této nevděčné role zhostil s humorem a šarmem jemu vlastním a já můžu s klidným svědomím říct, že vtipnějšího Göringa jsem v životě neviděla (mimo jiné se v přítomnosti divoce promlouvajícího Hitlera spící nehorázně rozvaluje v křesle). Celou touto propagandistickou "komedií" se prolíná osud hlavní dvojice - učitelky Nataši a slévače Alexeje. Najdou v sobě zalíbení poté, co Alexej udělá rekord v množství slité rudy (nebo kýho výra), dostane vyznamenání od Stalina a ona o něm má pronést proslov (vskutku dosti zapálený proslov ve stylu "na ramenech soudruhů, jako je Alexej, stojí budoucnost Sovětského svazu, v jeho očích plápolá oheň odhodlání plnit roční plán na ještě více procent", atp. (tou dobou už soudnější polovina sálu učůrávala smíchy - a to byl teprve začátek!). Úvodní barevnou idylu ruského lidu přeruší vpád německých vojáků, Nataša je zajata a odvlečena spolu s dalšími do Německa, Alexej je povolán, aby táhl s armádou na Berlín - a on se neohroženě žene kupředu, s nadějí, že Nataša ještě žije. Cestou kosí jednoho Němce za druhým - ovšem povětšinou né ranami z kalašnikova, nýbrž jeho obratným vrháním po nepříteli (další z nepřeberného množství dokonale absurdních scén). Dál jejich osudy netřeba líčit - když vezmete v potaz, že se jedná o propagandistický snímek nejhrubšího zrna. Snad jen ještě stojí za zmínku úžasně extrémní vykreslení dvou hlavních státníků: Stalin - svatý papež, pracovitý, chápavý, milující, odvážný, rozvážný, bla bla - a Hitler - histerik, cholerik, scestně myslící pomatenec, blbec-tupec-japonec (né že by většina z toho nebyla pravda - jen je zde mezi nimi ukazován takový rozdíl, který byl při tom ve skutečnosti asi jen ztěží). . . . . No, jak jsem již řekla - pokud člověk ví "o co jde", pak se u tohoto filmu může královsky bavit - pokud je "věrným soudruhem", pak samozřejmě také - ovšem to by se měl tedy raději dívat někde v soukromí domova a nechodit do kina - mohl by mít totiž nutkání okřikovat ostatní, ať se nesmějí - jako tomu bylo v případě, když jsem na tomto filmu byla v kině já (samozřejmě jsme se smáli dál - jen se pak po skončení pár lidí bavilo nad tím, že v jedné části sálu "byli nejspíš leninovci"...) . . . . . Objektivní hodnocení takovéhoto filmu je pro mě takřka nemožné - na jednu stranu propagandistický odpad, na stranu druhou opravdové pobavení se při naivním, nechtěně vtipném a patetickém snímku - takže kompromis a 3*.

Opravdu nemusím filmy se zvířaty, filmy s dětmi - a úplně nejvíc filmy s dětmi, které se promění ve zvířata a jsou tak dvojnásobně otravné! Třetí hvězdička je za těch pár chvil, kdy se ve filmu objevil jako vždy skvělý (skvělý stylem, kdy zrovna nehraje retarda Beana) Rowan Atkinson, a také za vcelku obstojně vypadající čarodějnice...

Nebyla jsem si jistá, zda mám tenhle film dokoukávat do konce - vesměs průměrná podívaná (třebaže by se tu samozřejmě daly nalézt skryté symboly touhy člověka něco dokázat, atp.) o tom, jak se režisér snaží natočit moderní remake slavného filmu, avšak okolnosti mu nepřejí a nakonec z toho vyleze něco, co by stálo jen za zmačkání a vyhození do koše - a on se psychicky zhroutí. Ovšem ještě před tím, než je odvezen (snad do nějakého ústavu - nepamatuji se), stvoří z natočeného paskvilu něco, co mě nutí zahodit celý předchozí film do hajzlu a mít silné nutkání dát plný počet - ovšem to samozřejmě udělat nemůžu, a tudíž jsou to "pouhé" 4*...

[...]

Film Krátké léto je poněkud volnější adaptací románu Knuta Hamsuna "Pan". Obrazy nádherné drsné přírody severního Norska, příběh krátké spalující vášně mezi hlavní dvojicí (ona - trochu potrhlý snílek, který čeká na "prince z pohádky", on - dobrodruh s velkým srdcem), dokonalé vykreslení psychologie postav, úžasné herecké výkony, naprosto dokonalý závěr - poslední záběr ve mně vyvolal pocit, že za film snad stojí i zemřít! Jedním slovem nádherné... Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků!

5 věcí: 1) Spaceyho výraz geniálního šílence, 2) slušná atmosféra, 3) (napoprvé) šokující scéna s jednou dosti sešle vypadající osobou, 4) závěr, 5) pár laskavých názorů na dnešní zkažený svět. Kvalitka.

Úžasné převedení divadelní hry Henrika Ibsena "Die Wildente" na filmové plátno! Smutným hrdinou snímku je Gregors (Bruno Ganz), který v dobré víře, že příteli z dětství Hjalmarovi (Peter Kern) pomůže dát život do pořádku, vynese na povrch staré, zamlčené a dávno zapomenuté skutečnosti a donutí manžele vše si vyjasnit - nemohl však ani ve snu tušit, jak strašné následky bude jeho konání mít! Bruno Ganz je zde jako vždy nezapomenutelný, ovšem všichni ostatní herci taktéž (snad bych ještě vyzdvihla výkon Anne Bennent, představitelky hlavní dětské role Hjalmarovy dcery Hedwig - tak malá a přitom přesvědčivější než leckterý dospělý herec!). . . . . Silný příběh, silná atmosféra, dokonalé herecké výkony, skryté symboly jako parafráze ke složitosti mezilidských vztahů,...jednoduše silný filmový zážitek - jeden z těch, na které se nezapomíná!

Dost možná můj vůbec první divný film. Dětské traumátko a láska na první pohled.

Myslím, že můžu i 3,5* - nenáročná zábava, při které jsem si opravdu chvílemi vzpomněla na Ritchieho (samozřejmě srovnávat si nedovoluji). . . a natürlich jako vždy skvělý Harvey - k nakousnutí :)

Na Krtečka jsem byla už odmalička dost alergická, avšak jeho osvětovost je neoddiskutovatelná - navíc při vzpomínce na tento díl uroním i nostalgickou slzu...ale můj idol to tedy nebyl ani náhodou (narozdíl od takového Toma)