hirnlego

Promiňte, pardón, ó promiňte - toto skvostné "něco" hodnotím, aniž bych viděla jeden jediný díl - ovšem myslím si, že nedávným náhodným přehmátnutím na televizním ovladači a následným několikavteřinovým nechtěným výplachem mozku, jsem si vyzískala svaté právo se k tomuto "něčemu" taktéž vyjádřit. A tudíž se vyjadřuji slovy neznámého básníka: Mají tvůrci tohoto šitu v hlavě nasráno? Ano, dobrý vkus jim zmizel - kam? Neznámo.

Chvílemi extrémně vtipné. Některé hlášky opravdu vražedné ("Eat me!", neboli "Vyliž mi polevu!" - by Gingerbread Man). Avšak za zbytečnou chvilkovou sentimentalitu a občas i hodně laciné a předvídatelné vtipy (nesnášim) je to jen 3,5*.....ale jo, podívala bych se znova.

Silný film zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného. Podivný vztah malíře a jeho nahého modelu i silné pouto s jeho dřívější modelkou a současnou životní partnerkou, strach člověka z přiznání si svého vlastního já, touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání, uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné... Je toho tolik, co se v tomhle skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette opět nedokáže ani na chvíli nudit (takže přestávka uprostřed filmu je vlastně zbytečná).

Docela originální snímeček, snažící se poukázat na problém rostoucího násilí mezi dnešní mládeží. Mladí herci jsou ve svých rolích hodně dobří a samotný děj filmu nijak zvlášť nepokulhává (zápletka je zde celkem jednoduchá). Občas mi sice přijde ta která scéna lehce zbytečná, případně by mohla být natočena trochu jinak - ale i přes to, že to není buhvíjak světoborné dílo, tak za skvělou syrovou autentičnost a hlavně s ní spojenou dosti zajímavou obrazovou stránku, dávám 4*.

Když jsem Briana kdysi viděla poprvé, jen jsem se občas usmívala, ale nesmála - což nyní připisuji mému nízkému věku (minimálně tomu mozkovému) nebo nějakému chvilkovému totálnímu zatmění mysli, popřípadě upadnutí do lehčí formy kómatu - protože napodruhé jsem se smála téměř v jednom kuse, a to pěkně nahlas (což u mě při filmu zas tak obvyklé není) - a při jedné nejmenované scéně s nejmenovaným vtipným Palinem a nejmenovaným vtipným jménem, jsem se málem počůwala smíchy! No tekly mi aspoň slzy - asi přibližně ve stejně hojné míře, jako při pomyšlení na to, že podobně skvostné dílko, utahující si ze všeho a všech tím nejbrutálnějším způsobem, už prostě nikdo nikdy nestvoří. . . . . Nakonec nezbývá, než s pokojným výrazem smíření prohlásit: "Yes I know, out of the door, one cross each, line on the left."

Celkem silný film, ovšem vzhledem k pro mě neuvěřitelně nesympatické a nanejvýš nepříjemné hlavní hrdince, ho už nejspíš podruhé (no, vlastně potřetí) vidět nemusím (i když...ach jo, ještě uvidim). Jinak Menšikov naprosto úchvatný a konec filmu krásně smutný...

Ach, kde jsou ty staré dobré, byť kvalitou lehce kolísavé časy. "Moucha" či "Věcná", alias "Vašek Klausů!" - samozřejmě nezapomenutelné.

Hořký x veselý, surreálný x až příliš reálný. Rozhodně nekonvenční. A ten konec... (4,5*)

Po těch cca 15 letech už je to "v dospělosti" pěkná nuda. Ale tak z nostalgie 3* može byť.

Už od prvních minut dosti svérázné vyprávění o dvou potrhlých holkách a jedné záhadě nenudí ani na chvíli. Dotyčné nemálo připomínají ona roztomilá děvčátka ze Sedmikrásek - drzé, oprsklé, divné, zábavné. Takže když se takováhle dvě individua rozhodnou řešit záhadu jednoho starého domu, jak to asi může dopadnout. Jacques Rivette si utahuje z klišovitých schémat starých románů (intriky, boj o dědictví atd.), a to naprosto originálním, lehce schizofrenním způsobem. Obě herečky jsou navíc ve svých rolích naprosto věrohodné, a tudíž totálně šáhlé. Nejde nedat 5*.