hirnlego

Mé četné mozkové disfunkce mohly být objeveny již v raném dětství, pakliže by někdo přikládal větší váhu faktu, že jsem k smrti nesnášela Jerryho a vždycky fandila Tomovi.....a za to, že z toho ten malej skřet (téměř) vždycky vyváznul bez poskvrnky, nemůžu dát 5*! Já nezapomínám!

Divím se, že potom, co mladý Lynch natočil toto dílko, nebyl okamžitě eskortován do nejbližšího blázince - natočit Abecedu nějaký student Famu, tak má své místo v Bohnicích jisté. O tomhle by člověk neměl psát své pocity - každý by si tuto malou noční můru měl pěkně schovat do nejtemnějšího kouta v domě - pro případ, že by zase jednou začal být až moc veselý a bezstarostný...

Jak já tyhle nechutný americký patosy nenávidim! Problém ale je, že je to chvílemi i docela vtipné. Steve Buscemi jako übersexy "lovec" a polocvok je jako vždy k sežrání - docela jsem se bavila (beztak jsem Armageddon viděla víckrát než jednou právě kvůli němu). K dobru lze filmu přičíst i pětivteřinová přítomnost mistra vedlejších rolí, Udo Kiera (snad sem můžu hodit i jednu perlu v podobě části jednoho interview s ním: "Michael Bay - natočil jsem s ním předtím několik reklam - zavolal: Podívej, lidi od castingu si nemyslí, že bys moh hrát jednoho z těch doktorů. A já: Ó jak dramatické! Někdo omdlel, někdo zemřel, ohh, nebesa spaste jeho duši. Řekl: Mám pro tebe dárek. Dám ti všechny své herce na hodinu - znervózni je. Improvizuj. Jsi ten psychiatr, než jdou na ten šutr, můžeš si s nimi popovídat. Takže jsem tam měl Steva Buscemiho, Bruce Willise, Bena Afflecka, Michaela Duncana, všechny. A bylo úžasné sledovat jak umí improvizovat. Kamera byla za mnou, takže to bylo na nich. Michael chtěl jednoduše nějaké jejich reakce. Mnoho amerických herců se děsí improvizace. Musí se držet svých lajn, protože si je našprtali V Americe vybírají typy. V Evropě najmou dobré herce a ti tu postavu utvoří. V Evropě ji může hrát kdokoli, tvoří ji svým hraním. A já tam byl, abych je vyved z rovnováhy, aby se přestali ovládat. Třeba jeden chlápek přišel a smet všechno ze stolu. A já řikám: To sebereš. On: Ne. Já: Tak nikam nejdeš. To uklidíš, teď hned." - "A zvednul?" - "Zvednul, samozřejmě. Byl to Steve Buscemi. Jeden z nejlepších na improvizaci, skvělý herec." ). Klidně se na tohle podívám zase - a při oněch "srdceryvných" scénách se půjdu třeba vyčůrat...

Docela podprůměrná oddechovka s nepříliš záživnými dialogy a stokrát ohranou zápletkou. A ani prdelka Barry tentokrát nemá šanci toho moc zachránit.

Roden :3

Tak u tohohle filmu ode mě nemůže očekávat seriózní a nezaujatý komentář už vůbec nikdo! Být představitelem hraběte Draculy někdo jiný, brala bych snímek jako solidní průměr (i když je to samozřejmě roztomilé béčko) - vcelku originální příběh o tomhle rumunském chlápkovi, pěkná hudba, notná dávka humoru a nadsázky, pár povedených vtipných krvavých scén a dobrá kamera. Jenže kdyby nebylo kdyby - znáte to! Udo Kier je tu (omlouvám se za velmi vysokou pravděpodobnost výskytu možná lehce přehnaných tvrzení na následujících řádcích) naprosto brutálně úžasný! Nikdo by se do role věčně smutně se tvářícího, vyhublého, až téměř rachitického Draculy nehodil lépe (Udo dokonce kvůli větší věrohodnosti několik dní před natáčením úplně přestal jíst). Hned v prvních vteřinách, ještě při titulcích, jsem viděla jednu z nejdojemnějších scén celého filmu - i když na ní vlastně téměř nic dojemného není (Dracula si na sebe nanáší "make-up" - detailní záběr Kierova nádherného, mladého, smutně vypadajícího obličeje) - ale ta hudba, která při tom zní, se mnou spolu s obrazem dělala doslova divy! Jak už jsem řekla, ve filmu hraje důležitou roli také nadsázka (Draculův asistent a jeho vtipně přehnané házení ksichtů, Udovo "šilhání bolestí", výkony Joea Dallesandra, atd.) - bez ní by to snad ani nešlo. Dá se říct, že Udo (a nejen on) vlastně občas dost přehrává - ale rozhodně to je spíše k užitku, neboť například můžu klidně odpřísáhnout, že lepší scény zvracení jsem v životě neviděla! Bodíkem k dobru je i tradiční (v mládí snad ještě brutálnější) německý přízvuk v Kierově angličtině - jeho "senkjů" mě vždycky spolehlivě odrovná - a nic dlužna mi nezůstala ani ona pověstná hláška "Ze blood of zhis whores iz killing me!". . . Tímto chci poděkovat panu Feničovi, že mi tuhle skvostnou exhibici ďábelsky nevinného Udo Kiera umožnil zhlédnout v rámci Febiofestu 2006! . . . . . . . . Tak, po shlédnutí pěkně v klidu domova (bez rušivého simultálního překladu do sálu!) jsem zjistila, že brutální přízvuk mají (až na Dalessandra a Polanského) úplně všichni - což snímku dodává jak na vtipnosti tak i na zajímavosti - a nakonec si neodpustím ještě jednu Udovu, vlastně nechtěnou (ten přízvuk, boha jeho!): "So yor drimin about ze šenžin zi ód of sings!"...jo jo, asi chápu, proč se tenhle film stal kultem...

Mno, normálně bych za takovéhle jasné béčko dala nejspíš 2*, ale to by film nesměl mít pár zásadních kladů (byť né každý by je mohl za klady považovat): 1) tvůrci filmu ani samotní herci se neberou zas tak moc vážně, a dělají nám z milého, občas trochu krvavého horůrku chvílemi vtipnou veselohru (po většinu času tu téměř všichni předvádějí něco, co se dá nazvat herectvím jen s notnou dávkou ironie - ale většinou je to docela roztomilé, takže proč ne). 2) k vtipnosti snímku přispívají také nehorázně uměle vypadající kusy těl, ze kterých Frenki posléze skládá svého "nadčlověka" (ale aspoň se můžeme zasmát - stejně tak je naprosto skvělá scéna s čerstvě uťatou hlavou - všimněte si očíček:)). Naproti tomu použité vnitřnosti jsou dokonalé - aby také ne, když jsou pravé (byť jen zvířecí) - nejednomu řezníkovi by zaplesalo srdíčko nad tak krásnými exempláři. 3) snad ten nejdůležitější klad - jsem dosti provařená se svou slabostí pro Udo Kiera (bože, tady je tak mladej!), takže moje zaujatost mi jaksi brání hodnotit film úplně objektivně - přestože i mistr tesař Udo se zde nejednou utne (ovšem v rámci jeho role je to podle mě vlastně skoro v pořádku) - pověstná je jeho záměna slov "death" a "life" ve Frenkiho výroku, který poté zní "To know death, you must fuck life in the gall bladder!" - prý to ale řekl s takovým přesvědčivým nasazením (ano, řekl:)), že se Morrissey neodvážil tuto scénu přetočit. . . . . Když si dám dohromady všechny výše uvedené klady, nemůžu prostě jinak než dát 4*.

Už od prvních minut filmu se člověk neubrání srovnání herecké dvojice Bohdalová-Brzobohatý s dvojicí Taylorová-Burton. Jejich vztah je opravdu v lecčems podobný vztahu hlavních postav filmu "Kdo se bojí Virginie Woolfové" - oba páry se nenávidí a zároveň bez sebe nemohou žít; častují se různými nadávkami i vtipně sarkastickými poznámkami; v obou filmech je to muž, kdo je terorizován, a v obou filmech je také pár nějakým způsobem izolován od svého okolí (ať už obrazně či doslova) - ale co je hlavní, všichni zmiňovaní herci ve svých rolích podávají (nad)životní výkony! Dalším obrovským přínosem Ucha je kamera - dialogy, nasnímané jakoby "tváří v tvář", jsou opravdu dokonalé. Atmosféra filmu krutě opravdově vypovídá o strachu, který v té době člověk nejspíš pociťoval takřka neustále (strach z prořeknutí se, strach z kriminálu, z toho, co se člověku může stát, když začne být nepohodlný). Ucho je zkrátka jedním z malých skvostů české kinematografie a na jeho výjimečnosti má největší podíl geniální herectví hlavní dvojice.

Obyčejný příběh, natočený bez předsudků (hlavní hrdina už od prvních okamžiků ukazuje doslova všechno). Celému filmu dominuje naprosto "nepravidelný", snad až rušivý střih. Myslím, že jemu podobný jsem asi zrovna moc často neviděla (napadá mě teď snad jen vzdáleně tohle připomínající Lars von Trier se svými úlety - ten je však kvalitou trochu někde jinde, víme). Nejlepší scéna pro mě byla nejspíš ta, kde Joe krmí to malé děcko. . . Lehce podivný, avšak vcelku milý snímek, kterému bych těch 105 minut možná věnovala i podruhé...

Po vyčerpávajícím komentu od joker2 už těžko něco dodávat. Délka je opravdu brutální (někdy v polovině jsem podlehla a na chvíli usnula), ale chlapcům se prostě musí nechat, že na nějaký potřeby lidí nebo konvence a podobný sračky zvysoka kašlou. Třeba jak si Ondine něco píchnul a začal běsnit, docela slušný. . . Mám slabost pro experimenty a ulítlosti téměř všeho druhu, takže proč ne.