revere

"Kdo po tobě, Taťko, uklízel ten bordel, platil za tebe škody a chodil k výslechům?", zeptal bych se vousatého barmana, být na místě Steva McQueena. No ... vlastně by mi stačilo jenom chvilku být na místě Steva McQueena.

Jak nemám rád, když se tlačí na pilu a dávám přednost staré škole před přímočarou akcí, tady mi ta akce chyběla a trochu přitlačit by nezaškodilo. Samotný děj je přirozeně jednoduchý, ale komplikace, které jím mají trochu zamíchat, mi přišly nahodilé, film po chvíli ztratil tempo a už ho, ani v závěru, nenabral. Díky velkým jménům a všeobecně vysokému hodnocení jsem čekal mnohem víc zklamání je pro mne zklamáním. Ale kolik hvězdiček bych měl dát snímkům, jako Wait Untill Dark nebo Straw Dogs, kdybych tady neubral?

Znamenitě vybraný a sestřihaný materiál z Delonových filmů. (Však také bylo z čeho brát.) A neméně umně je tento materiál použitý jako ilustrace umělcova soukromého života. To vše doplněno rozhovory. Českým dabingem to "našinci" ještě umocní. Řekl bych: sen většiny filmových životopisců.

Také na něj čekají diváci. Už s filmem samotným se vlastně ti, kteří chtěli, dočkali.

Na přelomu 70. a 80. let minulého století bylo v československých médiích amerických filmů, a westernů zejména, poskrovnu. Ve snaze nenechat si tento film ujít, absolvoval jsem s třemi kamarády heroický celodenní pochod, jehož cílem byla chalupa mých rodičů se starou černobílou blikající teslou. Naprostým vyčerpáním jsem pak na stísněném prostoru v pokojíku na podlaze při sledování filmu usnul. Když jsem se na chvíli probral, viděl jsem dva muže, jak do sebe vehementně buší. Asi po čtvrthodině jsem se vzbudil znovu, scéna se nezměnila. Po další čtvrthodině se situace opakovala, jen oba muži se zdáli být zřetelně unavenější. Další, co jsem ještě později zahlédl, byli tři jezdci, mizící za doprovodu povědomé melodie v širé prérii, kterou překrýval nápis The Big Country - The End. Po pětatřiceti letech jsem, odpočatý, před velkoplošným LCD displejem, dopadl prakticky stejně.

Velmi inteligentní film. Perla mezi snímky s hráčskou tématikou.

Dnes čtyři hvězdy, jako dítě jsem to neměl rád. To jsem ještě měl rád pohádky.

Kdy dorazí Lodě?

Třeba zemřít nudou.

Málo uvěřitelné. A rozvláčné a dlouhé, jako ta Mississippi.