revere

Disneyovci pokračují v tradici zpracování pověstí exotických národů, jen přešli z kresleného světa do 3D. I když to mé konzervativní já nepotěšilo, příběhu to neuškodilo. Ale ... neříkal tu někdo něco o otravných písničkách?

Ode všeho něco, nic z toho pořádně a dohromady také nic. Nejlepší na filmu je český "překlad" názvu. Ten mne nakonec ukonejšil.

Mars útočí na Blízká setkání čvrtého druhu. Řemeslně skvěle provedené, obsahově dětinsky naivní.

"Co bude, až Woody nebude?" ptá se POMO s odkazem na Kleopatru. To cituji svůj komentář k Jasmíniným slzám. Té otázce se totiž znovu a znovu nedokážu ubránit. Přichází s každým novým Allenovým filmem. Co bude, až Woody nebude? O jeden důvod méně tu být.

Mohlo to být slušné existencionální drama, ale také uslintaný kýč. Nakonec z toho nebylo ani jedno. Masový vrah se odnikud nevynořil a aktéři nezačali za zvuku neviditelného bigbandu nečekaně zpívat. A protože se na palubu nedostavil ani revizor, nezbylo nakonec vlastně nic.

Hugh Grant věděl, proč se tomuhle filmu vyhnout. Já to věděl také, ale neuposlechl jsem vnitřní hlas. S rozumem v koncích byli tvůrci už v minulém dílu.

Snímkům z kategorie "Podobné" to nesahá ani po kotníky. A vagíny a ptáci, kterými se to v dialozích jen hemží, to rozhodně nezachrání.

Zatím nejlepší a vlastně asi jediný možný způsob zpracování této klasiky. Francouzi vsadili na konfrontaci se současností a na poetiku jak po literární, tak po vizuální stránce. Téměř všechno jim vyšlo. Oceňuji značnou přidanou hodnotu a současně zřetelnou úctu k původnímu dílu. Díky tomu je film naštěstí i pro děti.

Vcelku dobrý film sráží nepřesvědčiví herci a očividné logické díry v ději. Vlastně je to jedna velká díra.

Stephen King dozrál. Dospěl až k existencionálnímu dramatu. To se mu, za současného zachování přiměřené dávky tradičních kingovských prvků, velmi vydařilo. A filmové pracování dopadlo po všech stránkách nečekaně znamenitě.