DCR

Další příklad výroby tuctového pokračování, kdy po dolárcích lační tvůrci vařili nastavovanou kaši ze surovin s poněkud prošlou záruční lhůtou. Stiller se drží svého komediálního průměru, De Niro opět dokazuje že o solidní roli nezakopne a nezakopne, Hoffman a Streisandová bohužel nemají na rozdíl od dvojky dostaek prostoru. Štěstí v neštěstí ovšem je, že očekávaná dolárková smršť se nekonala a další zbytečné pokračování doufejme nevznikne. Jo, Jebale, nás neojebeš!!!

Zajímavá animace, strhující tempo v rytmu Samby, podmanivá atmosféra karnevalového Ria, trošku klišé, nablblý padouši a démonický ptačí záporák, to vše tvoří poněkud divoký brazilský koktejl, nicméně maximálně koukatelný, osvěžující a příjemný. Kvalit pixarovské kuchyně sice nedosáhne, ale rozhodně potěší a roztančí divákovo srdce. V atmosféře čadíkovského letňáku, kdy mám vedle sebe své krásné řechtající se potomky, bych se skoro roztančil i já a to jsem vždy na diskotékách připomínal postřeleného retardovaného kozla s epileptickým záchvatem.

Jednou si drsný a fešný belgický mladík řekl, že ho z těch všech roznožek, otoček a kopaček bolí šlachy a tak zkusí své početné diváctvo oslnit nějakou tou dramatickou pózou. Zavzpomínal na večerní kurzy herectví, které kdysi navštěvoval, když zrovna v tělocvičně malovali, pro jistotu si koupil na asijské tržnici umělohmotného Oscara a trénoval si před zrcadlem děkovnou řeč. Posléze získal angažmá ve filmu Nowhere to Run. Což o to, film je celkem koukatelný, bohužel to není Jean-Claudeova zásluha. Akční snímek s kriminální zápletkou vytáhlo do lehkého nadprůměru zdárně ztvárněné padoušstvo. Rosanna Arquette jako zoufalá vdova nehraje sice životní roli, nicméně dokáže alespoň divákovi vnuknout svůj pocit ohroženosti, přiměřené odolnosti a špetku opotřebované nadrženosti. Její synek Sam v podání chlapce z Culkienova filmového cirkusu tvoří pouze kulisu pro Van Dammeovi nevybouřené rádoby otcovské pudy. Slabší scénář lehce zachraňuje zdařilé tempo filmu a Van Damme záhy zjišťuje, že ty všechny rozštěpy a otočky jsou přece jen jeho pravý šálek kávy. Jen paní Van Dammeová si zase povzdychne, že ji z toho věčného zašívání ryflí v rozkroku už bolí zápěstí.

Krásná pohádka pro děti i dospělé, kdy děti se pobaví a dospělí snad poučí. Kouzlo odvyprávěného příběhu tkví v jeho přímočarosti a geniální jednoduchosti. Tři netraumatizovaní váleční veteráni, téměř bondovští padouši Satinský a Svěrák jako jejich protivníci a sličná princezna Bosana, krásná jak falešný třicetník, jsou prostě boží. Do toho kus kvalitní uhlířiny a kouzelný strom frňákovník. Kdyby to byl strom ptákovník, asi by to už nebylo pro ty děti, nicméně je to jediná pohádka, kde je reklama na cigarety. No, jednou fuj a stokrát hurá!!!

Partička sympatických chmatáků zavítá do Benátek, aby si tam pořídila několik set suvenýrů v podobě zlatých cihliček. Jeden hajzlík z týmu chytne však zlatý apetit a pošle vedoucího party strejdu Donalda do věčných lovišť zlodějského nebe. Obvyklí přeživší, včele s Markem, si olížou rány a kvapem zpřádají pikle, jak zrádce Edu nakopat do jeho čerstvě pozlacených vajec. Scénář je sice originální jak pantofle pro dědu pod vánoční stromek, nicméně tento film je excelentním modelem jevu, kdy forma jasně převládá nad obsahem. Tempo, hudba, kamera a střih tvoří pevný a jednotný dynamický celek, některé scény jsou velmi pikantní, jako například honička kupéček v kanalizaci, nebo přemístění auta za pomoci dynamitu. Chvalitebný počin, Charlieho parťákům se tahle fuška celkem povedla.

Při audiovizuální konzumaci tohoto excelentního dílka jsem výjimečně hrdý na to, že jsem čech, jako nikdy jindy. žádný jiný film tak zdařile nevykresluje naši náturu, malost, (ne)upřímnost, citlivost a klopýtající bezradnost v sevření celkově pokrytecké společnosti, kterou si ( ať už s bolševíkem za zády, nebo bez něho) sami vytváříme. Tehdy mladý a nadějný režisér Forman vystřelil unikátní a jedinečnou sociální fresku, která posléze získala slušivý ocelový kabátek v podobě soudružského trezoru. A aby mu proletářský srp nesčísl jeho bujné kadeře, utekl i sám otec snímku za velkou vodu, aby pro masy imperialistických psů tvořil svá vrcholná díla a nedostal v zemi svých bodrých chlebodárců údernickým kladivem přes prsty. Uplynulo mnoho tuhých ruských zim, než se klíče rozcinkaly a odemkly ze svých skrýší zapovězené skvosty české kinematografie ovážných let šedesátých, které pak doplnily kvalitativní mezeru mezi zdařilými komediemi a noramalizačnímy paskvily.

Tento poněkud neohrabaný výtvor je, řekl bych, tak trochu podceňován uživateli ČSFD. Ve vší přirozenosti vykresluje nutkání několika jedinců posilovat si svou chlapáckou agresivitu, aby si ji pak spolu se svou zakomplexovanou debilitou mohli vylejt v tlupě sobě podobných existencí na pozadí fotbalových derby a podobných akcí. Druhý den se pak ti lepší z nich svorně zařadí v kolbence do řady mezi ostatní lopaty, nebo se zase stanou šedou myškou sevřenou zdmi své malé kanceláře. Navzdory své přirozené averzi vůči takovýmto " průkopníkům " pasivního sportování ( předesílám, že nejsem žádný pseudointelektuální mravokárce, suchopárný kokůtek nebo přihřátý introvert, co se bojí světla), se mi tato sonda nahlížející do těchto nešťastných sfér docela líbí. Kromě standardně solidních mazáckých hereckých výkonů ( Dlouhý, Hlaváčová, Kaiser, Lábus) stojí za pozornost hlavně David Novotný, Matěj Hádek, či Michal Novotný, který občas dokazuje, že umí zahrát i víc než řadového vošousta v mýdlových operách typu Ordinace v růžové zahradě a v průjmech podobného původu. A závěrečný verdikt: Celkem slušný režijní debut. Občasné tlačení na pilu je omluvitelné, poněvadž z tohoto tématu by komorní drama vypadalo poněkud schizofreně.

Městský western, gangsterka, nobo solidní retro krimi - od každého něco a ze všeho jen to nejlepší. V popředí De Palmovi vyníkající režie vyniká úchvatná hudba Ennio Morricone a perfektní herecké kreace Seana Conneryho a nabaštěného Roberta De Nira. Costnerův výkon v roli Eliota Nesse mě na první dobrou příliš neseděl, později jsem ale jeho nepřiliš rozhodnou za to odhodlanou postavu s respektem docenil. Prvotřídní je i Billy Drago, který po letech ( neprávem) zklouzl do kalných vod béčkových slátanin. Unikátní je i retrostyl, kamera a slavnou přestřelku na nádražních schodech netřeba zmiňovat. Sergej Einzenstein by byl pyšný a Frank Drebin určitě taky.

Do třetice všeho dobrého se vydává kopající penzista do země žabích stehýnek, aby našel záhadný seznam čínských triád vytetovaný na temeni hlavinky rozkošné asijské roštěnky. Na kuří oka mu přitom šlape jeho černý parťák tlučhuba. Padoušstvo tvoří ztracený a zatracený pokrevní bratr Jackieho a zkorumpovaný americký kongresman ( další zlosyn Max von Sydowa). Do toho náhodně vstupuje taxikář pomocník, jenž se v rozhodující chvíli ukáže jako správný chlap na správném místě a vytrhne hrdinům trn z jejich žlutočerných prdelek. Závěrečný fight je samosebou na Eifelovce. Jak originální. V celkovém dojmu to vypadá, jak když se v druhořadé vietnamské restauraci splaší čínské hůlky, nicméně na unavený sobotní večer, kdy se dopíjí druhá láhev vína to stačí. Zdárný příklad toho co dělá průměr průměrem.

Slavná alegorie na obžerství a smilstvo ve francouzko-italském balení hrdě uvádí na scénu pět statečných hvězd tehdejšího filmového nebe Philippa, Marcella, Uga, Michela a Andréu, aby svým netradičním výkonem zhmotnili toto na svou dobu provokativní a šokantní dílko. Zejména poslední jmenovaná zaslouží respekt za své odvážné eroticky pikantní scénky, kdy i se svou plnou postavou působí mimořádně šmrncovně. Nechť žije krása baroka a evropský film 70. let !!!