Roman.Ticka

Vzhledem k tomu, že to byla přenudná, přepatetizovaná, překlišoidní sračka, značkuji dva hlavní hrdiny, jak jinak než pro sympatie k nim. Něco tak senilně-dětinského s rozvinutým Alzheimrem, jsem fuckt ještě neviděla. Emmerich měl raději zůstat u katastrofických filmů, kde nadělal mnohem míň katastrofy, i když padala světová velkoměsta. Tahle snůška falešného přebujelého patriotismu šitá přímo na tělo naivního Američana, aby se mu trochu rozproudil tuk v žilách, je tak silná agitka, že snad všichni Amíci nejen nesundají hadry z americké vlajky ani na noc, ale rovnou si jí utírají zadky, aby neztratili ani na minutu kontakt se svou milovanou zemí. Že je Čejnýho i Džejmího na tak osobnostně degradující role škoda, je jasné, ale bohužel jsou to synové své vlasti, a proto jejich slepou oddanost chápu. Jen doufám, že se oba vrátí k tomu, co jim jde a sluší nejlépe.

Bajka o Jeníčkovi a Mařence, co v dětství naloupali tolik perníčků, neb by pošli patrně díky krkavčí matce hladem, až jim silný zážitek zůstal natrvalo v podvědomí a strašil je v různých (př. mokrých) snech, s trvalou neschopností budoucího plnohodnotného života. Na prastarém příběhu se již nedá nic nového vystavět a co jiného divákovi nabídnout než potoky slz a vzájemné non stop objímání dvou segregovaných chudáčků bloudících od exkluze k marginalitě. Hilary umí zahrát charakterní role, o tom žádná, ale Sama vidím raději jako retardovaného psychopata, to rozhodně.☺

Nastavte uši, oči...ráda jsem poslechla a nelituji jediné minuty. Skvělý mix esence humoru a hudby s velkou dávkou nadhledu balancující neustále na hraně, přesto vkusná, meziřádková záležitost pro určitý druh diváka. Nebudu to dál pitvat, jsem tu sama pro sebe, pro své potěšení, zábavu, únik z reality a za každý příspěvek jsem neskonale vděčná. Pokud jde o výběr Toma do role "odepsaného" rockera, neznám lepší volbu než chlápka, jenž je věrnou kombinací es typu Cooper, Tayler, Mick, Ozzy, Freddie, aniž by potřeboval masku a dabléra. Navíc plně dokázal, že je schopen každé role, bravo! Nejde vskutku o žádnou skutečnou vážnou oslavu rocku, ale pouze o čistou show, která je věčná. "Falešná kongregace různých výparů"... tak nějak to funguje věky věků... Někdy mohou být ztracené věci znovu nalezeny.

Normálně za 3 hvězdy díky druhé debilní polovině, jež rozbila umně upředenou nit vzácného souznění dvou otců s jedinečným synem a jejich kýčovité, sladké dialogy o dávno ztracených pravých hodnotách, ale přesto se tak krásně poslouchaly a zněly jak rajská píseň. Jak může někdo něco tak jemnocitného zazdít imbecilním prohazováním plechových krámů skrz zdi, ničením města a vlastně zničením všeho co dávalo smysl. Velká škoda. Čtvrtou hvězdu si vysloužil mužný apollónsky sošný Superman už jen proto, že je prototypem zatracené minulosti, která je v prachu stejně jako oba výteční otcové.

Nestáhlo mě to jak sekta slaboduchého jedince, tak mi některé jistě "důležité" sekvence unikly. Zvláštní, že šukačky jsem stíhala snad všecky, hlavně tu první zásadní s Velkým šéfem. Nešokuje mě už ani tak naivita nových oveček, lidi jsou stádo z většiny, ani jejich podivná touha patřit do určité mozkově vykuchané komunity, jako to, že varování nepomáhá, pořád se chytají do sítě stejného magora (prý charismatického) s opakovanou jistotou. No vlastně napakovaní senioři taky stále otvírají dveře a vydávají kasu cizím než by dali vlastním, tak co řeším že? Vyjmu profláklé nudné téma, ale neprominu zprasenou režii, např. nevím, či ji švagr ojel nebo nikoli. Ví to někdo, fuckt mě to zajímá! Závěr šel už mimo mě totálně, ale je mi fuck, jako celý pohnutý osud skutečné či fiktivní nanynky a jejího ansámblu.

Líp než Josefin bych to nenapsala, tak jen potvrzuji její slova a i když nejsem až tak nostalgická, musím uznat, že jisté kouzlo dramedie má, už jen svou autentičností. Vše co v USA probíhalo s odstupem cca 40 let se valí teprve k nám s neochvějnou jistotou, tak by se dalo vyvodit, jak bychom dopadli kdybychom nebyli součástí globálního hovnocucu, tudíž jsme smeteni již dnes naprosto nepřipraveni, ochuzeni o několik článků evoluce, ale co už... Ve filmu zaznělo několik hlášek století, viz "Kdybych věděl, že přijdeš, upeču ti dort." ♫ "Chtěl jsem být míň ženatej."☺

Jelikož nejsem rozmazlená Jacksonovými omalovánkami, jak tady unisono čtu, docela jsem se bavila i díky skvostné sestavě tří krásek, tří sympaťáků, tří seniorbardů, na něž byl fakt příjemný pohled. Navíc si hraní užívali, takže není proč nadávat. Vydržela jsem i přes nadměrnou délku naprosto v pohodě a jedinou větší výtku mám proti příliš úderné hudbě, až se divím, že ji tvořila žena. Trojka je taková pěkně symbolická už vzhledem ke zmíněné herecké eqipě, o odpadu nemůže být řeč ani náhodou. Jediným odpadem byl odporný slizký samozvaný král, ale ten se odrovnal beztak sám, takže spravedlnosti bylo učiněno pro jednou zase zadost.☺

Opět po delší době pálím plný zásobník bez mrknutí oka. To byl tak neskutečný zážitek, až mě mrazí ještě teď, kam se na to hrabou horory! Šílený scénář, dokonalé herectví, perfektní režie, prostě špičková práce, bez výjimky. Ryzí jako zlato, syrové jako maso, surové jak železo, ostré jako břitva, to snad ani nebyl film, ale dokument. Realistický každým detailem, pohybem, myšlenkou. Skutečná Očista bez možnosti očisty, naopak se silným pocitem špíny za nehty, v duši, ve vesmíru. Stydím se, že jsem člověkem.

Když já mám ty umouněný španělský držky tolik ráda a ještě k tomu uměj fakt dobře. V momentě, kdy kamera sjela k nudnější pasáži snímání "normálních" obyvatel činžáku a jejich postřehů a tedy k nudnější části, karta se obrátila a nastala pořádná řežba v kombinaci s vypínaním světla a blikáním sjeté kamery, přičemž rozjetá parádní krasojízda skončila až závěrem. "Natáčej, Pablo, jen nepřestávej natáčet." Letní kino.

Kriminálka s jasnou výhodou být pilotní příštím velkým dílům různých autorů s největším přiblížením k Palmově Carlitově cestě, až na ten závěr pochopitelně. Právě ten byl nejzajímavější scénou dnes už poněkud přežitého filmu, i přes docela solidní hereckou sestavu (především Tuesday Weld), nic dalšího mě moc nezaujalo. Co bych nikdy vůči obvykle oblíbené 80tkové době neřekla, hrozně mi vadila příšerně otravná přehlušující nevkusná hudba. Vlastně mi úvodní scénou a svou intenzitou zkazila hned start a už se pak nedalo nic dělat, natož napravit. Škoda. Právě Mann je specialista na vkus v každém filmovém ohledu.