Roman.Ticka

Tak nevím, či horory už taky nejsou co bejvaly, mám v tom mezery, ale upadá to nějak. Bejvák to byl obstojný, až na oblíbené americké open space pokoje - pro děcka riziko pádů ze schodů, pro rodiče nahrážka antikoncepce. Ještě pár chyb by se na tom kvartýru našlo plus sem tam zemětřesení není taky žádná sláva. No a to je tak vše. Vlastně se neustále natáčelo v baráku, asi v rámci propagace pořadů Bydlení je hra, Prostřeno! nebo Jak se staví sen (bourá). V roce 1988 se tomu říkalo kamerování, dnes se to nazývá Stalking. Výraz pochází z Ameriky 90. let 20. století. Že by pouhá náhoda?! To zas byl neskutečný propadák, čeče... ;-)

Krásný dvojsmysl už v názvu dává tušit komu pšenka (ne)pokvete, že nepůjde o běžnou konverzačku, natož nudnou vyhlídku za účelem sledování panoramatu a pobavení spoluobčanů NYC. Herecká sestava naprosto přesná, scénář neotřele invenční (pro mě pochopitelně), akce a napětí v plném nasazení, až jsem nechtěla přijít o jediný dialog a přesně tak to v rámci pobavení očekávám. Worthington díky kultovní roli Avatara už bude zřejmě vždycky akční, přestože neudělal víc než pár uklouznutí na střeše a jeden úprk za perfektně slizkým záporákem Harrisem, když za sebe nechal "pracovat" sympatického bráchu a dvě moc pěkné kočandy. Závěr sice byl víc patetický než na hraně, ale přesto sedl jak virtuální facka zkorumpovanému mocenskému systému, v dnešní době obzvlášť.

Tohle je nářez! Kaptanovi to sice víc sluší v kokpitu při velení záchranné mise o Zemi, ale přesto byl docela snesitelný, jako sparing partner a protipól drsnému Tomovi, sedl znamenitě. No a blonďatá Sponka má takový šmrnc, že o smyslu vzájemného boje chlapců mezi sebou za asistence celého ansámblu CIA, není nejmenších pochyb. Zase mi tady ladily příslušné ingredience v přesných dávkách - akce, romantika, komedie, emoce - to vše v elegantním stylu s lehkostí sobě vlastní, aby se jeden bavil, nebral svět příliš vážně, leda tak tiše záviděl, že není blond. Občas by se to hodilo, např. při náhodném setkání s jedním tuze přitažlivým Britem. ;-)

Do poslední věty skutečné katarze, co by nedal ani stoletý stařík s 10 rozvody a 50 děcky, jsem měla na mysli odpad. Protože plácání se mezi sebou jako šestileté děti na písečku, kdo komu zbořil bábovičku, nebo desetileté děti, co nevidí rozdíl mezi chozením a kamarádstvím, kdyby ovšem nešlo o dospěláky přes 30, jež by měli takové děti dávno učit o životě, nedávalo smysl. Takže jedinou záchranou jak vyřešit zapeklitý trojhran bylo zvládnout to šalamounsky ku prospěchu všech, aby nikdo nepřišel zkrátka. Jelikož se tak stalo a ještě v několika stručných výstižných větách, z odpadu je rázem trojec, pěkně každému po jedničce. Lépe to dopadnout nemohlo a škoda, že takhle rozumně to nefunguje ve skutečnosti. Ubylo by mnoho bolesti, křiv a promarněných příležitostí.

Skvělá příručka pro potencionální, aktivní, léčicí se, abstinující alkoholiky, jedním slovem pijany. Skvělá proto, že jsem tak realistickou analýzu o průběhu sebedestrukce až do morku kostí a to doslova, zatím neviděla. Skvělá agitka jak vyvolat strach, hnus, pud sebezáchovy, nebo sebeobraz toho, že je všechno v prdeli. Až doženu konec, zvážím konečné hodnocení.

Nevadí mi citlivé dodnes tabuizované téma sexuální orientace, s tím bych se nějak poprala. Vadí mi laické spojení jiné orientace s nadřazenou mocí, manipulací, zneužitím postavení hraničící s adorací, což se mnohokrát v historii opakuje, až se z toho stává kult, běžná věc, akceptovatelná samozřejmost, postupně k tomu se nenápadně směřuje. Nejvíce toto alarmující zjištění dokládá závěr beztrestného uklízení "nepříjemné události" pod kobereček. Jako bych viděla osvědčenou šablonu, která se tak ráda a často kopíruje, kopíruje a všem pirátům to přechází a promíjí se...Nicméně Eva Green byla přesvědčivá až neskutečně.

Nebudu se nikomu zpovídat proč mi film včetně INVENČNÍHO příběhu sedl, je to prostě tak a ne jinak. Nenechám si vzít svou svobodu slova ani názoru a nenechám se zastrašit nějakým debilem ufounem a jinou zbytečnou havětí. Stejně tak já plně respektuji názor druhého, přesně v intencích rčení "Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem". Ale urážet se rozhodně nenechám, takže vy všichni prašivci, nepřátelé lidstva, se pakujte odkud jste přišli a bez návratu. Forma i obsah překvapivě na vysoké úrovni. Akce šlapala bez jediného zádrhelu, dávka emocí pasovala na míru a vyšší inteligence konečně jinak než coby zelený slizoun s tykadly, holou lebkou bez uší atd. to dala sežrat jim a taky mě. Tleskám, balancuji mezi 4-5.

Když tu není žáden koment, tak to trošku napravím. Nějak není ani moc co komentovat, tak asi proto je tu pusto. Téma je dost profláklé, nijak zvlášť nevybočuje z tradiční řady, až na důvod matčiny návštěvy otce, to mě přece jen překvapilo. Ale jinak klasika drama-komedie aneb jednou jsi dole, jednou nahoře... Právě dramatická složka, jež se rozvinula víc až v závěru, měla našlápnuto na vyšší level, ale bohužel trvala jen velmi krátce. Asi tak dlouho, jak krátký a o to vzácnější je jeden lidský život.

Originální komentář jsem už zapomněla, tak se pokusím to nějak obkecat. Parta mladých nezkušených afektovaných lidí, co jednali bez rozmyslu a neřešili důsledky, natož vinu, jelikož je hnala velká síla jménem POMSTA. Učitel to má fakt těžké, s tím plně souhlasím, zvlášť muži jsou v zorném poli puberťaček, a mnohdy nemají na výběr. Jako v tomto případě, kde nad rozumem zvítězily afekt, zloba, zatemnělá mysl, nevyspání, smutek, zklamání a jiné negativní emoce. Bohužel doba středověkých praktik trestu je alespoň v civilizovaných krajích dávno pryč, takže není proč je litovat. Kdyby to s učitelem dopadlo tak, jak jsem stále doufala, klidně přidám hvězdu, protože formálně šlo o zdařilý kousek. Naštěstí si vina i trest nakonec přece jen našly správnou cestu.

Krásný příklad jak funguje řetězec adaptace-akomodace-asimilace v praxi, pěkně článek po článku. Sice ještě mám nějaký ten pátek do doby, kdy je načase rekapitulovat minulost a zvažovat, riskovat, řešit budoucnost, přesto jak se říká poučení není nikdy dost. Za doprovodu jemné hudby se dá film pojmout jako cestopisná příručka o exotickém Jaipuru, jako sociální sonda do problematiky stárnutí nebo jako společenská studie spojení dvou kultur a jejich vzájemného působení, viz zmíněný řetězec. Zní to složitě jak život v Indii, vypadá to lacině jak hotel Marigold, ale ve skutečnosti je to bohaté a pestré jako nečekané zážitky z dovolené. Je těžké vybočit ze zajetých kolejí, opustit zakořeněné předsudky, přiznat si cokoliv, podívat se do hloubi svého nitra. I taková negativní semetrika si zaslouží pochopení, ne každý je schopen sebenáhledu, radikální změny. Mimochodem Penelope se své role zhostila úžasně.