Roman.Ticka

Tohle mi dost sedlo a neměla bych to říkat, ale Bruce byl vedle Jasona těžce za zenitem, jasně že to umocňoval typ role, přesto jsem fandila taťkovi a věřila mu každou podstatnou akci i myšlenku. Umírněná hudba měla taktéž podíl na výsledku mé spokojenosti, jenž se promítl v počtu udělených hvězd.

Po dlouhé odmlce jsem si naservírovala svého soukmenovce, alias mou krevní skupinu jak v pracovní, tak civilní sféře. Lacinost filmu byla znát z každého záběru či okamžiku, ale nevadilo mi to. Vadil mi dost plytký scénář, a normálně bych šla níž s hodnocením, ale Seagal je holt osvědčená a léty provětraná značka.

Sonda do destrukce současné společnosti směrem k zatracení se dá pojmout různě. Možná jako alarm před posledním osudovým krokem k cestě odkud není návratu, možná jako zrcadlo již existující reality nebo úplně jinak. O mnohoznačnosti výkladu této vize autora kam spěje aktuálně svět, jehož zvrácenost dotváří podstata lidské povahy, svědčí ostatně dostatečně jasně závěr, jež svítí v barevném sledu bílé-červené-černé. Což o to, přemýšlení je pěkná věc, ale já ho mám ráda na chutném a invenčně ozdobeném talíři, což v tomto případě rozhodně podáno nebylo. Dvěmi zářícími * oceňuji hluboké procítěné herectví obou hlavních hrdinů. O tom povětšinou nezávislé filmy jsou a obvykle ze stejného důvodu bývají (pod)ceněny.

Ačkoliv Adam podává tradiční výkon a neopouští svůj styl víc trapnosti ke troše humoru, bohužel jí bylo více, než jsem schopná pobrat a pobavit se. Drew vypadá čím dál lépe a vlastně byla ona hlavním tahačem filmu, přesto nemůžu jít výše, protože celkově jde o slabší průměr. U takovýchto "sraček" mě vždycky napadá, jak si parchanti do jedhoho užívají radovánek všeho druhu a jak jim lze leda tak závidět. O ničem jiném ani tento pokus o humor není.

Besson umí napsat trhák století, o tom není pochyb, ale tady byl buď zhulený, nebo...no prostě namíchal koktejl z několika svých bláznivých dětiček typu Taxi, což tam naprosto nevadilo, na rozdíl od zde. Kevin v krátkém čase podruhé a opět mě tuze potěšil. Ve scéně stojící ve dveřích s lascívním pohledem, by neodolala snad každá a to už koukám chlapovi klepe na krk 6 křížek. Takže tím bylo zdůvodněno vše, alias proč dávám filmu pouhé 3*.

Když to srovnám s posledně viděnými kousky, jde skutečně o vyšší level v každém ohledu. Reitman umí svižné filmy, kde nechybí umně propletená vztahová linka a hodně staví na vynikajícím herectví, což v případě zkušeného barda Kevina rozhodně nebylo výstřelem mimo terč. Invenčně nasnímané houmy z různých amerických destinací, včetně propojovaných obrazů právě se rodících změn v mezích časomíry a prostředí dusné sportovně-ekonomické atmosféry, lze přirovnat ke klíčovým sekundových zvratům uvnitř hry, jež mění dějiny, osudy, vyvolávají gejzíry vzestupů až k nesmtelnosti či naopak strmých pádů do nejhlubšího zklamání či konce kariéry. A vo tom to je, vážení přátelé kulatých nesmyslů a jiných oblíbených her.

Nebýt fakt mizerného scénáře, mohlo by mi stačit ke spokojenosti vidět svalouše Dwayna, bohužel nestačilo. Nějak celkově mi ani mytologické příběhy moc nesedí, asi proto, že je nelze nikam zařadit, jelikož oněm legendám již nová virtuálně-mediální přet(h)ah(z)ovačka o směru pravdy či lži, nejlépe obojí zamíchat a protřepat, poněkud odzvonila, takže netáhnou, jak by patrně měly.

Zombie filmy jsem viděla tuším dva, kromě Majklova videoklipu již kdysi dávno, a tak jsem čekala nějakou trapnou opakovačku. Přesto vždycky z nadlidské síly a neovladatelné mysli běhá mráz po zádech, takže napětí nebralo konce. Hlavním tahačem a velmi spolehlivým byl pochopitelně čím dál herecky zajímavější Brad, naštěstí pevně stojící na svých nohou a s vlastní hlavou. (bohužel zaujetí proti zákonité nemůžu překousnout) Sice mi v klíčové scéně hledání smrtelných virů v ampulkách v sektoru B přišlo nesmyslné, že si vědci dávno neobjednali armádu na likvidaci 80 mutantů, ale asi by již nešlo o klíčovou scénu, a tudíž by nastala díra ve scénáři. Líbil se mi otevřený závěr s umně naordinovanou varovnou vizí o existenci lidstva v procesu šílených experimentů, až jsem váhala mezi 4-5*, přesto k dokonalosti něco málo chybělo, sama nevím co, asi nějak tak jako jeden nikdy neví...

Duo Garfield+Stone mě bavilo již v jedičce, tak se dalo čekat, že dvojka nezklame. Zpočátku mi lehce zastínalo výhled na obrazovku slovo nuda, ale vmžiku se rozplynulo a tak to už zůstalo. Vypjaté emocionální scény mi dělaly radost, pestrobarevné efekty mě bavily a inteligentní děj vyloženě těšil. I několik "chytrých životních" vět, jako ta poslední od Gwen a po různu od tetičky, tatíčka i samotného pavouka zahřály na duši i těle, což v mrazivém letošním létě přišlo tuze vhod. Tahle marvelovská sólovka je mi zkrátka v celkovém pojetí po chuti a podle toho vypadá mé ryze subjektivní hodnocení.

Viděla jsem jediný japonský film ze seznamu vpravo, takže nebudu nic srovnávat, o nějakých poctách pomlčím rovnou. Bylo to takové tuctové, víc než na trojku ani náhodou, jasně že scény se zmutovanou kudlankou a veleještěrem gradovaly do patřičného napětí, ale jinak není co komentovat. Na čtvrtou hvězdu dosáhl špičkový závěr, který mi konečně osvětlil, kdo je vlastně zachráncem města a světa a že Lochneska či podobné monstrpříšery zřejmě existují. Nic proti veleještěrovi, je to sympoš, spíš čumím, že ho nejlepší armáda světa nechala v klidu odejít, to se snad v žádném filmu ještě nestalo. A konečně už se nebojím ani o budoucnost lidstva, když má příroda v boji o nastolení rovnováhy takového skvělého pomocníka. Jen s tím mým oblíbeným mořem budu mít tak trochu problém, myslím vejít tam bez bázně a hany, že kromě sardinek můžu potkat ještě někoho o kousek přerostlejšího.