-Ravee-

Zatímco Park stvořil fascinující, lehce dekadentní, moderní filmovou sbírku poezie, Lee se spokojil s primitivní, lacinou reklamní brožurou, kterou si přečtu na záchodě a zahodím (olej do ohně přilévá iritující product placement, který již upřímně nenávidím - Apple, Louis Vuitton, Porsche...). Těžko říct, proč se kdo vůbec pouštěl do přepracování už tak téměř nepřekonatelné látky, když očividně neměl žádnou vizi, jak celou věc vyšperkovat či odlišit a držet se přitom v kvalitativním měřítku předlohy. Mnohé narážky na asijský originál (umělá křídla, chobotnice...) jsou sice hezké, vyznívají však do prázdna. Překvapením pro mě byla Leeova obrazová impotence a absence kreativity (prakticky všechny zajímavé momenty jsou jen otrockou parafrází původního filmu) a čím dál tím víc nabývám přesvědčení, že celý projekt byl jen komerčním tahem parazitování na předloze, což mě zrovna u tvůrce, jakým je Spike Lee, mrzí. Za pozitivní zmínku stojí asi jen Brolin, na kterém je přeměna znát obrovsky a role mu padne na míru..

Netečné filmové vyjádření "shit happens" předvedené totálními neherci, ze kterého si budu pamatovat asi jen scénu s opékáním buřta..

Je jen velmi málo filmů, které vedle tohohle majstrštyku nevypadají jako nevyzrálé, nevydařené pokusy o cosi..

McQueen napotřetí a tentokrát mě trochu minul. Měl dvě možnosti: Dát se cestou klasického hollywoodského velkoždímáku nebo polodokumentárního syrově surového nezávisláku. Vydal se klikatou zkratkou mezi oběma cestami a nakonec se ztratil. Tam, kde by měl přidat do kotle, nevýrazně pozoruje a tam, kde by měl poskytnout trochu oddechu, to zbytečně drtí. Všechny zamýšlené kulervoucí scény tak působí polovičatě. Tak trochu to vyznívá, jako by si McQueen dával tak moc záležet, aby nic nepůsobilo pateticky a přepáleně, až nakonec plamínek v nitru filmu málem zadupal. Nespravedlnost tu sice nepříjemně tlačí v každém záběru, nicméně ve výsledku to i přes 134 minut stopáže vyznívá, jako by celé trýznění trvalo 6 měsíců a ne 12 let. Za mě nakonec šedošedý Malick wannabe, který v hlavě asi zvlášť dlouho neudržím..

American Hustle dotáhl slepou honbu za filmovými cenami na zcela novou úroveň. Prázdnota, vyumělenost a schématičnost výsledného produktu je do očí bijící do takové míry, že mě prakticky uráželo se na něj dívat (pominu-li první půlhodinku, kdy jsem se poměrně bavil). Bohužel tento "trend" (jak je ostatně vidět u tolik úspěšného Arga, které však není tak zásadně prosťoučké) u Akademie zabírá a zabral i tentokrát. Na druhou stranu - herecké obsazení se vyznamenává a nominace chápu, nicméně při absenci jakékoli atmosféry se jejich výkony nakonec mění ve společenské skotačení před kamerou za účasti áčkových celebrit. Otázkou pro mě zůstává: Do jaké míry má být American Hustle sebeparodií?

Pravděpodobně konečné završení evoluce Muse od alternativní alternativy (Hullabaloo) k davovému pop-rocku. Masivní, barvami nasáklá velkoshow, ze které jsem měl místy nepříjemný pocit, že sleduji britskou obdobu Karla Gotta. I tak ale ohromně zábavný gig se vším všudy, zabalený do nejnovějších technologií a s obrovitánskou LED zdí. Podle slov Bellamyho se Muse budou příštím albem vracet zpátky ke kořenům a rockovějšímu soundu, tak doufejme..

Dvě nepřekonatelné sezóny a šmytec s řadou nesnesitelně otevřených otázek, které by nejednomu fanouškovi nedaly spát několik let, by bylo o koňskou délku důstojnější než tohle uchýlení se tou nejhorší možnou cestou do hlubin žumpy..

Konverzační pojednání o střetech světů jednotlivých akterů a jejich vzájemném ovlivňování, jenž nejvíce trpí prkennými dialogy a jejich nevěrohodností. Nesouhru mezi McCarthym a Scottem již velmi trefně popsal uživatel DaViD´82, a tudíž už jen odkáži k jeho komentu..

Avatar my ass. TOHLE je kinozážitek století.

Pokud bylo uměleckým záměrem přiblížit diváka znuděnosti teenagerů tím, že unudí i jeho, pak asi nejsem takovej hipster, abych to ocenil..