-Ravee-

Slepenec hovna..

Produkt absolutního mainstreamu ve všech ohledech. Nic víc, nic míň, ale od režisérského tria s nálepkou "kultovní" jsem čekal mnohem víc..

Brilantně svérázná pure glamour love show X přepálenej, samoúčelnej, velekomerční superkýč znásilňující předlohu? Za mě to první. Grandiózní story o povrchnosti, honu za snem, přetvářce, posedlosti, lásce a sociální prestiži v obrazově hedvábném provedení, jejímž největším objektem kritiky je paradoxně právě nablýskaná krusta zakrývající opravdové kvality, která je však ve společnosti na výše hodnocené příčce. Samotné vyprávění má několik menších nedotažeností jako pár zbytečných postav, okolo kterých jsou rozehrávány bezvýznamné motivy a domněnky, které rozptylují pozornost od ústředního dění, či nespočet prostředků, které Luhrmann vykradl ze svých předchozích filmů (kontrast duhové barvitosti a špíny po určitých zásadních událostech, motiv psaní s důrazem na jeho vizuální zobrazení atd. atd.). Na druhou stranu samotný scénář je ohromně inteligentním počinem se spoustou doprovodných symbolik a vodítek, které pomáhají navodit přesně ty emoce, jež film potřebuje a nenechává se svázat dobovými prvky ať už hudebními či např. estetikou oblékání (které jsou přizpůsobeny oku a uchu současného diváka) a rozbaluje nadčasový zážitek pomocí archetypálních pojmů a prožitků. Ačkoli má Luhrmannův Gatsby několik kazů a nedokonalostí, jen několik málo filmů ve mě zanechalo tak intenzivní koleje na poli tak širokého spektra emocí..

Tady se někdo posral v kině na papír a natočil podle toho film. Ale Kingsleymu všechna čest..

Až na zhruba 2 songy považuju Falcovu tvorbu za hudební zločin. Přesto jsem se na film o tomhle rakouském svérázovi těšil a dlouho se k němu nemohl dostat, což má očekávání podstatně zvýšilo. No a výsledek? Kdyby se stopáž ukrojila o 3/4 hodiny, sem tam se objevila silnější scéna a obecně se scénář ubíral jakýmkoli dramaticky dynamickým směrem, možná bych pak řekl, že v záplavě životopisných příběhů ve stylu "sex, drugs and rock n' roll" (nejen muzikantů) jde o obstojný snímek. Tady se ale závěrečnou hodinu neustále střídá jeden a ten samý dějový vzor a já se mohl ukousat nudou a čekal, kdy už ho ten autobus rozstřelí (v tomhle případě spoiler my ass). Sekvence "přetočených" videoklipů jsou navíc naprosto oloupeny o 80s atmosféru, kterými originály oplývají, ale to je vzhledem ke špatnému celku jen detail. Poučení, která jsem si z Falca nakonec vzal, jsou: 1. Pít whisku po litrech není cool 2. Nežeň se s labilní krávou, se kterou to bude pořád nahoru a dolů 3. Než poslouchat pop/rock/rap v němčině, to si radši dekapituji falus pilníkem na nehty

Již v Belle de Jour Buñuel dokázal, jakým mistrem přes často neuchopitelnou ženskou duši a touhu s ní cloumající je. Podobně jako u Godardova Le Mépris i u Cet obscur objet du désir je sledování familiérně bolestivé pro každého, kdo se s ženským rozmarem (pro nějž je tolik milujeme i nenávidíme) setkal osobně. Předmět touhy je mistrovsky zachycenou malbou s místy složitou filmovou symbolikou, která perfektně exponuje vášeň muže a vášeň ženy, které jsou zdánlivě neslučitelnými protipóly, a rozehrává špinavou hru, která mezi nimi probíhá..

Film s obrovským srdcem plný hořkosladkého života a dojemných lidských vztahů. Po době zase kousek, který mě objal a zahřál a který mi opět připomněl, proč miluju kinematografii. Nuovo cinema Paradiso se však trochu ztrácí ve své stopáži (viděna režisérská verze) a místy nepříjemně překračuje hranici kýče. Raději tedy pro tento opus života a zejména pak lásky jako jeho nedílné součásti volím extrémně silné 4* namísto vratkých 5*..

Skvělá práce s kamerou a kulisami v doprovodu působivého nasvícení v pastelových barvách a sugestivní hudby s jednoduchým, leč velmi dobře fungujícím ústředním motivem, která ovšem omývá smutně nedotažený scénář..

Evil Dead po faceliftu trpí třemi výraznými syndromy. Za prvé: "Trailer overkill" syndrom. Za druhé: "Až na pár chuťovek trpím absencí vlastního přínosu a nulovou invencí v rámci žánru" syndrom. A za třetí: "Premiéra krátce po Cabin in the woods, který si ze mě udělal vydařenou prdel, takže prostě nemůžu působit děsivě" syndrom. Thumbs up za blowjob s motorovou pilou..

Notně vyčpělá záležitost s prostinkým dějem, který přímočaře zavítá do cíle bez výrazněji zapamatováníhodných momentů (o trestuhodně nevýrazném konci ani nemluvě). Lugosi sice oplývá šarmem a šlechtickou noblesou, jeho postava Draculy je však prostá jakéhokoli děsu a v jeho upírské "akci" vyhlíží úsměvně (jedno zvednuté obočí zas takový styl, jak by se mohlo zdát, není), ačkoli musím uznat, že mi náhled na tuto postavu poněkud zkazil "Ed Wood" (kdo viděl, pochopí). Mezi herci pak vyčnívá Dwight Frye, který se charakteru šíleného "sluhy" chopil bravurně. Dracula je z dnešního pohledu trošku nudnější hodinkou a čtvrt, kterou však za přínos horrorovému žánru nemůžu než respektovat..