-Ravee-

Osobně jsem zatvrzelým odpůrcem boxerského stylu obou bratrů Klitschků a stále doufám, že se objeví někdo, kdo Wladimirovi rozbije kušnu, než skončí s kariérou. Na druhou stranu ve mně tenhle dokument vzbudil uznání pro obě osobnosti boxujících bratrů, kteří se máchali v radioaktivní vodě z Černobylu (není divu, že tolik vyrostli i přes podprůměrné výšky obou rodičů). Film vykresluje jak klady obou charakterů tak i jejich nedostatky, které jim dodávají na lidskosti, jejich vztahy v rodině, které by mohl závidět snad každý, a boxerský sektor, který je zde však tak trochu odstrčen na druhou kolej. Kvalitní dokument o zajímavých lidech, ve kterém je za největší sketu (po právu) Don King..

Aneb jak vytvořit něco příšerně creepy za prakticky nulové peníze..

Předlohu jsem nečetl, a proto jdu s hodnocením pravděpodobně výš, nežli bych šel v opačném případě. Prakticky veškeré kouzlo MFE spočívá v myšlence a scénáři, ale vizuální nápaditostí, vyčnívající režií, překvapivým herectvím (Candyman mi seděl ze všech nejvíc, ale i tak byl jeho výkon, řekněme, standardní, což se dá říci o všech účastnících) či jinými filmovými atributy zrovna neoslní (ve srovnání třeba se Sunset Limited, kde například skvěle pracuje nenápadná kamera). Nad přehnanými reakcemi celého, vysoce vzdělaného, konverzačního společenství lze jakžtakž přimhouřit oči - v průběhu celého filmu jsem se sám několikrát přistihl, jak vlastně celou historku Cromagnonci baštím se vším všudy, i když bych ho pravděpodobně nezačal za jeho "klam" nenávidět a hanit. Ve výsledku se jedná o film, který i přes vizuál řadové epizody Hvězdné Brány skrývá čarovnou atmosféru a nápad za milion..

Stvoření byla pravděpodobně již od fáze papíru předurčena radikálně rozdělit obecenstvo na dva tábory. Patřím do tábora dojatě přikyvujících. Subjektivně bych pro mě nejpřekvapivějšího a zároveň nejexotičtějšího účastníka boje o Oscary popsal jako "indie eko hippie wtf cute ... thing", objektivně pak jako v prvé řadě originální (!!), relativně kouzelnou a na emoce brnkající polopohádku s osobitým vyjadřováním (které mě občas míjelo, ale vzhledem k tomu, že po dlouhé době na mě dýchal pocit toho, že někdo natočil film čistě podle sebe a dost možná pro sebe, to velmi rád odpouštím). Malá Hushpuppy (sorry, ale jméno herečky nejsem schopen přepsat) je sice skvělá, ale až takové ohňostrojně oslavné vlny bych kolem ní (zatím) nevyvolával. Stvoření jsou jednoduše něco velmi osobního, co se často nevidí a pravděpodobně jen tak zase neuvidí..

První zhruba půlhodina (než se na scéně objeví perfektně cynický Pitt) se nese převážně v duchu nudy a rádoby stylových konverzací (Dominik není Tarantino a jeho "dialogy o ničem" bohužel postrádají styl, o který se neustále vehementně snaží), druhá půlhodina pak začne velmi pomalu uvádět děj do pohybu, aby předala štafetu skvělé závěrečné půlhodince, která začíná režijně vypiplanou scénou v dešti. Obsazení skvělé (nutno zvláště vyzdvihnout výborného McNairyho), hudba v tradičním "indie gangster" stylu zajímavá, režie zvládnutá, jenom ten scénář by potřeboval přišít koule..

"Indie Game: The Movie" není jen o prostředí tvorby nezávislých počítačových her, ale o tvorbě a všem, co ji provází, obecně. Z pohledu čtyř charakterově zcela odlišných lidí vykresluje jejich osobnosti, jejich neduhy, jejich osobní reakce a prožitky, které celý proces doprovází a činí tomu velmi citlivě, intimně a profesionálně zároveň. "IG: TM" je velmi osobitý a originální dokument, který navíc svou formou a podáním přesně vystihuje pojem indie..

Relativně zajímavý dokument o relativně nezajímavé skupině osob s relativně pozoruhodným polem působnosti v relativně nepozoruhodném filmovém kabátě..

Depka z Toma a Jerryho?? Člověk si už vážně nemůže bejt ničim jistej..:-)

Hlavní otázka zněla: Může být takhle brzký restart dostatečně odlišný od Raimiho adaptace? Odpověď: Ano, může. A dokáže ji Webb solidně natočit? Odpověď: Nedokáže. Asi každý zažil moment, kdy někdo při vyprávění historky motá páté přes deváté, mluví moc rychle a pointu zabije zakoktáním se. A přesně takhle zabitou historkou je i The Amazing Spider-Man.

Mimořádně nemilosrdný a zároveň stylový gore klenot, který se prořezal hluboko do mé paměti.. Nejsem zastáncem bezduchého filmového násilí ani filmů tohoto subžánru obecně, nicméně vyjímka opět potvrzuje pravidlo a "À l'intérieur" si drží pevné místo v mém pomyslném žebříčku gore horrorů.. Závěr je pak jednou z "nejzlejších" filmových pasáží, které jsem viděl..