Trafacka: Temple of Freedom
Obsahy(1)
Co lze udělat s prázdnou tovární halou, kterou budou do roka bourat? Příběh o poslední etapě života jedné budovy v pražských Vysočanech a o vzniku významného kulturního místa na mapě České republiky dokumentární kamerou zachytil Saša Dlouhý s Romanem Vávrou. Časosběrně zaznamenávali vývoj alternativního uměleckého centra i osobní proměny hlavních protagonistů filmu, kteří se vesměs jako čerství držitelé akademických titulů výtvarných oborů ujali industriálního prostoru a dokázali ho v krátké době přetavit ve funkční organismus umožňující střet různých kulturních proudů. Původně jasný a časově omezený projekt však ovlivnily osobní střety i ekonomická krize. Nikdo u zrodu Trafačky netušil, jakým směrem se vše jednou vyvine... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Dokument, který dle mého názoru profrčí kinosály bez nějakého většího zájmu diváků, aby ho za rok za dva na své obrazovce oprášila Česká televize, než se za ním navždy zavře propast zapomnění. Ostatně sám jsem to zhlédl v téměř prázdném sále kina Aero a dost by mě zajímalo, co přimělo těch pár dalších diváků vypravit se na tohle dílko, z něhož se nejvíc asi povedly závěrečné titulky. Osobně jsem na něj dostal tip od člověka, který má blízko k lidem, kteří za Trafačkou stáli, a který své doporučení umocnil závěrečným zdůrazněním "Na to určitě jdi, protože Trafačka už skončila, Trafačka už je minulost, vole." Trafačku jsem sám stihl zažít v dobách její největší slávy a byl to rozhodně výrazný zážitek, je mi proto líto, že k nám z tohoto dílka duch Trafačky promlouvá již jen jak onen příslovečný máchovský "umřelé hvězdy svit". Žel, právě proto mi ale bylo líto, že Trafačky je tam velmi pomálu a z dokumentu se toho o ní nezasvěceni skoro nic nedozví. Film místo toho sleduje spíše osudy partičky jedinců s Trafačkou spjatých, jejichž tváře jsou notoricky známé každému, kdo se trochu pohybuje kolem české výtvarné scény. Činí tak ale nijak objevným způsobem, bez nějaké výraznější filmařské invence, a připočtu-li filmové Trafačce i jistou provinční upatlanost, nemohl jsem se při jejím sledování ubránit nudě a pokukování na hodinky, ačkoli má stopáž pouhých 75 minut. Jestliže jsem si nedávno ve svém komentáři u podobně laděného dokumentárního snímku Banksy: Exit Through the Gift Shop povzdychl, že má česká výtvarná scéna k té západní zatím hodně daleko, dokument o zaniklé Trafačce mě v tomto názoru pouze utvrdil. ()
Poměrně vydařený dokument, kterému ale schází tak trochu celistvost. Autoři si měli možná lépe rozmyslet, čím se chtějí zaobírat a toho se držet. Jinak se jedná o pěkný dokument, na který se hezky dívá a asi nikoho neurazí. Zajímavá a relativně vydařená kamera, hudba, dobrý námět. Z českých luhů a hájů podobných témat moc neleze, tak alespoň něco. ()
Vyjádřím se spíš k tomu co jsem viděl, než jak to bylo natočené... V zásadě je to bohulibá činost, které fandím. Takových prostor by Praha (a nejen) snesla mnohem víc. Jenže... Blbost přinesená na podnosu samotnými aktéry je až dojemná... Snad jim to ani nepřeju. Exekutorská epizoda, kterak vyhodili chlapíka z bytu tu jednostarnnost skvěle vystihuje (tady díky autorum dokumnetu, že to nevystříhli). Kombinace hlouposti, ega a naivity Romana Týce, pana Kalába a pana Cimaly je smutná... Snad kromě Jakuba Nepraše IQ aktérů nepřesáhne stopáž dokumentu. ()
V Trafačce jsem dvakrát byl a syrové prostory se mi líbily. Nyní se, jak bylo přezentováno v úvodu dokumentu, jen přestěhovala na Prahu 6 pod názvem Trafogalery. Ze stránek galerie: Trafo Gallery je soukromá výstavní síň v prostorách bývalých jatek, jejíž cílem je vystavovat výrazné umělce nejen z generace svých zakladatelů. U zrodu dnes již bývalé Trafačky stál Jan Kaláb, Jakub Nepraš, Michal Cimala a Blanka Čermáková, kteří od konce roku 2006 dodnes společně utvářejí výstavní program. Ve spolupráci s předními českými kurátory (Otto M. Urban, Petr Vaňous, Radek Wohlmuth a dalších) a českými i zahraničními umělci připravuje Trafo Gallery šest výstav ročně, ke kterým vydává dvojjazyčné výpravné publikace. Na původní adrese v bývalé trafostanici v pražských Vysočanech žila více jak stovka umělců, na místě vzniklo přes 200 výstav a kulturních akcí. Mezi nevýraznější patřil festival Names (2008), Martha Cooper Files (2013), Věříme v krizi (2009), Metropolis (EXPO 2010), výroční mikulášské výstavy rezidentů a hostů atp. Toto období dokumentuje film Saši Dlouhého Trafačka: Chrám svobody a kniha Trafology. ()
Z dokumentární hlediska naprosto nezajímavý příšpěvek do české kinematografie - rozhodně nečekejte cokoliv navíc nad rámec časosběrného snímku, třeba to "něco" co přidal Banksy do svého Exit Through the Gift Shop. Zkrátka sledujeme bandu umělců, kteří se sdružují v jednom atraktivním centru - vzhledem k tomu, že většina jejich performací byla nedávno velmi medializována, jsou jejich zpovědi občasným nošením dříví do lesa - navíc jsou to celkem nezajímavé osobnosti. 50 % ()
Galéria (22)
Fotka © Aerofilms
Reklama