Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenzie (340)

plagát

Mannaja (1977) 

Stejně jako Fulci nebo Argento i Martino točil westerny. A soudě podla filmu MANNAJA vůbec ne špatné. Martino nepotřebuje žádný vlažný úvod a hned na začátku filmu skončí jeden chlap s useknutou rukou a dalších asi pět s kulkou v kožichu. Příběh teda není nic moc, ale mrtvýma se to v něm jen hemží a pokud do toho hraje hudba Guida & Maurizia De Angelis, je výsledek velmi dobrý.

plagát

God Told Me To (1976) 

Film, ze kterého by se asi 9/10 silně věřících křesťanů poblilo. Cohen zde prezentuje vlastní zvrácenou mutaci Krista a to tak povedeně, že mi z toho skoro naskočila husí kůže. GOD TOLD ME TO disponuje silným scénářem a nízký rozpočet spolu s 70.léty jeho vzniku se na něm podepsaly skvělým způsobem. Korunu všemu nasazuje mrazivá hudba, která přesně zapadá do povahy filmu. ZROZENÝ V PEKLE MIMO NAŠI GALAXII PŘEDURČENÝ VLÁDNOUT SVĚTU...takové dějové linii nejde odolat.

plagát

Podezřelá smrt nezletilé (1975) 

Martino prostě nemůže zklamat. Tentokrát našrouboval na detektivku spoustu komediálních prvků (třeba honička s policejním autem je jako vystřžená z nějakého filmu s Terencem Hillem a Budem Spencerem). Vše jde však stranou před výkonem Claudia Cassinelliho v roli hlavního hrdiny inspektora Germiho. Některé jeho hlášky stojí za to. Tradičně již musím pochválit Martinovi hudbu a fakt, že je věrný svému stylu (většina žen, které ve filmu zařvou jsou totiž opět zrzky).

plagát

Makai toši Šindžuku (1988) 

Na Kawajiriho poměry příliš velká slaďárna. Nijak zajímavému hlavnímu hrdinovi odpovídají i jeho protivníci. Akorát Démon v podobě obřího kraba vypadal trochu líp. Anglický distribuční název DEMON CITY SHINJUKU sliboval velkou řežbu, ale na tu bohužel nedošlo.

plagát

Dům duchů (1988) 

Lenzimu horror ve spojení se starými domy sedí, což později ukázal ve velmi kvalitním HOUSE OF WITCHCRAFT. Narozdíl od některých režisérových dřivějších filmů má tento horror atmosféru a hodně povedený závěr, při jehož sledování jsem měl pocit, že se do Lenziho převtělil Lucio Fulci s chutí zavzpomínat si na HOUSE BY THE CEMETARY.

plagát

Jódžú toši (1987) 

Kawajiri mě opět nezklamal. Kvalitní záporňáci, skvělá akce, vytrhané klouby s hektolitry krve na podlaze a hodně dobře udělané erotické scény mě zpočátku přikovaly k obrazovce. Bohužel ke konci trochu filmu chyběl dech a vůbec celý závěr nebyl ničím extra. Celkově jde však o anime nejvyšší kvality. Vřele doporučuju dětem, které už omrzel Kačer Donald...

plagát

Happy Hell Night (1992) 

Brian Owens (režie) měl spíš natočit čistě satanský horror. Kombinace satanského horroru a slasheru je určitě zajímavý nápad, ale v tomto případě nefunguje. Pochválit však musím jednu ze scén, při které před farářem, modlícím se v kostele, obživne socha ukřižovaného krista a začne krvácet. Příjemně z toho mrazilo v zádech. Kdyby se Owens celý film držel této linie a netahal do toho studenty, kteří stejně moc nehrají a víceméně slouží jako maso na odpis, mohl bych hodnotit vysoko. Ale na průměr to stačilo bohatě.

plagát

Měsíční krev (1974) 

Experiment studia Amicus, který se, dle mého názoru, extrémně nepovedl. Už v úvodu filmu, který spíše připomínal epizodu ze seriálu PROFESIONÁLOVÉ než vlkodlačí horror, jsem začal větřit zradu. Ale po nástupu "hlavního hrdiny" už jsem bezpečně věděl, že je všechno v hajzlu. Vše se totiž točí kolem hodně bohatého negra, který kromě toho že je neuvěřitelně nesympatický, má zálusk na trofej v podobě vlkodlaka a tak sezve na své panství skupinu osmi lidí, z nichž jeden musí být vlkodlak. Provedení vlkodlaka je snad nejsračkovitější, jaké jsem kdy viděl (pouze velký černý vlčák s nějakou tou kožešinou připevněnou na těle, aby vypadal ještě větší). Největším zklamáním byl ale Peter Cushing. Jeho postava sice nabídne v úvodu hodně zajímavé vědecké vysvětlení "vlkodlačího problému", ale to je asi tak z jeho strany všechno. Cushing by přece ksakru neměl nějak přehnaně filozofovat, ale vzít do ruky pušku a toho vlkodlaka ulovit. Proto je to Peter Cushing! Pokud bych měl najít nějaký klad, tak je to asi snaha o originální přístup, kdy je divák přímo vyzýván, aby zkusil uhodnout, kdo je vlkodlak. Celkově je však THE BEAST MUST DIE sračka jako řemen a pro mě osobně hodně velké zlkamání.

plagát

Nude... si muore (1968) 

Film NUDE... SI MUORE mohl být dost povedeným giallem, ale bohužel díky hodně velké chybě režie lze vraha odhalit už prakticky v prvních pěti minutách filmu (teda pokud máte uši). Veškerý scénář jde tím pádem do hajzlu a nezbývá než sledovat vizuální stránku příběhu. Ta sice není vůbec špatná, ale na prdel rozhodně nikoho neusadí. Škoda.

plagát

Dům smrti (1971) 

Horror, který se nachází v Obitusově top 10 jsem ignoroval snad až příliš dlouho. Po shlédnutí tohoto vynikajícího snímku jsem měl chuť si za své ignoranství pěkně nafackovat. THE HOUSE THAT DRIPPED BLOOD silně zacloumal s pozící Bavova BLACK SABBATH jakožto nejlepšího povídkového horroru, jaký jsem měl možnost vidět. Vše je perfektní. Herci, atmosféra, příběhy. Pokud bych měl vybrat nejlepší povídku (ačkoli je to pekelně těžké), tak se musím přiklonit k třetí povídce s Christopherem Lee. Ta je prostě skvostná.