Koly

Takové skvělé horrorry se už dneska prostě netočí. Je to škoda sakra. Režiséři sraček typu House Of Wax (2005) by se měli podívat, jak má správný horror vypadat. Hlavní doménou filmu je jeho SMRTÍCÍ atmosféra. Černobílý obraz v kombinaci s všudypřítomnou mlhou a skvělými chorály uctvívačů ďábla na mě měl opravdu zničující (v tom nejlepším slova smyslu) účinek. Akorát Christopher Lee tam toho teda moc nenahrál. No ale i tak to fungovalo výborně. Každý, komu se líbila Bavova BLACK SUNDAY, by se měl po tomhle snímku poohlédnout. Jasný plný počet!

Když jsem četl, zhruba před rokem a půl, knihu F. P. Wilsona PEVNOST, říkal sem si, jak je sakra možné, že se takový skvělý námět nepokusil nikdo natočit. Netušil sem, jak šeredně se mýlím. Dnes se mi tedy náhodou dostal do ruky film THE KEEP a byl sem pekelně zvědav, jak se autoři vypořádají s atmosférou a jestli se jim povede alespoň trochu vyrovnat knižní předloze. Nepovedlo se. To ale vůbec nevadí. Na tomhle by si vylámal zuby každý. Hlavní zápor vidím v nízké stopáži. Do 90 minut prostě děj Wilsonovy knihy nacpat nejde a film tak trpí přílišnými skoky v ději, kterých si ale samozřejmě člověk, co nečetl tu knihu, nemusí (a asi ani nemůže) všimnout. Na mě to ale působilo velmi rušivě. Na druhou stranu je nefér vůči autorům pořád srovnávat s knižní předlohou. Jenom proto nedávám za 3 ale za 4.

Tak na úvod bych chtěl případné zájemce upozornit, že AN EVENING OF EDGAR ALLAN POE = Vincet Price sedící ve čtyřech různých místnostech a vyprávějíci čtyři různé strašidelné příběhy. Ale způsob, jakým je to celé pojaté a hlavně Priceův výkon se hned tak nevidí. Docela mě pobavila představa, že by se to někdo pokusil nadabovat. No ale to odbíham od tématu. A tím je vynikající dílo, které mi dalo okamžitě zapomenout na Argentovo a Romerovo TWO EVIL EYES. Doporučuju ho všem fanouškům E. A. Poea. Já sám sem od něho zatím nic nečetl. Vím, že bych za to zasloužil na prdel a rozhodně svoji velkou chybu hodlám v budoucnu napravit. Suma sumárum mi z toho vychází jasný plný počet.

Jelikož jsem velký Lovecraftův fanda, nemohl sem si tento snímek nechtat ujít, už jenom proto, že jeho název obsahuje pro mě magické slovo CTHULHU. Bohužel film trpí velmi ale velmi pomalým rozjezdem a už to vypadá, že se vůbec nerozjede, naštěstí se vše zhruba po 50-ti minutách v dobré obrátí. Nedá se říct, že bych byl nějak zvlášť zklamaný. Vůbec sem se nenudil, ale chyběla tomu atmosféra a možná si někdo mohl trochu líp vyhrát se scénářem. Na druhou stranu je tam pár poměrně zajimavých úmrtí, ale jak sem již naznačil výše, žádné zázraky se nekonají. Škoda toho pomalého rozjezdu. Klidně bych šel na 4. Takhle to stačilo s odřenýma ušima na 3.

Na THE HOUSE WITH LAUGHING WINDOWS sem narazil úplně náhodou a komentáře jako "Jeden z nejlepších italských horrorů všech dob", kterých se můžete dočíst na IMDb, ve mně okamžitě vzbudily zvědavost. Už po prvních 15. minutách vás nakopne naprosto skvělý zabijácký hlavní hudební motiv, po jehož poslechu jsem měl chuť vzít brokovnici a vystřelit si mozek z hlavy. Přestože se stopáží nejedná o žádný krátkometrážní snímek (110 minut je poměrně dost na horror), děj ubíha neuvěřitelně svižně a nezadržitelně spěje k, pro mě, nečekanému finále. Takže bych si komentář "Jeden z nejlepších italských horrorů všech dob" dovolil opravit na "Jeden z nejlepších horrorů všech dob". Absolutní nutnost pro každého fanouška nejenom italského horroru.

Musím se přiznat, že ještě před tím, než poprvé zasvištěl disk s tímto filmem v mém přehrávači, jsem věděl, že budu pravděpodobně hodnotit plným počtem bodů. O to víc mě ale překvapilo, že první povídka Phone není nic extra. Nedá se říct, že bych se nudil, ale takhle sem si rozjezd po Karloffově předmluvě nepředstavoval. Ale zbývající dvě, zejména pak první z nich “Wurdulak“, jsou prostě skvělé. Atmosféra, které se podařilo Bavovi dosáhnout jenom pomocí mlhy a nahrávky skučícího větru, je neuvěřitelná. Jednoznačně nejlepší film Maria Bavy.

Zhruba po prvních 30. minutách filmu sem si myslel, že si Martinovo TORSO směle zařadím mezi takové skvosty, jakým je třeba Argentovo PROFONDO ROSSO. Bohužel postupně film ztratil na tempu, takže by ve srovnáni s výše zmíněným klenotem neobstál. Přesto se jedná po ALL THE COLORS OF THE DARK o další mistrovské Martinovo dílo, které sem měl možnost vidět. Dějově se přitom nejedná o nic převratného. Maskovaný vrah, který vraždí mladé (a hlavně hezké) ženy. To už tady bylo. Jde spíš o způsob, jakým to Martino celé pojal. Hudba je opět výborná. Navíc celý film se hemží spoustou polonahých, nebo nahých slečen, takže nemůžu jinak, než za plný počet.

Narozdíl od druhého dílu BLIND DEAD musím po druhé projekci celému vyvrcholení série jednu hvězdičku přidat a dokonce mě nahlodává pocit, jestli není poslední díl tím vůbec nejlepším. De Ossorio zde totiž zahrál na notu, na kterou slyším i přes čtvery zavřené dveře. Použil Lovecraftovské prvky. Výsledek je skvělý. Dalším výborným tahem bylo ještě větší využití skvělé hudby, kterou jsou slepí Templáři pověstní a tím se Amandovi podařilo vytvořit nádherně asfaltovitou atmosféru. Trochu mi vadí vyvrcholení celého filmu (série), ale pokud vezmeme v potaz fakt, že každý díl BLIND DEAD stojí víceméně samostatně a dějově na sebe nenavazuje, nemusí na nás hodně zbrklé finále působit zas až tak moc rušivě.

De Ossoriův nápad oživit sérii tím, že změní prostředí je určitě chvályhodný, ale funguje jenom napůl. Templářum prostě nejvíc svědčí zříceniny hradů, kamenné hrobky, meče a koně. Stará galeona přitom vypadá hodně dobře a nemůžu říct, že by se mi scény na ní nelíbily, ale prostě to celé dohromady nefunguje (alespoň u mě ne). Na druhou stranu si u mě režisér výrazně šplhnul celou závěrečnou pasáží, kdy si už přeživší lidé myslí že mají po problémech a hlavně pasáž, kdy vylézají Templáři z moře vypadá skvěle. Nejlepší je ale úplně poslední záběr před zavěrečnýma titulkama.

Po drůhém shlédnutí pokračování de Ossoriových TOMBS OF THE BLIND DEAD musím upravit své hodnocení. Bohužel směrem dolů. Přitom vše šlape skvěle. Slepí Templáři vylézají z hrobek v zřícenině nějakého hradu, chuchvalce mlhy se valí městečkem ve kterém nenajdete žádnou škaredou ženskou. Bohužel jakmile se skupinka přeživších zabarikáduje v kostele, film jakoby dostal šílenou facku a neuvěřitelně se zabrzdí a už se vpodstatě nerozjede. Což by se ještě dalo jakžtakž strávit. Určitě mě ale nadavovalo, jaým způsobem de Ossorio odfláknul konec, kdy stačí uvězněným přeživším počkat, až vyjde slunce a mají po problémech. Takhle ochcat Templáře...Amando...to se nedělá!