Koly

Přestože si nemyslím, že ulice Las Vegas jsou tím pravým místem pro lov upíra, je THE NIGHT STALKER poměrně slušný strašidlelný film, který nenudí. Moxey možná mohl trochu víc zatlačit na pilu, ale v roce 1972 si toho asi ještě moc dovolit nemohl (teda pokud chtěl).

Největším problémem je fakt, že se ve filmu s názvem NIGHT OF THE DARK SHADOWS ani jedna scéna neodehrává za noci. Tedy za skutečné noci. Pokud chce režisér využívat triku s potemnělým obrazem kamery, měl by si být jistý, že jeho film disponuje silnou atmosférou, jako např. snímky studia Hammer, které podobný trik hojně využívalo. Ale atmosféra nestojí za moc, přestože se natáčelo za podzimu ve stylovém domu (takže potenciál tu byl) ani herci nikoho na prdel neposadí. Jediný klad tak vidím ve faktu, že si zde Dan Curtis vyzkoušel pár prvků, které s nesrovnale lepším výsledným dojmem použil později ve skvělém BURNT OFFERINGS.

Stalin přiletěl do Berlína. Větší pičovinu už asi komanči vymyslet nemohli. Ale stejně jako první díl je to sranda.

Největším problémem THE NIGHT STALKERa je scenáristicky pěkně sprasená postava vraha. Vrahoun se projevuje neustálým odříkáváním nějaké asijské modlitby, což by mohlo působit zlověstně, ale ve výsledku to zní spíš, jako když se někomu zasekne v gramofonu stará poškrábaná deska. Celý film tak zachraňuje výborný Charles Napier v roli správně horrorově béčkovitého detektiva seržanta Strikera, který zvysoka sere na autority a předpisy a pro ránu, ale hlavně pro flašku chlastu, nechodí nikdy daleko.

BURNT OFFERINGS je fantastický horror s neuvěřitelně hmatatelnou aurou zla. Skvělý scénář, vynikající herecké výkony a naprosto, NAPROSTO zničující atmosféra!!! Dosud u mě vedly mezi duchařskými horrory skvosty jako THE HAUNTING, THE CHANGELING nebo THE AMITYVILLE HORROR. BURNT OFFERINGS se výše zmíněným filmům hravě vyrovná a o ždibíček je i překonává. Momentální můj pocit je, že BURNT OFFERINGS je nejlepší duchařina, jaká kdy spatřila světlo světa. 70. léta byla pro atmosferický horror magické období a vznikly v něm jedny z nejlepších kousků. Curtisův BURNT OFFERINGS je toho skvělým příkladem.

Rusky mluvící Hitler. Stalin, který u mapy ukazuje Žukovovi (snad je to on), jak má vést obranu Moskvy. Angličané, kteří vpodstatě financují německou válku na východě. Tuny a tuny komunistických propagandistických sraček. Přes všechny tyhle zápory jsem se slušně bavil. PÁD BERLÍNA je z hlediska válečného filmu ultrasračka, ale jako komedie funguje skvěle.

Zpočátku jsem si myslel, že se bude jednat o nějaký levný italský klon Hitchcockova DIAL M FOR MURDER, ale příběh se začal ubírat úplně jiným směrem. Za veliký klad bych bych ozančil angažování herce Antoine Saint-Johna (ten chlap má úžasně hranatý ksicht), který snad nemohl vraha zahrát lépe. Bohužel to souvisí s jedinou vadou na filmu. Pokud není Antoine Saint-John na scéně, film se dost vleče. Celkově je THE KILLER MUST STRIKE AGAIN solidní thriller o tom, jak se může zvrtnout téměř dokonale naplánovaný zločin.

Myslím, že našemu prezidentovi, Václavu Klausovi, by se tento film vůbec nelíbil. A rozhodně bych THE LAST WINTER nesrovnával s Carpenterovým milníkem v horrovém žánru - THE THING. Jediné, co snad mají tyto dva filmy spolu společné, je všudypřítomný sníh (jak už napsal Mordenroth). Ale jinak? Herci, atmosféra, hudba, efekty??? Pche...

Jacopetti a Prosperi se pořádně podívali na zub americkému otrokářství zvláštní dokumentární formou. Režiséři nesklouzli k žádným kompromisům a jejich ADDIO ZIO TOM je pěkně drsnou, realistickou podívanou. Takhle nějak si představuju otrokářský jih Spojených Států před občanskou válkou. Tento film by měl být pouštěn všem amíkům, jakmile si dovolí kritizovat náš stát za způsob, jakým jedná s cigány. Velkou výtku mám ale směrem k závěru, který otevřeně vyzývá černochy k násilí na bílých lidech snad jako pomstu za téměř třista let otroctví.

Po ultrasračce KRYSY : NOC HRŮZY jsem k dalšímu krysímu horroru přistupoval s velkým despektem. Naštěstí Jim Mickle vsadil na filmy jako RESIDENT EVIL nebo 28 DAYS LATER, a proto jsem se tentokrát nedočkal záplavy přerostlých krys (což jsem nadšeně přivítal), ale zmutovaných krysích lidí, kteří sežerou na co příjdou. Stejně jako J*A*S*Movi mi vadila častá nepřehlednost a některé postavy (postupem času už jsem se modlil, aby se negerský teplouš pakoval s přinejmenším prokousnutým krkem). Na druhou stranu atmosféra New Yorku plná špíny a odpadků se povedla na jedničku.