Koly

S Agustínem Villarongou jsem se poprvé setkal u nekompomisního dramatu TRAS EL CRISTAL. Proto jeho horrorový zásek s nic neříkajícím názvem 99.9 musel dřív nebo později přijít na obrazovku před mé oči. Pocity mám smíšené. 99.9 je hodně zvláštní duchařina, s minimem lekaček, u které spíš musí dívak dávat pozor a sledovat každý detail, aby se v příběhu neztratil (můj dojem). Spíše se děj blíží nějaké detektivce než duchařskému horroru. Možná by to někdo bral jako klad, ale já sem se šel na film dívat v očekávání podobného zážitku, jakého se mi dostalo od už výše zmíněného TRAS EL CRISTAL. Možná proto to poněkud chladné hodnocení.

Kevin Tenney si u mě v minulosti výrazně šplhnul svým skvělým duchařským zásekem WITCHBOARD. Ale zatímco u většiny režisérů se dá v počátku jejich kariéry s přibývajícími filmy na jejich kontě očekávat kvalitativní růst, zdá se mi, že u Tenneyho je tomu přesně naopak. Co naplat, že je zde pár nahotin, jedno poměrně originální zabití (ve sprše) a dokonce i jedna vybuchující hlava, když všechno ostatní je příšerné. Zejména herci. Herce u horrorových filmů nikdy nijak moc nehodnotím (v poslední době možná trochu víc), ale co je moc, to je moc. Věrohodnější herecké výkony jsem viděl na besídce žáků první třídy základní školy. I hlavní záporák nestojí za nic, daleko víc by mě vyděsil Karel Heřmánek se svým zapomětlivým černokněžníkem než J.P. Luebsen se směšným Avery Lauderem. Od odpadu film zachránily některé dialogy a monology dvou pracovníků bezpečnostní agentury, která se měla starat o bezpečnost obyvatel domu, kde řádil duch Averyho Laudera.

Jelikož film FINO ALLA MORTE natočil Lamberto Bava, dalo se předpokládat, že se dřív nebo později obejví na mé obrazovce. Jenomže distributoři vybavili film anglickým distribučním názvem CHANGELING 2 : THE RETURN, což celý proces výrazně urychlilo. Bohužel se ale jedná o nejhorší dílo Lamberta Bavy, na jaké jsem zatím narazil. S duchařským megaskvostem THE CHANGELING od Petera Medaka, to nemá společné vůbec nic (to jsem ale tak trochu čekal), dále jsou zde otřesní herci a korunu všemu dává ultradementní příběh a scénář. Vlastně mě teď nenapadá žádný klad, což je na L. Bavu hodně zoufalý výsledek. Zkrátka L. Bava si v roce 1987 s duchařským horrorem moc rady nevěděl. Daleko lépe se mu vedlo v roce 2006 s poměrně kvalitním GHOST SON.

Namlsán Kadijevicovým dřívějším zásekem LEPTIRICA, měl jsem od snímku SVETO MESTO ty nejvyšší očekávání....a nezklamal jsem se. Dostalo se mi opět pořádné porce slovanského folklóru, který si budu muset zmenší části trochu oprášit a zvětší části nastudovat, protože se dějou věci. Hlavně mě zajímá, co má znamenat stará čarodějnice snažící si osedlat mladé církevní studenty (i v LEPTIRICI se podobná jízda vyskytla) a výrazy typu "Ona jezdila na něm a někdy dokonce on na ní" - jelikož se nejedná o pornofilm, není mi moc jasné, co je tím myšleno. Zmiňovat se o super atmosféře a kvalitních hercích je snad už jenom nošením dříví do lesa - SVETO MESTO snese ta nejpřísnější měřítka. A proč tedy nehodnotím plným počtem? V roce 1967 natočil jistý Konstantin Yershov rovněž adaptaci Gogolovy povídky VIJ, která prostě, nemůžu si pomoct, válcuje na celé čáře i tak skvělý snímek jako je SVETO MESTO. Vím, že bych neměl srovnávat, ale nemůžu si pomoct.

Wiederhorn si vybral téma, které mě vždy přitaháne k obrazovce stejně spolehlivě jako žárovka přitahující můry a jinou havět. Bohužel umístil SS polozombie na slunečný ostrov zarostlý palmami, což určitě není to pravé ořechové. Kdyby je dal do nějakého vlhkého, hlubokého jehličnatého lesa uprostřed chladného sychravého podzimu, to už by bylo jiné kafe. Za zmínku stojí účast Petera Cushinga (s německým přízvukem) v roli starého SS velitele. Jenomže na můj vkus zhebne Cushing až příliš brzy. Potom nezbývá než se prokousat zbytkem filmu, i když prokousat je možná až příliš silné slovo. Žádná nuda se totiž nekoná, ale zázraky už vůbec ne.

Hodně dlouho jsem čekal na film jako je tenhle. Většina podobně laděných filmů se totiž omezuje jenom na náznaky nebo kratičké záběry každodenní reality vyhlazovacího tábora, ale Tim Blake Nelson, zdá se mi, sere na všechny kompromisy a tak je THE GREY ZONE neuvěřitelně brutální podívanou. Takhle to, podle mě, skutečně v Osvětimi vypadalo.

Finský válečný film. Těch se člověku moc do ruky nedostane, navíc Rusko-Finský konflikt během druhé světové války moc často zpracováván nebyl (jestli vůbec), takže jsem byl hodně zvědavý, co na mě na konci tohoto velkého otazníku čeká. Výsledek? Průměr. Bitvy vypadají jedna jako druhá. I když terén Karelské šíje moc změn nedovoloval (všudypřítomný les), stejně si myslím, že se to dalo zvládnout lépe. Dalším velikým mínusem jsou herci. Ani jeden mě nestrhnul. Naopak když došlo na hrdinský výkon tankisty, který dokázal během 30 sekund zlikvidovat čtyři tanky T-34, měl jsem chuť celý film vypnout (ono vůbec vybuchujícími T-34 je to tam doslova přecpáno, jakoby se vůbec nejednalo o nejúspěšnější tank druhé světové války, ale o nějaké železné pojizdné rakve). Doma ve Finsku bude mít film určitě úspěch (vždyť zpracovává bitvu, která vlastně Finsko zachránila od komunismu), ale mě nechal TALI-IHANTALA 1944 ledově klidným.

Hodně povedená, zábavná věc, napěchovaná Lovecraftovskými prvky. Výborná je scéna s výslechem vlkodlaka na policejní stanici (i když má jenom asi 20 sekund) a potom souboj s obživlou sochou ďábelského chrliče v hotelovém pokoji. Vůbec bych se nezlobil, kdybych se ještě někdy v budoucnu s podobně laděným filmem setkal.

Přestože mi děj THE NIGHTCOMERS moc nesedl, úplně dokonale mi tento zápor vyvážily herecké výkony (Marlon Brando - excelentní) a vůbec celá vizuální stránka filmu, zasazená do období Viktoriánské Anglie. Má se jednat o prequel ke knize TURN OF THE SCREW od Henryho Jamese (nečetl jsem). Mám z toho ale dojem, že THE NIGHTCOMERS nejsou na jedno podívání a že užít by si ho měli lidé, kterým se líbíl třeba snímek GOTHIC od Kena Russella.

Fakt, že je na Imdb v kolonce writers uveden H.P. Lovecraft (vlastně je tam u něho uvedena "kniha", ale přestože mám Lovecrafta slušně načteného, nemám ani páru o kterou knihu, nebo povídku by mohlo jít) katapultoval THE SHUTTERED ROOM na pořádníku mých filmů, na které jsem měl v plánu se podívat, na první místo. Bohužel se dostavilo zklamání. Film sice obsahuje některé Lovecraftovské prvky (degenorovaní vesničtí burani, ultradegenerovaný člen rodiny, o kterém nikdo nevěděl, atd.), ale David Greene se ubíral hodně nenáročnou odlehčenou cestou, takže výsledek vypadá spíš jako nějaká strašidelná povídka, než jako horror. Staré venkovské sídlo (snad starý mlýn) poskytoval dokonalé prostředí pro noční scény s chuchvalci mlhy, bohužel Greene točil všechny scény za dne (potemnělá kamera), takže z toho nic nebylo a navíc použil tak hnusnou hudbu, že se jsem skřípal zubama ještě hodinu po skončení filmu. THE SHUTTERED ROOM je proto jednou z nejhorších "Lovecraftovin", jakou jsem měl tu smůlu vidět.