Svaté město

Nevim nevim, popravdě mě tahle filmová verze Gogolovy povídky moc nevzala. Buď mi chybělo to správné rozpoložení, vadil hlavní hrdina, nebo mi jenom nepřišel dostatečně strašidelný. Sveto mesto se nevyhne porovnání s ruskou verzí Viy z roku 1967, která mi přišla o hodně lepší. Pohádkovější zpracování mi tam sedlo jako prdel na mísu od hajzlu, měla odlehčující humor a hlavně tři působivé noci v hrobce, jejichž výjevy jsou i na tuhle dobu prostě děsivější, než je tomu u verze srbské. Ta hraje až na příliš vážnou notu, noční sekvence jsou skandálně krátké a kromě ježibaby, co byla nadrbaná jak stepní koza, mě žádná z postav neuhranula, nepřesvědčila a nebavila. Bohužel. (03.04.2011)

Krásně děsivý jugoslávský horor. Svojí poetikou se značně liší od všeho, co jsem v žánru zatím měl možnost vidět, a to znamená jediné - že se porozhlédnu po dalších starších slovanských hororech, protože tenhle zabrnkal přesně na mou strunu. Vesnická šlechtická sídla, strašidelné kostely s hrobkou, stařeny v chatrčích, to je prostě paráda. 85% Horror movie of the year (15.05.2010)

Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu. (25.06.2015)

Celkem zdařilé zpracování Gogolovy báchorky o čarodějnici a mladém knězi. Je zvláštní, jak si tenhle horor dokáže uchovat i punc pohádkovosti, ačkoliv dítěti bych to samozřejmě nepustil, protože ty tři noci v kostele dokáží být opravdu děsivé. Na druhou stranu si myslím, že pro podobně specifický styl musí mít člověk cit, aby si ho dokázal zcela užít a ten já, bohužel, tak úplně nemám. Proto jen 60%. (15.03.2014)

Sheridan Le Fanu, Edgar Allan Poe, Gottfried August Bürger… Poetičnost nejen děl těchto autorů se mísí v tomto netradičním žánrovém koktejlu. Kadijevic si umně z Gogolova krátkého díla vybírá jen hlavní dějovou osu, ze které odtrhává veškeré nelidské postavy (včetně Gogolem stvořeného Vije) a nahrazuje je lehce erotickým (a misandriním) podtextem. Přitom se mu daří zachovávat atmosféru slovanské lidové slovesnosti, díky níž celé dílo působí celistvě a veškeré střídání erotična, pohádkovosti a gotického hororu je přirozené. Napomáhá tomu zejména skvělý hudební doprovod, působivě jemné a všudypřítomné ruchy (vítr) a výborná práce s temnotou a mlhou. Vypravěčská struktura však již tak dobře zvládnuta není a opět se ukazuje, že to co funguje na papíře, nemusí vždy fungovat na plátně. Pokud přeskočíme úvod snímku, dostáváme se do neustálého kolotoče vyprávění střídaného s nočním čtením modliteb v kostele. Zatímco u Gogola funguje tato repetičnost jako prostředek ke gradování atmosféry, u snímku to tak není. Důraz je kladen na denní vyprávění ostatních, které dokresluje charakter mrtvé, a noční scény jsou kratičkými přívěsky, které nemají co nabídnout a jejich vývoj je značně omšelý. Závěrečná pointa sice ospravedlňuje a vysvětluje celý ten erotický podtext, nicméně je ve své doslovnosti mírně úsměvná. (13.12.2013)