berusche

Než jsem pochopila, co má Ben v úmyslu, trochu jsem se nudila. Pak už to nabralo poměrně rychlý spád a já si to užívala, nebo spíš brečela. Tlačí to na pilu pěkně a bohužel ač jsem se snažila, nedá se tomu uniknout. Trochu bych vyčetla distributorovi opět jeho obsah, neboť já například takový pocit ze vztahu těch dvou rozhodně nemám. Nemám v podstatě žádný a brala jsem to jen jako vložku do scénáře, aby to bylo ještě o něco více dramatické. Změny Bena jsem si tedy nevšimla.

Škoda jen, že to bylo tak krátký. Já bych tomu klidně přidala stopáž, i když ne zas tak dlouhou, jako mělo Kdo se bojí Virginie Woolfové. Jsem bohužel nucená to s tím alespoň minimálně porovnat, ostatně nádech to má podobný: konverzační drama se dvěma manželskými páry, kteří neudrží na uzdě s množstvím alkoholu své podvědomí a jim vlastní charakterové vady a pořádně si to vyříkají. A ačkoli emočně je tenhle kousek podstatně méně krutý a bezcitný co do scénáře, je mi o něco příjemnější. Tohle mi bylo dokonce tak příjemné, že jsem ani nedutala a čekala, jakým způsobem se tyhle naprosto neslučitelné páry s přetvářkou na rtech srovnají s faktem, že o jejich děti tu jde až ve druhé řadě. Vážně dobré. Dovolím si citovat kamarádčin postřeh, aby nevypadal jako můj, který je šrámem na tomhle počinu. Tím je bohužel nezvládnutelná role pro J. Foster (mně sice lezla dost na nervy, ale lépe bych to nevystihla). Ta bohužel změť přeměn nebyla schopna dovést do zdárného konce jako její o dost herecky silnější kolegové.

Po vzoru dobrých asijských hororů se vracíme k tajemné pravdě, která je ukryta za mnoha vraždami, které mají mrazivý nádech. Klasické vkusné duchařské lekačky, které tahle část planety umí velice dobře, jsou tady ale bohužel nahrazeny pár klasickými otřepanými lekačkami, které čerpají z jistého: tma, zvukový efekt, svítící oči a klasické skříňové scény. Přidány jsou jen ty kočky, které budiž, měly alespoň na začátku šmrnc. Duch tu ovšem nehledá cíleně někoho, kdo ho pochopí, i když to tak nakonec vyzní, necítím to jako původní záměr. Stejně jako mám pocit, že se tak nějak semlelo všemožné dohromady v domnění, že se to utáhne na jednu typanku v růžových šatech a hrůzné tváře mrtvých. Bohužel, ani tady nepadám hrůzou na kolena, budete muset přidat.

Myslím, že někdy méně znamená více. V případě natáčení pana Goslinga bych to celkem označila za naprosto jasné, pro loňský rok mám přegoslingováno. Nebudu tady dlouze opisovat, proč si myslím, že to není takový Pan herec, jen vás odkážu k filmu Den zrady - až se na něj podíváte krátce po sobě spolu s tímhle filmem, zjistíte, že pan Gosling není výmluvný nikde. Ti, co ho obsazují, bohužel sází na jeho hezký ksicht, který mě osobně herecky připomíná one face Meg Ryan. Neva. Ještě ke všemu jsem to viděla spolu s Dějinami násilí a přitom si vzpomněla na Tahle země není pro starý (některé záběry pana řidiče a jeho mordů mi přišli podobné brutalitě pana Bardema). Ale co bych to byla za divačku, kdybych nedodala, jak prokouknutelný je tenhle děj. Je to v některých chvílích podobné Rychle a zběsile (které osobně považuji za slušnou sondu do řidičského umění), někdy to dokonce docela zaujme. Neviděla jsem bohužel ani Taxi ani Kurýra, takže tady jsem netknutá. Vím ale, že název mě vedl k jiné představě, o čem že snímek bude.

Naprosto trefné, a vážně zajímavé, mi přišlo vystižení vztahu mezi dvěma kamarády. To byla jedna z věcí, která mě vlastně úplně nadchla. Bylo to nenucené, vkusně podané a důvěryhodné. Stejně tak terapie hlavního hrdiny mě celkem zaujala, neb bych věřila tomu, že to tak je i ve skutečnosti. Ovšem ostatní okolnosti, ke kterým tam dochází, nepatří zrovna mezi ty, které by byly natočeny s kritickým přístupem k tématu (což bych od dramatu očekávala). Také se obávám, že tenhle snímek bude obratem zapomenut, nepatří mezi nějaké bomby, které byste si pamatovali díky dobrému scénáři či originálnímu námětu. Uděluji tady lepší průměr, přesto se obávám, že na podruhé už bych to tak dobře neviděla.

Má to znaky klasické hororové pointy: duch je zlej, je třeba přijít na to proč a pak ho (i sebe) osvobodit. Logika tomu neschází. Neschází tomu ani trumf v podobě vražd dětí, které vždycky na diváky působí hororově lépe než vraždy dospělých. Scénografie je vskutku vydařená a HP se docela snažil. Problém asi je, že do 45 minuty se neděje prakticky nic, po 45 minutě můžete čekat pár předem jasně nalajnovaných lekaček, kterých ale zas není tolik v takové podobě, abyste museli schovat hlavu pod peřinu (chápejte, je divný, že já totiž neměla chuť to udělat ani jednou). Vlastně jsem si vzpomněla na video, které kolovalo netem: dívej se do rohu, jinak ji neuvidíš, dej si repráky nahlas, jinak ji neuslyšíš, pojď blíž k obrazovce a pak: baf, bum, prásk, řev! Přesto vás to trochu v některých momentech zlomí a za podívání to stojí. Bohužel, jen v tom průměru. Atmosféra vlastně předčila vše ostatní.

Pořád mě fascinuje, jak se tady u nás snažíme dělat taky ty super truper realit show, kde emoce, štěstí, úspěch, krása a prachy hrajou hlavní roli. Ale problém je v tom, že kulturní background náš a jiných zemí není stejný. Takže co se líbí jinde, nemusí se líbit u nás. Jsem v první řadě znechucená tím, že z nás dělají pitomce a do TV pustí už asi 150tou podobnou soutěž. Nemluvě o tom, že banda zpívajících udržovaných puberťáků mě v neděli večer neláká o nic víc než jakýkoli jiný den v týdnu. Prosím, apeluji na vás, v těch televizích, už nám to nedělejte, to raději hrajte v osm večer "Chlapci a chlapi". V neposlední řadě bych chtěla poprosit buď někoho, kdo najal L. Mareše, nebo jeho samotného, aby to zabalil - protože Leoši, už si za zenitem, chybí ti vtip, šmrnc a hlavně, už si značně okoukaný. Howgh.

Já teda vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Patetické to je až hanba, zvlášť ve chvílích zamyšlení hlavních hrdinů při jejich rádoby adrenalinových zážitcích, nemluvě o rajčatové bitvě, kterou jsem měla chuť přetočit dopředu. Film by mohl být o poznání kratší, kdyby tam totiž tyhle zkrášlovací ptákoviny nebyly, a domnívám se, že by nebyl o moc horší, spíše by mu to bodlo. To, že je z Indie a scénář má tendence inklinovat k americkým podobám vcelku obstojně, ho v mých očích trochu zvedá, poněvadž jako pokus to vyšlo. Stejně tak se mi o Hrithiku Roshanovi bude asi zdát, páč to je opravdu kočičák. Jinak si to ale budu muset rozmyslet.

Hmm, a? Mělo mě to zaujmout z pozice případného amerického voliče? Nebo jsem měla být uchvácena, jací jsou to ale křiváci? A bylo to vůbec o tom, že jsou křiváci? A nemělo to náhodou být o tom, že jen guvernér byl křivák? A vůbec, sebevražda dvacetileté brécy laksní k běžným konvencím z toho drama nedělá. Stejně jako z toho nedělá drama zrada, ke které nevím, jak se jakože došlo (a byla tam vůbec nějaká?). A mohla bych pokračovat do nekonečna, tak moc mě to nezaujalo. Přemýšlela jsem, proč to není až zas tak dobré, závěrečné titulky mi to osvětlily, režíroval si to G. Clooney, stejně jako si to "producíroval" a obávám se, že jsem zahlédla, že se snad podílel i na scénáři. Tak to je asi tak vše co k tomuhle rádoby konspiračnímu snímku mám (a Gosling byl loni podstatně lepší v Blaznivé, ztracené lásce).

Pusťte si to, rozjímejte, popřemýšlejte a pak to o 180 stupňů obraťte...no a budete přesně tam, kde byste měli být (za normálních okolností). Tahle představa tehdejší politické reprezentace mě na filmovém plátně někdy docela baví, zvlášť ošklivého pavouka tahajícího za nitky z Wall street jsem si docela užila!