berusche

Mělo by to možná aspiraci na docela slušný snímek, jen kdyby to zas nebylo zaměřené na proměnu mládeže, která se ve svém životě potkává s těžkými ranami. O tanci to v každém případě je, dokonce máte možná chvilku pocit, že někteří skutečně tančí, aby žili. Bohužel ale sjednávaná náprava a výplň volného času pro problémové žáky z toho dělá tradiční americký počin, který je jedním z mnoha. Jediné, co mi zůstane v hlavě, je představa, že já bych se od Banderase do kola vyvést nechala.

Kdyby tam nehrál ten suchar britskej, mohla bych se možná soustředit, ale Grant??? Jediné, co z toho vyvozuji, je, že byl i skoro před 20 lety stejný. To se má. Co se týče erotického dramatu a oboustranně parazitujícího vztahu, nějak jsem nebyla nadšená (i když nepopírám, že napsané je to dobře). Kromě Granta mě ale nebavila ani Emmanuella (ohh, takový pěkný dvojsmysl). A tím pádem to nevyvolalo požadovaný pocit. Kromě toho je to pekelně dlouhé, tím pádem má pozornost značně klesala. Což samozřejmě připisuji i tomu, že mě to prostě nechytlo, mám dojem, že ani za 20 minut. A to je dlouhá doba, kterou filmovým tvůrcům dáváme. Nicméně, proti gustu....moje gusto to evidentně nebylo.

No, český název mě zas tak neuchvátil, stejně jako plakát. Trochu to totiž dle mého přesně nevystihuje to, co přijde. Tohle není teen drama na téma, kterak se chlapec na střední zamiluje do děvčete na střední, tohle je výborné rodinné drama, kterak se morální aspekt bije se sobeckostí a úspěchem ve vlastním životě. Já musím přiznat, že ve mně vyvolali tvůrci přesně takový pocit, jaký by divák asi měl mít. Sympatizace s hlavním hrdinou, jeho lehký nesouhlas, větší nesouhlas a nakonec smíření. Je to kus dobře odvedené práce, která mě těší.

Hmm, tak já, když chci vidět romanťák, tak musí být prostě plný gentlemanů, krásných, šarmantních, dokonalých, vtipných, inteligentních a s dobrou prací. Samozřejmě se musí náhodně potkat se slečnou podobných kvalit. Rozuměj, ráda se opíjím představou, že to tak skutečně funguje. Koukat na Sandlera, jak je zralý na psychárnu, mě teda moc neba. U Emily zas pro změnu cítím, že ona pro mě pouze prolomila vlny. Co se snímku nedá vyčíst je originální námět a mám pocit, že i dobrý scénář. Režisérské umění nechávám stranou, neb jde o první snímek, který jsem od tohoto jména viděla. Možná, že mě přesvědčí v jiném svém dílku.

Donutili jste mě, abych byla in, tak jsem si včera pustila první díl a marně jsem přemýšlela, zda si ze mě děláte, potažmo tvůrci, prču!!!! Když pominu, že je to prašť jak uhoď další krimoška z NY, mohlo by si to zadat i s Kostí nebo jak se ta forenzní antropoložka jmenuje. Na fanclubových stránkách byly jakože nějaké vtipné hlášky z prvního dílu a já se musela smát už jen tomu, že někomu fakt přijdou vtipné. Vtipně to na mě nepůsobí. Dokonce, vůbec jsem neměla chuť si pustit další díl. No a teď ten morální aspekt, který mě děsí: cože jakože nám to ukazuje ---> návod (a přiznejme, že leckdy vskutku celkem dobrý), normálnost takového jednání, dobrou věc, pohled, že i vrah a magor může být charakter? Ojojojoj, do tohohle bych s psýchou Amíků fušovat nechtěla. Zatím bez hodnocení, abyste mě nenaprali, že to po jednom díle nemůžu chápat, takže až si pustím ten poslední, kde ho snad zavřou, tak sem hodím ty dvě hvězdy, které jsem tomu možná ochotná dát....PS: abych nenakrkla víc lidí, než je nutné, zdůrazňuji, že nejsem a nikdy jsem nebyla příliš velký seriálový fanda.

Zkraje bych ráda uvedla, že ani zamilovaný shakespeare a ani mandolína mě neuchvátily, z čehož vyplývá, že mě asi moc neuchvacuje režisérské umění tady Maddena. A to se potvrdilo. To, že to není o matice, mě vůbec nepřekvapilo, to není ani čistá duše, za to mě překvapuje, že co komentář, to hledač matematických pravd. Musím se přiznat, že jako klenot, herecký, tu vystupuju Gwyneth, do které bych to nikdy, ale skutečně nikdy, neřekla. Škoda jen, že se mi to pořád plete s Howardovým daleko lepším uměním a matematikou, o které to není.

Tak jak už se všeobecně ví, jsem pose*ka lekavá, takže já se teda bála a asi tak 10x vážně lekla. Nicméně, je to slabý odvaz, ve všech ohledech. I když to má docela slušný nápad, scénář se zas tak nezadařil a efekty nejsou úplně strachuplné. To tomu ubírá na vážnosti. Nepomohl tomu ani výběr hrdinů, který mě osobně oslovil už při prvních zmínkách o tomhle kousku. Celému dílu samozřejmě vévodí dodatek "inspirováno skutečnými událostmi", což přiznejme, v dnešní době, kdy toto spojení budí automatickou skepsi vůči námětu, film vlastně pokazilo. A i když Lucas skutečně patří mezi světové exorcisty (já mám doma takovou pěknou knigu), příliš věcí se o něm nedozvíte. Co je ale zajímavé, že pořád ovšem vystává ta otázka, která ve mně při každém dalším filmovém exorcismu hlodá: není existence tohoto fenoménu jen otázkou víry? A můžete věřit jen v ďábla a v Boha ne? To je totiž podle všech dostupných verzí o tomhle hloupost, buď oba nebo nic.

Tak tohle je za plnou pálku a nebudu o tom vůbec polemizovat. Třikrát sláva, poněvadž dokonalé a harmonické spojení etnického, náboženského a rodinného konfliktu je tak dokonalé, že to předčilo mé hluboko zakořeněné očekávání. Nedupe a nechce, abyste koneckonců stáli přímo na něčí straně, ani nemusíte plakat, i přes to, že dojemné to je někdy až hanba. Cože si to tedy žádá? Jen se posaďte, přemýšlejte a zkuste si představit, jakou částí našeho života se táhne potřeba někam patřit a jak moc nás trápí, když nám schází ten nejvíc kompatibilní vzorek, jímž je nukleární rodina. Až dojdete k pocitu, ke kterému jsem také došla, možná uvidíte, že vždycky je možné být v zemi, kde se cítíte doma, cizincem. Další bod, ve kterém frustrace může nabývat na své míře. No a v neposlední řadě, když se v nás někdo zklame, je prostě pravdou, že nás to leckdy může mrzet víc, než jeho samotného. Tak, to mě teda stálo hodně úsilí, ale, směle do toho, zajisté si tento počin najde mraky svých interpretů. A možná, že to je očekávaným cílem.

To mě vážně baví, když někdo hledá filozofický podtext i tam, kde není, a to jen proto, aby dokázal, že když ho tam vidí, zřejmě na to má a zaslouží si to....Přiznejme si, že tady skutečně žádný není. Naprosto nereálné podmínky slečny, která, jak krásně řekl 666teen akorát papá, vyměšuje a je bita, jsou tak zcestné, že snad i dítě v předškolním věku by odhalilo, že by jim nepřežila kočanda více než dva výprasky (co takhle polámaná žebra, vnitřní krvácení, poranění plic, atd. atd.). Dobře, ale já dala nakonec celkem hodně, víte proč? Budu se sice opakovat po mnohých, ale ten začátek mě vyděsil, nechal v očekávání a pěkně napnul. Ano, během 30 minut totiž opravdu čekáte netrpělivě každou scénu. A pak? Pak to můžete drazí vypnout a pustit si Hostel, tam jsou taky v obětí slušné řežby beznadějní. (PS: to omdlévání v kině mě vážně dojalo!)

Předně bych chtěla vyjádřit obdiv dvoum hlavním protagonistům - Taylorové a Burtonovi. Taková herecká lahůdka se vidí málokdy, jste během chvíle schopni uvěřit, že to co se tu odehrává, je faktem, a že toto manželství je to nejhorší, jaké si umíte představit. Asi jsem nikdy neviděla ani neslyšela lépe napsaný scénář, kde do sebe zapadá každá věta a každá grimasa má své místo. Jenže, ejhle, přátelé, přes velice kladná hodnocení, možná mnou, možná zdlouhavou snahou, mě to přestalo po dlouhých, převelice dlouhých desetiminutách, bavit. Je mi líto, že jsem nebyla schopná nalézt cestu hlouběji a možná odkrýt to, co mi zůstalo skryto, ale mám dojem, že dialogy předčily bohužel myšlenku. A ten závěr? Tak to je opravdu hodno mistra, jen netuším kterého.