Jdi, žij a někým se staň

Tak na přílet etiopských židů do Izraele si ještě vzpomínám - je to děs, si člověk uvědomí ubíhající čas - a nutno konstatovat, že je to látka pro film nesmírně atraktivní. Filmy s poselstvím to mají přece jen jednodušší, hvězdička se přidává za téma. Problém vykořeněnosti, kulturní a náboženské identity, rasových předsudků, to všechno má samo o sobě velký dramatický potenciál a když se jedná o příběh podle skutečné události, platí to dvojnásob. Co asi může odpovědět devítiletý křesťanský kluk rabínovi na otázku, kdo přinesl židům jejich víru? Bohužel, Mihaileanův film všech možností zdaleka nevyužívá. Scénář je jen průměrný a po většinu času předvídatelný, včetně závěrečné scény setkání po letech. V řadě případů průhledně kalkuluje s lidskými emocemi. Není to sice špatný snímek, jen mohl být ještě lepší. Vedle scénáře mi vadila i melodramatická hudba. Režie, kamera a herecké výkony patří naopak k silným stránkám filmu. Celkový dojem 75 %. (10.08.2008)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)

Nádherný a nesmírně zajímavý příběh i film. Pohledy zblízka na život v Izraeli a Jeruzalémě. V ortodoxní i neortodoxní židovské rodině, v kibucu, chrámu, ve škole ap. Přiblížení židovské víry i tradic. Pohled na situaci židů i křesťanů žijících v Etiopii a Súdánu. V tomto všem prostředí vyrůstá malý chlapec, kterému nezbyl nikdo jiný, než měsíc na obloze. A ten měsíc možná představuje Boha. Ještě teď mám slzy v očích. (08.08.2011)

Velmi silný film - zažít podobný kulturní šok není nikdy snadné, natožpak pro devítileté dítě. Film dokonale ilustruje problematiku kosmopolitního Izraele, kde se střetávají odlišná náboženství, kultury, mentalita i rasy. Ještě teď mi rezonuje v hlavě množství myšlenek, které přináší. BTW výborný byl dětský představitel Šloma. (30.05.2008)

SIlný a zároveň pro mě i poučný film, o tajném stěhování Falašů (etiopských židů) ze Súdánu do Izraele jsem (zahanbeně přiznávám) nevěděla a tak si ráda nějaké ty mezery ve vzdělávání doplním skrze film. Jdi, žij a někým se staň - tahle věta odstartuje příběh devítiletého etiopského chlapce, který od této chvíle musí zapírat svůj pravý původ a předstírat, že je žid, aby se dostal do země zaslíbené. Dokud byl "Šlomo" dítětem, děj mě doslova přilepil k obrazovce, všechno je ukázáno velice auntenticky a realisticky, žádné tlačení na pilu, divák si jednoduše udělá názor sám. Není to žádný prázdný film, naopak je to velice hluboký příběh. Při scéně s odtékající vodou se snad každý musel zastydět za to, jak plácá vodou při sprchování, nebo mytí nádobí.:-) Jenomže jakmile se snímek přehoupne do druhé poloviny - tedy do jeho cesty k dospělosti, není to tak zajímavé, dokonce bych si půlku filmu dovolila nazvat překombinovanou, unáhlenou, jednoduše podivnou. Dokud se Šlomo adaptoval v novém prostředí, mělo to spád, kluka mi bylo líto. V dospělosti ho vystřídali dva nesympatičtí a nevýrazní představitelé a jednoduše mě to chvílemi dost nudilo. Navíc ten konec..to mělo být co?! .Je to opravdu škoda, protože první hodina a půl je opravdu skvostná. Achjo. (17.03.2013)