berusche

Ježišišmankote, to je ale chvály. Tak, já bych prvně byla opatrná. Už to, že tam hrajou herci, jací tam hrajou, dělá bohužel ze snímku pro mě osobně takovou snahu o pořádný thriller, mysteriózní (vezměte si třeba jen fakt, že tu samou kategorii splňují i Purpurové řeky, a to byl velkej nářez). Tohle se dostává do kategorie: hraje tam slaďouš Kutcher, bude to tragédie. Dobrý scénář tomu pomohl takovým způsobem, že Kutcher zůstal alespoň minimálně upozaděn (respektive, že byla spousta zajímavých věcí, které byly ke koukání). Ovšem, nic to nemění na faktu, že je spousta dalších snímků věnujících se Butterfly effectu, včetně těch, kde cestujete časem, abyste něco změnili. Celý film na mě působil tak, že se to v jednu chvilku změní a stane se z toho teen komedie, která by odpovídala obsazení. Tady ovšem došlo k tomu, že některé dramatické scény (obzvláště ty s dětma a zvířatama) tahají snímek do těch dramatických rovin. Jenže to nestačí. Gilmour prohlásil, že je to nadhodnocené, četla jsem tu věci jako prvoplánové apod. Takhle to na mě působí. Takže o dramatu, které mě donutí přemýšlet "coby, kdyby" a zároveň přiměje bádat hluboko v motivacích aktérů, se tu bohužel nedá hovořit. PS: A ještě, když se to srovná s Věčným svitem, tak to od toho dávám ruce pryč.

Představte si, že se celý film bavíte. Já se totiž bavila. Bylo to dobré, akční, promyšlené. Zkoušela jsem přemýšlet, kde bych NZT taky sehnala, taky už bych se potřebovala pohnout z místa a něco dodělat. Jenže pak došlo k chybě na přijímači (možná u dodavatele). Pak jsem si zas řekla, že než si hrát na machra díky drogám, budu si raději hrát na machra bez nich. Navíc, Ketri odhalila, jak moc americké to nakonec je, a závěr to bohužel ztopil, neb tohle už vám nežeru.

Já měla velký problém už od začátku s tím, že ty opice, jejich pohyby a celková vizáž jsou na můj vkus příliš umělé. Samozřejmě chápu, že stará planeta opic je ještě horší, ale v dnešní době? Takže triky mě neuchvátily. Závěr byl průměrný, výkony též a já na to zapomenu tak rychle, jako jsem si vzpomněla, že to loni běželo. Myšlenka tomu malinko zvedne na cti.

Docela jsem se těšila. A to byla evidentně chyba, neb z mého očekávání se nenaplnila ani polovina. Ne, opravdu některé věci nepochopíte, pokud nehrajete baseball (musím se přiznat, že některé dialogy pro mě byly španělskou vesnicí). A opravdu nestačí ksicht Brada Pitta, abych se, i když jako žena, rozplývala, a film adorovala. Kdo by na začátku čekal, že se Beanovi nepovede aspoň něco, je naivka. Takže, je mi vcelku jedno, jakou strategii používají Red Sox, a mohu s klidným svědomím říci, že už jsem za svůj život viděla mnohem více emotivně nabitých filmů o sportovních týmech, tenhle byl dokonce i vtipnej.

Bez zbytečných příkras americké pompéznosti má tenhle zfilmovaný životopis skutečně duši člověka, o kterém je. A to je pro životopisné filmy podstatné. Kromě toho, obsazení jinak půvabné Cotillard do hlavní role bylo obdivuhodným riskem, který se v tomto případě vyplatil. Skutečně dokonale zahrané, Edith se asi v hrobě neobracela. To, jaký byl její život, zde hodnotit nebudu, myslím, že to pro nikoho není překvapením. Co ale snímku schází je možná o něco více hlubších momentů, které bychom očekávali, a to zvlášť ve vztahu k ostatním lidem v jejím životě. Mám pocit, že některé zůstaly zbytečně upozaděné.

Verbale, nežehlila jsem! To je pro začátek, aby bylo jasno, že jsem tomu věnovala, alespoň pro jednou, opravdu plnou pozornost. Než ale začnu chválit, ráda bych dodala, že scénáristům uteklo pár skutečností, které já obrovsky postrádám: jednou z největších chyb je, že jsem pořád čekala, co všechno se o téhle rodině dozvíme, neb to, co jsme se dozvěděli, pro mě nebylo dostatečně silné na to, aby nenávist či potřeba neodpouštět byla hnaná tak moc vysoko. Když odhlédnu od tohoto, jsem ochotna připustit, že jinou chybku na kráse nevidím. Rocky je překonán, škoda, já Silvestrovi věřila. Ale tohle byla taková slast pro mé oko, že nemohu jinak. Příběh je dostatečně silný na to, aby dámy upustily v některých scénách slzu, a stejně tak silný na to, aby pánové cítili každou uštědřenou ránu přesně tak, jak se na ní tváří ten, co jí dostal. Zásah. Taky upřímně doufám, že na udílení se to projeví, neopomenula bych ani Nolteho, který tu exceluje.

Sebereflexe?!? To je takový slovo, který se Němci naučili a rozhodli se na jeho základě natočit film. Trochu chaoticky na mě působí to, že snímek má několik dějových linií a mně schází, že žádná z nich není vypíchnutá, respektive, nejsem nucena přemýšlet nad tím, která je ta nejdůležitější. A jestli jsem si to měla vymyslet sama, tak přihází zklamání.

Jsou filmy, kde vás mrazí, a pak jsou filmy, které se snaží, aby vás mrazilo. Tenhle spadá do druhé kategorie. Ač šokující, je to bohužel postaveno tak, aby divák cítil opovržení, aby přemýšlel nad diktaturou a zavrhl ji. Ok, dobře, ale je bohužel vidět, jak to tlačí na pilu. A mě to právě moc nepřesvědčilo. Co jsem si odnesla, byla skutečnost, jak rychle může člověk přijít o své ideály. To je trochu málo.

Akční film by měl být akční a hlavní hrdina by měl být drsňák. Tady to platí bezesporu. Lepší by teda bylo, kdyby to někde bylo o něco méně naivnější, ale evidentně to k tomu patří, tak já vám to odpustím. Musím říct, že evidentně se tady shodneme, překvapivě, že dcera by zasloužila tak akorát domácí vězení, mě teda ještě poněkud iritovala maminka, která by v tom vězení mohla skončit s ní. Jinak klobouk dolů, rentiér, co zmasakruje skoro celou mafii v Paříži úplně sám, to je teda nářez.

A musím říct, že jen svědomí mě dělí od toho, abych tam nedala to černé ošklivé slovo. Nevkusný humor založený na babraltsví a zaslepení mě tedy rozhodně nebere. Stejně jako mě nebere, že hlavní hrdinka vypadá jako by patřila k těm anonymním alkoholikům. A nakonec, komedie možná, do romantiky to má daleko.