berusche

Možná nejsem cílovka nebo jsem špatný čtenář skrytých poselství (což bych se nedivila), ale tohle mi přijde jako totální blábol. Člověk se těšil na sexy scény plné obscénností a krve a dočkal se pohádky pro děti. Nemluvě o tom, že látka vypadá spíš na mimozemskou aktivitu, námět na film o okultistech a scény odpovídají smrtícímu viru. Jedna hvězda za blitky, ty vždycky zaručeně pobaví.

Říkat řečené je nuda, ale já musím. Je samozřejmě velice záslužné, že někdo téma otevřel, stejně tak si cením toho, že se autorka snažila ukázat jak to v tomhle byznyse chodí a zcela bez skrupulí. Nicméně, jako dokument je to spíš podprůměrné. Záběry na zbídačené tváře, vypravěč a skrytá kamera mě prostě nepřesvědčili.

SPOILER: Tak předně jsem ještě neviděla takovou bandu pitomců, která by se vrhala rovnou do střel, dále jsem netušila, že celá americká armáda si neví rady se 45ti teroristama, také mě překvapila myšlenka, že život prezidenta je důležitý (to já bych už rovnou tady šikmoočkovi sdělila, ať si ho rovnou zastřelí, tůůůdle), také mě trochu překvapuje, že když už je sestřelen 4. vrtulník, pořád se lítá dokola a čeká, až sestřelí i ten zbytek, a na závěr, ještě jsem neviděla námořní flotilu, jejíž pohyb by byl viditelný po pár minutách, vskutku. A zapomenu na to, že pan Butler je tak dobrej, až by mohl konkurovat kdejakému Tomu Cruisovi. Logika se tudíž ztratila mezi originálním námětem a špatným scénářem. Takže děkujeme za nabídku, ale poptávka je daleko více náročnější, než se nám tady snažíte nabídnout. Za mě je to jasné, plus si zaslouží jen ty občas zajímavé scény plné střelby.

Zvláštní bonus dostává Sudeikis za scénu u holiče, další bod si odnese představitel falešného synáčka a celá americká roďka na výletě, která mě dojala už napoprvé, když hulákala z okýnka. V neposlední řadě falešná máma má taky ve svém malíčku pěkně napsané monology (zvlášť ten v letadle). Výstavba kolem poměrně jednoduché myšlenky je výhodou téhle komedie, neboť se nemusíte zamýšlet nad tím, co se bude dít, ale stačí se jen nechat pobavit vtípky, které jsou zaručené. Pokud se tedy od Millerových chcete jen nechat pobavit a jste připraveni na takový typický obraz amerických rodin, co převážejí trávu přes hranice, zřejmě nebudete zklamáni.

Ano, i tohle se může stát, takže si dávejte pozor, aby vás náhodou nekousl soused nebo dokonce vaše žena, to by totiž mělo kromě zdravotního rozměru i ten emoční, a jak jsme mohli slyšet několikrát, oběti jsou třeba a nedá se halt nic dělat. No, předně si myslím, že Forster dělá jen čest svému jménu. O jeho umění nelze pochybovat. Někde jsem tu četla, že se Brad oprostil od těch komediantských srdcervoucích scén, což bych neřekla. Ty mi teda pekelně překážely. Síla rodinného pouta mě opravdu v jeho podání nedojímala a ten polibek na čelo skoro neznámé vojandy mě skoro jako diváka urazil, jak byl lacinej. Dál jsem se trochu ztrácela v obrazech náletů hordy zombie, scény mi přišly přeplácané a někdy jsem vůbec netušila, na které straně stojí kdo. Nevím, zda šlo o záměr, ale já osobně bych to nerada přeceňovala. Řežba je ale řežba. Za tu si to vyslouží v mém případě alespoň něco.

Opravdu je to roztomilé, barevné, pěkně natočené a možná to dává dohromady i smysl. Ale v mém případě se tedy roadmovie za silného monologu jednoho pána a se snahou o zamyšlení nekonalo. Já se pekelně nudila, a ani tygr to nemohl zachránit, i když se opravdu snažil. Pí je samozřejmě kádr, to mu nikdo neupírá, ale já bych přeci jen raději něco s nějakou minimální akcí a se zvratem. Skoro mám dojem, že už tak úplně nezáleží na tom, o čem snímek je, ale spíš na tom, jak je dobře natočen. A troufám si za sebe říct, že takhle já si budoucnost kinematografie prostě nepředstavuji, byť to doba umožňuje.

Tak nikoho asi nepřekvapí, že obsadit základní skvadru svých filmů Pedro prostě musel, a tak splácal všechno dohromady. Klasicky se drží hlubokomyslných témat jako sexualita (ať už latentní homosexualita, transsexualita nebo tentokrát přidává BDSM), přidává něco o tom, co bychom asi tak v business třídě řešili před očekávanou smrtí, a zakončí komediálním happyendem. No neříkám, že se mu to nějak vydařilo, a i když je to plytké, rozhodně se nedá říct, že by mu to nebylo podobné.

No tfuj!

A tak začal Clark dělat v Daily Planet...vskutku neotřelé pojetí planety, jejíž součástí bychom nechtěli být, stejně jako bychom asi nechtěli být ani její kolonií. Vždycky jsem věděla, že Clarka něco oslabuje, ale je pravda, že v takovém dechberoucím blockbusterovém pojetí se na to kouká s o něco větším zaujetím. Cavill sice ze začátku nesliboval zas takovou show, ale nakonec se pochlapil, vytáhl ostře řezané rysy, ulízlou patku a nějaké ty svalíky, čímž si vysloužil přední místo mezi protagonisty Supermana. No a velice příjemné bylo i setkání s hollywoodskými vysloužilci, kteří si zde střihli takové vedlejší roličky. Evidentně je tedy svět již připraven na remaky takových Supernámětů, aby z toho nebyla jen nudná nápodobenina plná efektů. Přesto, pokud už někdo po 150té proletí barákem, něco tady vázne.

Mindfuck v podání několika slušných herců a za přispění moderní technologie, při které máte pocit, že jste součástí vystoupení, musel zabodovat (Popřete, že jste v úvodu netipovali sedmičku?). A kdo by si náhodou myslel, že koukat na to s prostou touhou po příběhu, který vám mezitím, co běží, utíká mezi prsty, by se měl možná zaměřit na úvodní proslov o pozornosti, která bývá odváděna někam jinam. Už tady se vlastně tvůrci práskli a zbytek se už jen odvíjí od pointy, která dává vcelku smysl. Nemám tedy pocit, že by ze mě lacině dělali pitomce, možná, že se některých dotklo, že je závěr překvapil. Co je pro mě ovšem nepřekousnutelné, je fakt, že se můžeme těšit na pokračování. Jsou prostě snímky, u kterých se to nehodí, a tohle je jeden z nich. Konec tohoto typu mi bohatě stačí, ostatně, konců, kde pachtíte po vysvětlení, je víc, a dvojky se kvůli tomu netočí. Ať tak nebo tak, pro mě příjemná oddychovka na večer, která rozhodně neurazí,