berusche

Když začnete tušit, že černá není bílá a černobílé to rozhodně nebude, je pozdě, protože v následujících minutách vám to scénář s herci v čele všechno vybleje. Skutečně promyšlený děj, vcelku slušný námět a herecké obsazení Lawa a Zety-Jones to povznese ještě výš, než by se na začátku zdálo. Za to Mara je teda ošklivka, to vám teda povím. Role v Mužích, kteří ji nenáviděli, nebyla zjevně zas takovým překvapením, protože u tohohle si právě říkáte, že už víte, proč tu roli tehdy dostala.

Záběrů, kde je na co koukat či raději nekoukat je tu poměrně hodně. Spojení s Jackem R. bych ovšem zas tak nevyzdvihovala, vzhledem k motivu, který je spíše podobný Psychu, nebo některým jiným motivům sériových vrahů. Také bych ráda podotkla, že ani Elijah Wood se nedá považovat za dokonalého představitele role, i když ten facelift se k vrahovi hodí, v záběrech ho uvidíme zřídkakdy, takže je otázka, do jaké vlastně míry tam vlastně hraje. Hraje tady tedy kameraman. Snaha o inovaci poměrně profláklého námětu se tedy vydařila.

SPOILER (i když malej) .... Teorie o hodných teroristech je docela fajn. Docela fajn je taky nápad o novináři, který zjistí nezjistitelné. A fajn je vlastně i to, že vše dobře dopadne. Jenže tohle všechno, zabalené do rádoby zamotaného děje, který rozmotá divák detektivek a thrillerů vcelku rychle, se nakonec nejeví tak fajn a logické. Hodní teroristi jsou jen někteří, a bůh ví, "kdo komu a za co je toho zub", novinářovy pohnutky neznáte a vlastně ani nevíte, jak na některé věci přišel (najednou je ví) a dobrý konec nebyl žádán. Já nevím, prostě mám dojem, že roztrhané stařecké koutky Roberta Redforda mě nepřesvědčí, že je to, co je, a že tomu neschází snaha nabídnout divákovi pochopit jednání postav.

I kdyby to celý stálo za starou bačkoru, Hopkins je tu k nepoznání sám od sebe a k nerozeznání od Hitchcocka. A za to nemohu jinak. Naprosto dokonale napsaná role, perfektně zahrané, a v tandemu s Mirrenovou jsou tím nejlepším slavným párem na plátně, jaký jsem kdy viděla. To ostatní je slušná biografie jednoho důležitého snímku v kariéře slavného režiséra. S pár perličkami navrch a hereckým duem je vytvořen vcelku zajímavý kousek, který i když si možná nepustíte znovu, napoprvé vám přijde roztomilý.

Jáááááááááá se z tohoooooooooooo asi zbláááááááááááááznim. Tak. Nejdřív mě to nebavilo, tak jsem to vypla. Což se ale bohužel stalo asi tak milionkrát, takže, na nakonec po třech měsících můžu vesele odfajfknout jako viděno.Musím říct, že první polovina snímku je o poznání nudnější. V druhé části je vidět, že tvůrci nejdříve chtěli spoustu prostoru a pak rychle potřebovali dohnat ještě taky ty důležitější části děje. Ani tak by mě asi neurazilo to neustálé popěvování, kdyby ovšem bylo co k čemu. Přiznejme si, Hathaway nám to dokázala v Elle, Seyfried zase v Mamma Mia a předpokládám, že valná část ostatních jsou buď zpěváci nebo zpívající herci. Co ovšem rvalo mé uši a duši byl Crowe. Jackmanovi bych to možná ještě odpustila. Ale je jasné, že kluci umí převážně hrát, s tím zpíváním je to kapku na čtýru a nezachrání to ani sbor nebo lepší zvuk. Barevné to je až hanba, což na dobu trikolorové revoluce není asi na škodu. A byla jsem nakonec docela dojata sólem Eponine. Celkově je to ale na 157 minut slabá záplata a nuda je tu častějším jevem.

Bylo to vážně vtipný nebo to mělo být vtipný? Velice se omlouvám, že tento styl nějak nejsem schopná ocenit. Jediné, co bych tak mohla ocenit, je totální zmatení, které jsem na konci filmu dostala. Vůbec nevím, zda teda hráli sebe nebo hráli někoho jiného, zda to měla být komedie nebo drama, jestli šlo tedy o film ve filmu nebo jestli to vůbec dávalo smysl či šlo jen o snůšku nahodilých obrazů, které mohly někomu, když mu bylo dvacet, přijít jakože cool. Cool mi to nepřišlo, vtipné taky ne a o té inteligenci lehce pochybuji. Vtipnej byl akorát Honza Budař, kterému tímto děkuji, kvůli němu jsem ochotná to neposlat do jámy odpadové.

Kterak síla jedné lásky a její nenaplněné ambice a touhy zničí několik lidí najednou. A dobře jim tak. Doba ale bohužel sňatkům z lásky příliš nepřála a teplé hnízdo domova je vždy silnější než představa nocí pod mostem. Tak tyhle věty prosím zarámovat, protože ať tak nebo tak, můžeme tento odkaz přenést s klidným svědomím i do jedenadvacátého století, aneb, lásky se nenažereš. V tomhle možná Cathy zapochybovala, a i když jí to nemůžeme vyčítat, zničilo ji to úplně stejně. A teď tady můžu vyflajznout A4 na téma, jak moc silné to je, jak statečně se tvůrcům zadařilo převést na plátno smrtelný žal, dlouhověkou věrnou lásku až za hrob a nenávist, ve které pomsta hraje hlavní roli. Vskutku bravurně provedená adaptace, jejíž konec budete i po 142 minutách očekávat se zadrženým dechem (kromě Jiřího, ten zadržoval tak akorát čůrání).Nemohu jinak a doufám, že každý další pokus o adaptaci knihy si vezme příklad z těch povedených.

Tome, já už myslela, že nebudeš hrát drsňáky ve sci-fi a akčních snímcích, ale pomalu přejdeš k vážnějším rolím hodných tvého věku! Ale ty prostě ne, pořád se s těmi svými mini centimetry (všimli jste si, že Freeman je buď naproti Tomovi nebo sedí?) budeš rvát do těchto námětů. Budiž ti tedy přáno a ku prospěchu, že tu vypadáš rozhodně lépe než v posledním MI. A námět je tedy vskutku podařený, takže ruku v ruce s tím i scénář je poměrně slušný a je vidět, že s výpravou si tu někdo hodně vyhrál. Ale víte, jak mám takový neodbytný pocit, že je to tak trochu prázdné co do myšlenky. Je to sice plné pěkných scén, opět a statečně je nám nabídnut pěkný happy end, ale pořád jsem měla pocit, že bychom se měli ještě něco dozvědět, něco vidět nebo slyšet. A tříleté hledání mě teda na závěr moc neuspokojilo.

Pan režisér je takovým průměrákem. Vždycky se snaží, umí za to vzít, ale jako celek jsou jeho díla takovým středním nevybočujícím proudem. Takové je i Temné nebe. Asi si z něj nesednete na zadek, ale nemůže vás urazit. Scénář se mi zdál odpovídající látce. To, že vsadil na tváře, které neznáme (nebo spíš na ty, které kývly) mu přineslo akorát tak zapovězení, poněvadž herci jsou skutečně tou horší stránkou snímku. Každopádně, mě jeho tvorba neuráží, dočkáte se i nějakého lekance a překvapení a nakonec jako vždy budete vědět, jak to asi dopadne.

Sam Raimi je skutečně pan režisér, ale někdy mám pocit, ale jsou prostě náměty, kterým by se měl vyhýbat. Ve spojení s disneyovkama bych ho nerada vídávala. A tenhle kousek je toho důkazem. Ač všichni hrají zdatně jak o život, fantasy svět je víceméně roztomilý a přijatelný a příběh klasicky pohádkový, chybí tomu šmrnc, vtip a trocha nadsázky. Celkově to působí, jako kdyby ještě nezaschlo lepidlo a někdo nepřilepil poslední střípky, které vytáhnou dílo z průměru. Přesto, skláním před digitalizací pohádkového světa, tyhle triky žánru sedí. Poslední věcí, díky které mě zanechalo dílo chladnou, je, že v pohádce se očekává buďto vysvětlení nebo alespoň jednoznačný konec, protože pochybuju, že by si ho děcka byla schopna domyslet na základě nejednoznačného dvojsmyslu. A ty brécy se za tejden vrátí, páč jí budou chtít zabít? Tak bylo to pro děti nebo ne?