berusche

Susanne umí, ale většinou umí lépe. Asi chtěla být protentokrát milá, tak to dopadlo, jak to dopadlo. Bohužel, ukrutně děsně mi lezlo na nervy přeskakování do divoké Afriky. Jeho smysl jsem hledala celý film a mám trochu pocit, že tenhle se děj tam odehrává jen proto, aby byl dodán ten punc dramatu. K reflexi jsme ale mohli dojít i v nemocnici v Dánsku, na to nemusel jeden z hrdinů odjíždět zrovna do Afriky. Tenhle moment tedy považuji za zjednodušenou berli, kterou ovšem seveřani nepoužívají, nebo to doposud neměli zapotřebí. Takže, tentokrát mé srdce neplesalo.

Nerada přihlížím takovým ptákovinám, omlouvám se, ale můj filmový vkus prostě stárne a nenechá se zblbnout takovou lacinou podívanou, která končí nelogickým happyendem. Hlavní hrdinka se taky nejmenuje Eva, teda, aby se tu někdo nenechal zmást, že to snad může mít hlubší smysl. A ačkoli je to filmařsky vcelku zvládnuté, obavám se, že tady byl potenciál zabit.

Je třeba hned pro začátek říct, že role, kterou dostal Tom Hanks, nebyla nikterak náročná. Skoro mě trochu mrzelo, jak málo prostoru se mu vlasně dostalo, a proto na jeho herecký koncert čekáte celý film. Nakonec se jej dočkáte poslední dvě minuty, závěrečná scéna byla o poznání realističtější a měla takovou výpovědní hodnotu, že to všechno předtím hravě smázla. Co se týče ústředního tématu, bohužel, rozpláčou vás tvůrci dřív, než se začne (smíchy). Patetické záběry, vševypovídající dialogy, sahání na a kontrola věcí, o které půjde v první řadě - tak jako divák sice občas potřebuje vodítko, ale tohle bylo zbytečné. Natáhla se tím stopáž a já to považuju za vtíravou omáčka, která nebyla nezbytně nutná. Omáčka ovšem nebylo vylíčení vztahu mezi piráty, ti mě bavili hodně - dobře vybráni, slušně zahráno, i když ani u nich se o originalitě nedá mluvit, jsou takovým typickým prototypem těchto lidí a skupin. Za to vás překvapí, jak nelogickým momentům a situacím jsou hrdinové vystaveni. Já sice nevím, jak to chodí na obchodních lodí a o pirátství jsem taky nikdy moc nezajímala, ale, vážně jsou v tak nebezpečných vodách neozbrojeni, a vážně nepřemůže 25 chlapů 4 týpky (byť se zbraní v ruce) a vážně se dá taková loď takhle snadno napadnout? Já to nevím, jen mi to přijde zvláštní. V konečném důsledku, snímek neurazí, podívaná je to slušná, dech občas zatajíte. Ale neaspirovala bych na nějaká vyšší místa.

Je to snad úplně poprvé, co mám tu čest sem napálit první komentář. Takže tak činím s nadšením. S velkým nadšením jsem přivítala i tento počin. Pokud jsme totiž přijímali snímek Děcka jsou v pohodě (ne, že já bych tak činila), tady si zastánci tématu přijdou na své poněkud více. Film primárně netlačí na pilu a nesnaží se ukázat v dnešní době snahy o rovnoprávnost rodičů stejného pohlaví, že jsou skvělí a mají tudíž právo na potomka jako každý jiný. Naopak. Velice vítám přístup, který byl zvolen a popisuje rodinné soužití s puberťákem jako věc, která potká nejedny rodiče a nebudou to mít lehké žádní členové rodiny. Zcela mi totiž během promítání vymizel ten pocit, že tu jde o homosexuální páry a koukala jsem na příjemné a vtipné trápení rodičů s potomkem. Oproti zmiňovanému snímku, který se snaží na darované spermie dívat jiným okem, tento je dle mého realističtější. Darovaná spermie tu totiž hraje druhé housle, těmi prvními je dospívání a těžká řeč s někým, kdo je o generaci starší. Dalším bonusem je vhled do partnerských vztahů, který je zde vykreslen úplně běžnou optikou - doma máme protiklad, hádáme se všichni úplně stejně a pravidlo dvě hlavy starostí půl tu platí bez výjimek. A ačkoli jde dle tvůrců o komedii, považovala bych to spíše za takovou cynickou komedii, protože válet smíchy po stole se rozhodně nebudete. Já odcházela z kina s pocitem, že to bylo příjemné, nenucené a koukatelné a velice jsem si projekci užila. PS: těch lží jsem se nedopočítala!

Hrát si s obrazy, zvukem a herci Luhrmann umí, to nám prokázal již několikrát. Tenhle styl nejen, že stojí peníze, ale také chce dávku odvahy, zvlášť, když si Luhrmann pravidelně pod svá křídla bere klasiky, kterým napomáhá na filmová plátna. Pokud to nejsou klasiky, jsou to do jednoho srdceryvné romanťáky. Ve své podstatě nikdy nemění klasický otřepaný děj filmu a nepřetváří původní předlohu, což je mu také velkým plusem. Snaží se ukázat víc a přiblížit diváka něčemu, co si prostě a jednoduše za normálních knižních okolností musíte domyslet. Já bych mu to nebrala a s velkým nadšením vítám jeho vizuál, který je skutečně pastvou. A je pravda, že jsem u toho žehlila, což vysvětluje mnohé, tak se drazí nezlobte, mě to neurazilo!

Když přišel trailer, většina z nás zpozorněla a těšila se na neotřelý snímek vyvracející spousty zombie pravidel. Vypadalo to jako svižná vtipná zábava, která neurazí diváka z žádné věkové ani fanouška zombie filmů. Rychle to ale sklouzlo k naprosto hloupé a bud nudné stopáži, která vám nedá šanci pobavit se. Nedá se nic dělat, je halt potřeba věnovat takovým snímkům o něco menší nadšení v prvopočátku.

Ne každej den je severské posvícení. Musím se přiznat, že námět toho nabízel víc, než přinesl film. Snaha dotáhnout postavy do bodu, kdy divák sepíná ruce a tiše očekává následující děj, se prostě nevydařila. A ačkoli tohle Seveřani umí vcelku poctivě, tady je cítit fušeřina. Kromě této chybky na kráse bych připsala nějakou i nevýrazné postavě Stigveho. Pokud totiž někdo cíleně popisuje rodinný čtyřúhelník a pak tohle odflákne, je to ostuda (stejně jako prostor, který je věnován životu postav, trochu vázne). Dobrá je nenápadná symbolika, která vyvolává alespoň minimální potřebu zamyšlení, tíživý pocit, který je vyvolán díky dokonalé souhře počasí s dějovou linkou, a taky ten odraz severského venkova mě nenechává chladnou ani náhodu. Já jen doufám, že důvod, proč sever tak trpí na ty sebevraždy, nevyplývá právě odtud.

Já se sice nerada opakuju, ale jak vidno, jsem další z řady, která vytáhne Noci s nepřítelem. Přesně tak, stejný námět, podobná tendence, jen ten romantický příběh hodný mistra jen z Jů-e-sej si tam scénáristi nacpali navíc. Pokud bych tedy přešla otravný fakt, jak moc je to původnímu námětu podobné, a strávila kýčovité scény, kterých je to plné, přejdu rovnou k věci. Ty herecké výkony jsou otřesné, vážně. A u hlavní hrdinky skoro až nesnesitelně. Nejlíp hraje ten alkáč, ten má taky jedinej průhlednou roli, která za to stojí. Zbytek Oscara určitě nedostane (on asi taky ne, ale lepší než nic).

DROBNÝ SPOILER: Prostě jako opravdu nemůžete věřit někomu, kdo vám říká, že to bude dobrý, když v sobě máte dvacatery nůžky a pár sekáčků na maso. To byste byli vskutku bláhoví. Pokud tedy přijmete fakt, že scénář by mohl skoro aspirovat na nějaký díl Scary movie, a původní dílo nebylo nikdy vaší citovou záležitostí (v lepším případě jste jej ani neviděli), je možnost, že přistoupíte k nové Carrie alespoň s minimálním respektem. Tím jsem řekla to, že já tak neučinila. Děj nám tvůrci sice mírně oživili, ale v mých očích tato snaha snímku spíše uškodila (zvláště démonická scéna na plese mi rvala srdce, jak může být vůbec někdo tak naivní, že by si mohl myslet, že divák bude tleskat rukama a nadšeně jásat). Dalším přehmatem bylo herecké obsazení hlavní hrdinky. Jak se můžete dočíst ve spoustě komentářů, i já souhlasím s myšlenkou, že je příliš hezká, abyste v rámci amerického remaku pochopili, jak se Carrie cítí ve svém těle a se svým nízkým sebevědomím (v tomto případě si totiž říkáte, holka, nezoufej, jsou na tom lidi podstatně hůř, tobě stačí rtěnka a nové šaty). Moore se ale snažila, můžeme tak její sehranou roli označit za poměrně věrohodnou. Co se týče efektů, člověk má vždycky pocit, když má vyběhnout nový kousek mezi horory, že doba toho nabízí tolik, že se budete oklepávat hnusem při některých záběrech. Když se ale pak v přeřvaném kině klepete akorát výbuchy smíchu, něco tu jednoznačně nehraje. Ježek v autě na benzíně bude ještě dlouho v mé paměti jako bonus ke knize o kuriózních sebevraždách.

Susanne Bier každým svým snímkem jednoznačně hlásá, že patří mezi přední režiséry ze severu a špičkové režisérky ve světě. Její snímky jsou vždy hlubokou sondou do pocitů hlavních hrdinů, kteří jsou postaveni proti životní zkoušce. Obrovskou výhodou je, že je vždy ponecháno na divákovi, jaké bude ponaučení. Tvůrci nevytváří obraz jednoznačných protipólů, kde máte nalajnováno, kdo je morální a není. Proto mě tak šíleně baví. Další výhodou je, že nikdy nečekejte klasickou otřepanou kameru a výpravu jak ze žurnálu, kvůli tomu se prostě tyhle snímky podle dánského manifestu netočej. Co bych ovšem v tomto případě vytkla je poněkud opomíjená postava hlavní hrdinky, kterou vlastně do samotného finále příliš neprokouknete, neb vám k tomu scénář prostě nedá prostor. A pro mě osobně je tohle chybka na kráse jinak slušného díla.