Sofia

Zívačka. Předvídatelné, bez napětí, prakticky žádné herecké výkony (John Cusack i Morgan Freeman se celou dobu tvářili, jako kdyby už chtěli mít tenhle "kontrakt" co nejrychleji za sebou).

Tak jsem se po dlouhé době zase pořádně zasmála. Prakticky jsem se chechtala konstantně po dobu celého filmu. Geniální padouch Gru, roztomilí minioni a spousta skrytých vtípků (Bank of evil, formerly Lehman brothers). I ty tři holčičky jsem jako čerstvý rodič dokázala ocenit :-) Viděno v 3D, které mi ale přišlo poněkud zbytečné.

Kolik lidského neštěstí se vejde do jednoho filmu? Odpovědí je Crash, který se snaží ukazovat všechny nešvary současné Ameriky, který na mě ale bohužel zapůsobil hlavně hodně vykalkulovaně. Silných scén je tu hodně, ale v paměti mi zůstanou hlavně dvě - rasistický policajt Matt Dillon a jeho otec objímající se na záchodě a černošský detektiv v podání Dona Cheadleho a jeho výraz v obličeji, když na konci filmu odchází od své matky.

"Boys are back in town". Tak tomuhle se říká pravá akční jízda. Při závěrečném finále jsem si klidně odskočila uvařit kafe, protože o nějakou tu detonaci a mrtvolu víc nebo míň, na tom už fakt nezáleželo. Nostalgie mě přepadla plným útokem a jen jsem litovala, že tam Sly nenacpal i Dudikoffa a Van Damma :-)

Ani Keatsovy verše tomu nedodaly punc romantiky. Celý film byl plný patosu a prázdných slov, zrození jejich lásky se mi zdálo hodně neuvěřitelné. Nadprůměrné byly v podstatě jen scény s motýly, Fannyiny oděvní kreace a záběry na rozkvetlou zahradu.

Zábavně magická procházka New Yorkem, jejímž velkým mínusem je ale nesympatický a strašně pištící Jay Baruchel v roli Davida. Kouzla působí realističtěji než v Harry Potterovi, Cage s Molinou tvoří příjemnou opoziční dvojku a celé je to protkané několika výbornými hláškami. "Are you one of Depeche Mode?".

Příběh o tom, jak se naivní, nesympatický a blbý mladík nechal okouzlit Black Power a brzy o své iluze přišel. Námět měl hodně velký potenciál, ale film působí i přes dvě silné a brutální scény hodně uhlazeně a nepředstavuje činy Idiho Amina v jejich plné síle a hrůznosti. O mnohem víc mě zaujal dokument "Captering of Idi Amin" v bonusech.

Téma vypadalo hodně dobře, ale výsledek je docela tragický...první půlka plná podivných dialogů, druhá melodramatická až hrůza. Jediným pozitivem mi přišly občasné Arturovy vnitřní monology a ukázky z jeho textů + ztvárnění Los Angeles a okolí ve třicátých letech.

Smutný příběh o tom, jak může být láska slepá a destruktivní (vztah k milence), o tom, jak se láska může přežít (vztah k manželce) a v neposlední řadě i o tom, jak může být láska bezpodmínečná (vztah k dceři). Penélope Cruz exceluje (i shrbená, belhající se na vysokých podpatcích a smrkající do vlastních kalhotek), zajímavý byl i režisér a hlavní herec v jedné osobě Sergio Castellitto. Filmu by prospěla trochu kratší stopáž, ale vcelku mi přišel zajímavý, neotřelý a s příjemným soundtrackem.

O Nankingském masakru jsem do tohoto filmu nevěděla vůbec nic...teď už vím a jsem za to ráda, protože tento smutný a drastický příběh na mě svým způsobem zapůsobil i víc než Schindlerův seznam. Ulrich Tukur zahrál německého nacionalistu Johna Rabeho, který přes všechny hrůzy kolem sebe přece jenom ještě choval naději ve své ideály (dopis Hitlerovi), úžasně a jeho postava byla plná lidskosti i jakési naivity a tvrdosti. Steve Buscemi ve vedlejší roli zaujal především svéráznou interpretací písně "Hitler has got just one ball". Kameraman dokázal všechny ztvárněné hrůzy zachytit i poeticky - např. scéna se stínáním hlav nebo přechody z černobílých obrazů do barevných.