Jasná hvězda

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)

Nemůžu si pomoct, ale přes veškeré možné historické nepřesnosti se mi tenhle film hrozně líbil. Abbie Cornish přesně seděla na svou roli Fanny, která ví co chce a umí to dát najevo. Ben Whishaw,který mi utkvěl jako trochu magor z Parfému, se zde překvapivě také autenticky zhostil role básníka...navíc film doplňovala krásně poezie a hudba a krásná kamera,zkrátka ideální na opuštěné dny, kdy je lehce pod mrakem, nebo už i tma, a člověk má chuť snít, jaké to bylo kdysi, jakou moc má láska a jakou sílu mohou mít slova. (11.11.2011)

No, nevím, jsem z toho trochu rozpačitá. První polovinu filmu jsem byla s Brownem zajedno a nejradši bych Fanny nakopla - ne moc pěkná fiflena, která se jenom parádí a o poezii se začne zajímat jenom proto, že se jí líbí Keats. (Prostě pipina, která za ním šíleně dolejzá.) Další výtky mám ke scénáři, na začátku je příliš stručná expozice - vůbec jsem netušila, která bije (ostatně víc věcí nebylo vysvětlených), a závěr je oproti tomu dost rozvleklý. Líbily se mi vlastně jenom dvě věci - stará Anglie (výprava byla bezchybná) a fešák Ben Whishaw v roli básníka Keatse :) (27.03.2010)

Kvalitní umělecký film, vizuálně nádherný. Vztah básníka Keatse a Fanny je tu podán převážně ženským pohledem. Postavy jsou vesměs charakterní a tak po shlédnutí filmu zůstává pěkný pocit. Ne úplně zkažený charakter tu nakonec ukáže i Keatsův  hrubiánský přítel, který na sebe vezme odpovědnost vztahu se služkou... (28.08.2021)

Strhující biografické, vizuálně úchvatné drama o anglickém romantickém básníkovi Johnu Keatsovi (Ben Whishaw) a dívce ze sousedství a jeho životní lásce Fanny Brawneové (Abbie Cornish), po formální stránce klasicistně uměřené a precizní, přitom emocionálně maximálně silné a důvěrné, romanticky sentimentální. Navíc hustě proložené umělcovými verši z několika jeho sbírek, režisérka Keatse nechává dokonce recitovat po celou dobu závěrečných titulků. ~ Intimně zobrazený vztah Keatse a Fanny (bez jakýchkoli nucených dějových zvratů) ukazuje lásku v její nejčistší podobě. Její křehkost v postupném splývání dvou duší, přičemž dokládá, že láska není omezena chudobou ani bohatstvím. Veškeré citové pnutí vychází z pouhých slov obou protagonistů, z jejich pohledů i společných chvil, během nichž jen občasné polibky a vzájemná objetí znamenají náznak tělesného kontaktu. Jak trefně uvádí jedna recenzentka, jejich obnažování není povahy fyzické, ale psychické. Čistá esence lásky. Hvězda jasná. ~ Snímek se vyznačuje brilantními dialogy na vysoké umělecké úrovni (potažmo skvělými hereckými výkony!), rozmanitými dobovými kostýmy a malebnou kamerou s promyšlenými obrazovými kompozicemi, jež dodávají momentu silnější výsledné emociální vyznění. Tomu dopomáhá i decentní dobová hudba. (26.08.2012)