dubinak

Těžko uchopitelný, ale vizuálně nadmíru vypiplaný zážitek, který působí jako oživlý barokní, ale velmi barvitý obraz. Příběh je jednodušší, ale jeho realizace je svým stářím už spíše pro okrajové publikum. Svou podstatou je příběh o posedlé jeptišce vlastně dost znepokojující, bohužel kolikrát vyvolává pocit parodie, což podle mě nebyl cíl. Škoda i toporných herců a řemeslně kostrbaté práci, vizuálně to byl zajímavý zážitek. Ale jak říkám, podepsal se na tom hodně zub času a v dnešní době ho ocení už málokdo.

When Evil Lurks disponuje pár docela krutopřísnými scénami, které člověk těžko očekává. Plusem je neotřelý scénaristický námět společně s několika nechutnými a nepříjemnými výjevy. Párkrát mě to donutilo vzpomenout si na Aterrados, protože ten styl je takřka totožně znepokojivý. Jako argentinská apokalyptická gore road movie to obsahuje takřka vše, co by měl takový kousek mít, aby zaujal a překvapil. Logika tam sice občas trochu pokulhávala, naneštěstí si film to tempo nedokáže udržet celou dobu na sto procent a některé momenty jsou vyloženě divné, ale když přivřu oči, dlouho tu nebyl takový čistokrevný snaživý horor, a kort z Jižní Ameriky.

3. série a jediná dobrá zpráva o ní je, že zkrátila počet dílů, takže to utrpení celkem rychle překonáte. Fakt už ani nemám představu, jaké svědomí musí mít člověk, který tyto scénáře zrealizuje do vizuální podoby. Jediná epizoda, která mě trochu zaujala svým konceptem byla Tapeworm, nicméně jestli mě uspokojila? Ne. Všechny čtyři epizody působí lacině, bez špetky nápadu, atmosféry, napětí a spíš tak trochu parodují už párkrát viděné šablony. Takže já se ptám proč. Proč v tomhle "seriálu" ještě pokračovat? Proč se na Murphyho jménu pořád přiživují netalentovaní patolízalové, kteří neumí jedinému dílu dát nějaký originální náboj? Mám takový pocit, že celé tvorbě sérií AH Stories Murphy nemohl přihlížet ani z vlaku. Přitom, když nám on naservíruje jakoukoliv sérii American Crime Story nebo aktuálně rozvětvovanou novou minisérii Monster, je to zážitek se vším všudy. Tak proč se tady furt brodit tímhle bahnem?

Na VHS sérii koukám už jen z nemilé povinnost, kdyby se náhodou naskytlo něco zajímavého a většinou to směřuji na období Halloweenu, aby mě tolik nebolelo, když to bude trash. No trash to byl a celkem bolavej. Líbil se mi v podstatě jen začátek a ta poslední povídka Scotta Derricskona, který vypracoval tu prvotní atmosféru v baráku do velmi intenzivní podoby, jak u něj bývá zvykem a bylo mi celkem nepříjemně. Jinak je to ale klasická smršť až příliš schválně nekvalitních prolínajících se obrazů, na které už v dnešní době odmítám koukat s nějakým zaujetím. Vesměs je to pořád to samé dokola a spíš mi to příjde jako soutěž o to, kdo vymyslí debilnější scénář. Ještě to bývá vždycky pekelně dlouhý a vůbec si to neužívám. Asi bych už měla s tímhle nešvarem přestat.

To byl tak strašně dlouhý film v poměru s tím, kolik scén tam bylo něčím zajímavých. Tam se prostě furt nesmyslně motají lidi po baráku, aniž by něčeho logicky dosáhli. Za celou dobu jsem vůbec nepochopila, co se tam má jako dít. Mohlo to mít dobrou atmosféru, být to natočené méně zmateně a více celistvě. Hlavně to teda chtělo zkrátit minimálně o dvacet minut. Nepamatuju si z toho jedinou dobrou scénu. Dvěma slovy chaotický guláš.

Velice nenápadný jednohubkový horůrek, při kterém jsem neměla vůbec dobrý pocit, když jsem na něj koukala sama doma. Autentičnost je zde opravdu kvalitně vykonstruovaná a všem postavám se dá uvěřit. Je to sice malinko zmatečné tím, že jsou to vlastně tři filmy v jednom, ale scénář to drží na úrovni, kdy se dá ve všem snadno orientovat. Found footage záběry jsou atmosferické, v několika posledních scénách mě fakt intenzivně mrazilo, takže pro mě to je prostě malý levnější efektivní horor, který dokázal zaškrtnout veškeré položky na mém seznamu, abych mu ty čtyři dala.

Hahaha. To byl dobrej apríl na mě. Na Anhtropophaga jsem se chystala skočit hned, protože jsem byla hodně v náladě pustit si nějakou pořádnou kanibalistickou prasárnu. Podle luxusního hodnocení několika uživatelů to vypadalo, že si přijdu na své a konečně se objevilo něco, co dosáhne kvalit už téměř archivního Pachu krve. No tak mi ukažte, za co tady dáváte ty čtyři hvězdy. Já popírám samu sebe už jen s těmi dvěmi, protože to byla taková chujovina. V životě jsem neviděla debilnější chování postav. Navíc jsem to měla ještě v tom stavu, že mi přišlo, že zdejší italské herečky se snaží hýbat pusou anglicky, ale vlastně jim to vůbec nejde, takže jsou v postprodukci ještě navíc tragicky a bez emocí anglicky nadabované, což teda bylo dílo už samo o sobě se zapřít a zkusit to nevnímat. To že to bylo extrémně sexistické ani rozebírat nebudu. Navíc já nesnáším, když se na to ty tvůrci vyloženě vyserou a rozhodnou se neřešit detaily nebo nějakou autentičnost. Je vidět, že jediné na co se tu kladla největší snaha bylo gore a efekty. To uznávám, že bylo celkem fajn, ale stejně si neodepřu názor, že to bylo extrémně prvoplánované, protože nic jiného tu opravdu nefunguje a stejně to funguje vlastně dost nezajímavě, protože se tu omýlá jeden repetitivní vzorec dokola. A ač je těžké vymyslet originální kanibalistický scénář, tohle fakt nebyla odpověď. Jedna a půl. I ta vrahova maska byla dost chabá.

Šikovně vystavěná minisérie, která dokáže jednotlivými cliffhangery s přehledem udržet divákovu zvědavost, hlavně díky tomu, že je to natočené úderně, stylově a cílí to na moderního člověka, který má pak možnost se zamyslet nad trendem dnešní doby v podobě sociálních sítí. #annaismissing může tak poskytnout i edukativní vhled do nebezpečí těchto platforem a občas mě i donutilo si vzpomenout na V síti. Příběhem je to opravdu dobře zvládnuté, nepůsobí to klišovitě a poskytuje i kvalitní red herring a vypointování.

Dějově nic moc překvapivého, kvalitativně bych to srovnala s kterýmkoliv případem Poirota. Tady je ten šmrnc ale právě v tom skloubení nadpřirozených elementů s úžasně zručnou kamerou, která tomu dodává opravdu zajímavý úhel pohledu a efektivně navozuje pocit takových těch starých zámeckých hororů. Vizuálně určitě nejpříjemnější díl a potěšilo i zajímavé obsazení.

Tento film dost úspěšně dokáže budovat napětí a hutnou atmosféru, nepříjemnou nejistotu týkající se záměru zdejších postav a celkovou atraktivitu díky zvolené předloze. Bohužel film buduje a buduje aniž by něco ve finále dotáhl do konce a na to, že stopáž je poměrně neúprosná, asi to nakonec mé chutě po lepším rozuzlení neukojilo zcela. To jsem ale zčásti schopná odpustit, jelikož ta atmosféra to vážně umně vyvažuje. Diváka to pořád ponechává ve střehu a napnutého jak kšandy. Je to zkrátka dobře zvládnutá apokalyptická konverzačka, svým dějem dosti autentická, protože přesně tohle ticho a nevědoucno si vlastně v takové situaci lze dobře představit.