dubinak

Tohle už byl docela průšvih. A hlavně nuda. Děj byl slabý, nezajímavý a nucený a na můj vkus byly některé postavy až moc ufňukané. Víc k tomu nemám co říct.

Vůbec ne taková pohroma, jakou jsem po brilantním prvním díle čekala. Samozřejmě už to nemá tak zlověstnou atmosféru, ale pobavit to pořád dokáže. Nevím, jestli se mi to zdálo nebo tomu bylo opravdu tak, ale malý hlavní hrdina hrál podstatně hůř než v jedničce. Příběh byl ale v pořádku a líbila se mi i konečná scéna v továrně. Pod tři bych nešla.

Když opomenu spoustu šťastných i nešťastných náhod; že hrdinům vycházely věci podle plánu až překvapivě často (hlavolam v muzeu, nalezení kamene), pár nelogických mezer, trošku stupidní jednání postav (zajímalo by mě, kolikrát ve filmu zazněla věta: Musíme jít dál), musím uznat, že zábava to byla docela kvalitní, originální a především děsivá. Jsem ráda, že jsem vedle sebe měla v kině přítele, jinak bych asi rozdrápala sedačky, hlavně kvůli fungujícím lekačkám a hutné atmosféře, která panuje vážně po celou dobu. Pár nevysvětlených momentů vem čert, ale občas už mi to všudypřítomné odhodlání hlavní hrdinky lezlo na nervy, i když jsem k ní přechovávala převážně sympatie. Dalším plusem je to, že okolní kecy a monology kolem historie, které ta holka vede, nenudí a jsou docela zajímavé. Tři a půl.

Snad nejvtipnější a nejzábavnější česká moderní pohádka všech dob, a to všechno díky mým oblíbeným postavám v podání Blanarovičové, Zindulky a Bílé. To Troška ještě uměl. Úplně super příběh, herecké výkony a příjemný humor. Pohádka mého dětství.

Jsem ráda, že remake bezkonkurenční hororové klasiky nedopadl až tak k zašlapáníhodně. Vím, že před těmi deseti lety, kdy jsem tento snímek poprvé viděla, neudělal mi vůbec dobře a pokud si vzpomínám, musela jsem ho i před koncem vypnout, jak špinavý a depresivní mi přišel. Dnes už se ovšem s touto maličkostí vyrovnám a hodnotím asi především tu pořád dobře působící texaskou atmosféru. Můžu říct, že díky tomuto filmu bych texaský venkov asi jen co nejrychleji prosvištěla a neohlížela se.

Neobyčejně výjimečný kraťásek, který se snaží mísit všechny hororové prvky dohromady, dovysvětlovat v některých jistých bodech děj samotného Kruhu a obohacovat diváka o nepřiměřeně tíživé pocity a to všechno víc než úspěšně. Dlouho jsme tu tak dobrý scénář v krátkometrážním hororu neměli.

Vůbec ne tak dobré, jako předchozí remake. Leatherface patří k mým úplně nejoblíbenějším sériovým vrahům, ale tomuto snímku se nepovedlo mě ničím překvapit. Postavy mi za celou dobu nepřirostly ani trochu k srdci, celá atmosféra působí silně televizně a bůhvíjak originální vraždy se taktéž nekonaly. V podstatě Liebesman akorát vaří z vody. Prostě obyčejná vyvražďovačka.

Když ujetá rodina, tak jedině z Řecka. Balkánská dramatická kinematografie totiiž nemá v Evropě obdoby. Miss Violence je neskutečně smutné a citlivé dílo, které poukazuje snad na to nejhorší, co si lze představit. Doufejme, že všechny řecké rodiny nemají stejnou mentalitu jako právě tahle.

Lhala bych sama sobě, kdybych dala této věci jen trojhvězdí. Už jen kvůli těm brilantním dětským hercům. Vážně, snad ještě nikdy jsem neviděla tak výborné herecké výkony provedené dětmi. To už se o dospělých ale bohužel říct nedalo, a přesně to je důvod, proč jsem uvažovala mězi průměrem a nadprůměrem. Když se ještě vrátím ke kladům, vyzdvihnu hlavně hutnou atmosféru, především díky postavě Pennywise v podání Tima Curryho. Kdykoliv se objevil, atmosféra jela na plné otáčky. Pokud ale příběh nezabočil zrovna do těch hororových vod, taky bych ráda podotkla, že mě tento film hřál hrozně u srdce už jen díky té sedmičlenné partě, která symbolizovala především pevné vztahy a ukázkové přátelství mezi jednotlivci a kdybych zapomněla, že sleduju horor, myslela bych si, že mám čest spíš s naprosto výbornou rodinnou komedií. Záporem pro mě byla asi nepřiměřeně dlouhá stopáž a jak už jsem říkala nepřesvědčiví (dospělí) herci. Ti a celkový závěr tvořili asi nejslabší článek celého snímku. Očividně asi ale rychle došel peníz, protože finále nebylo dostatečně velkolepé a pro mě jednoznačně neuspokojivé, už jen kvůli tomu, že jsem na něj musela čekat bez mála tři hodiny. Ovšem nevidím důvod, proč tento film nedoporučit.

McNaughton dokázal zpracovat jedno z nejcitlivějších a nejsurovějších témat vcelku pěkným citlivým a ne příliš surovým způsobem a přesně za ten způsob dávám čtyři hvězdy. Příběh totiž nemile stávkuje a spíše se seznamujeme po celou dobu s charaktery a pudy tří hlavních postav. Ale když McNaughton něco vyobrazí a ač je toho málo, stojí to za to (nejvíc mě asi šokovala scéna se ženou v křesle). Má to silnou atmosféru a explicitní scény vyvolávají nepříjemné pocity. Líbilo se mi ale to, že tento film nebylo potřeba přihodit k tuctovým rutinám, protože vyloženě o nějakou morbit/bizzare/dirty show opravdu nejde.