dubinak

Tak tady se trošku přiznám, že jsem se po projekci mírně divila zdejšímu velmi kladnému hodnocení. Za mínusy tu beru asi především to, že je to po většinu času dost nuda, napětí graduje až někdy zhruba po 40. minutě a pak je tam skok dolů a zase se přesouváme do nudné části. Takže momentů, které by stály za zapamatování v průběhu děje rozhodně moc není. Taky bych určitě vybrala jiné herce, konkrétně bych přeobsadila spíš Rose Leslie, která mi byla nesympatická a to mi pak bránilo s ní nějak víc soucítit. Přesně nesnáším tento typ hororů o novomanželích, snoubencích nebo tak podobně, kteří po sobě lezou každých pět minut a polovina děje se vlastně vyplňuje jen milostnými scénami a to mě nějak nebere. Když už se teda něco začne dít, je to jen tak mírně hororová drama záležitost, která je jen lehce znepokojující. Závěr už je pak jen lepší a lepší. I když velice krátký. Jistý výjev mě tam docela dost šokoval a pointa mě mile překvapila. Takže aspoň za to rozuzlení a snaživé zpracování ty tři dám.

Tady si toho pan scénárista naložil na bedra možná až trochu moc, možná až moc ve velké míře. Ne jen, že je Transcendence velice nezvládnutý, co se námětu týče, ale ještě se přiživuje na jméně Johnnyho Deppa a Morgana Freemana, a tak asi láká jejich věrné fanoušky. Tento snímek si asi hlavně hraje na něco, co není a když chtěl být hlavně sci-fi kultem, měl trochu přepsat postavy, které tu byly asi největší překážkou pro lepší hodnocení.

I já se přikláním k názoru, že toto je asi nejhorší hororový počin roku, a to neříkám, že jsem viděla i jiné podobné hrůzy. Ale už jen kvůli tomu, jak neskutečná reklama byla Annabelle zaplacena a jak neskutečně velkou bublinu z ní protagonisté udělali, je po projekci jedinou mou možností hluboce politovat celý tento snímek, protože tak zmatlaný horor, který si ještě dělá jméno na Jamesi Wanovi, to vážně nemá obdoby. I když byla tentokrát atmosféra v kině úplně děsná, nebyla tak děsná jako zdejší příběh o prokleté nebo posedlé (to je v podstatě fuk) panence. Jediné, co na celé téhle taškařici obdivuji, je asi ten střihač, který dělal trailer. Protože, jestli chcete mít z Annabelle dobrý zážitek, stačí se podívat na něj. Zbytek filmu už je jen pak totální trapná nuda. Celá atrakce byla vyobrazena v traileru, který mě docela spolehlivě navnadil. Když ještě zůstanu u té nudy, to tady nebyl největší průser. O největší průser se postaral naprosto debilní nesouvislý a úplně divně zmatený příběh, do kterého byly zasazeny všechny pohádkové bytosti, na které si jen vzpomenete. Chudinka Annabelle ani nedostala ve filmu žádný prostor. Ona jediná není to, co ten film kazí. Ona si tam 95 minut jen tak sedí a čumí. Jediný, kdo za tohle příšerné a hrůzné peklo může, je pan Gary Dauberman, který by si měl zůstat u svých černočerných snímků a psát písemnosti úřadům, ne filmům. A samozřejmě John R. Leonetti, který by se radši měl stále zdokonalovat v držení své kamery a nekazit chutě fanouškům Wanovských děl.

Čekala jsem něco ve stylu Home sweet home. Torment je ale něco docela jiného. Postavy vám k srdci nepřirostou, krve se asi taky nenasitíte, napětí vás nerozdrtí. V podstatě se tu nedočkáte skoro ničeho, co by stálo za zapamatování. Maximálně tak odpudivé masky záporáků a jejich motivace, která mě ale na zadek taky neposadila. Torment není nic jiného než malá krotší explo jednohubka. Víc nic.

Tady nevycházím z údivu, co Aja svedl vytvořit. Vlastně ani nevím, co jsem čekala, podle traileru se nedalo moc usuzovat. Ale i tak jsem tomu nedávala bůhvíjaké naděje, a proto jsem byla při projekci tak překvapená. S přítelem jsme si ho pustili prostě proto, že nebylo co dělat a Horns nám od nudy odpomohlo. Nekorektním humorem se tu nešetří, a přes to, že vyloženě vulgární komedie nemám ráda, tohle má šmrnc a dokáže to diváka zabavit. Největší atrakcí je tu samozřejmě strašně originální scénář a Daniel Radcliffe, který se mi do této role hodil rozhodně víc, než třeba v Ženě v černém. Myslím, že tady všichni odvedli dobrou práci a Aja dokázal, že ke každému žánru má co říct.

About Time je hodně hodně povedená romantická komedie. Já osobně přesně tyhle žánry nemusím, ale když takhle příznivě hodnocený snímek obsahuje i prvky sci-fi, šla jsem do toho a už se nepustila. Příběh je naprosto výborný a humor funguje na jedničku. Zrzeček Domhnall Gleeson dědí talent po otci a připravuje tak divákovi skvělé zážitky. Ve filmu nepanuje žádný stres a je vhodný hlavně pro odreagování. Za mě plný počet.

Nepříjemný snímek v jistém slova smyslu. Humor tentokrát zcela úplně absentuje. Celou stopáží se proplouvá bez větších zápletek a zvratů. Postavy jsou ale výborné, charakteristické a depresivní. Jsem moc ráda, že se v jednom snímku sešlo tolik skvělých irských a zároveň ne často viděných herců (Chris O'Dowd, Dylan Moran) v čele s Brendanem Gleesonem. Hodně jsem přemýšlela jen o průměrném hodnocení, protože akce tam není z 90% ani za mák. Posledních pár závěrečných scén mě ale přesvědčilo o lehčím nadprůměru a vlastně o pocitu docela intenzivního zážitku.

Oblíbenci: Taj, Stephen, J. T.. Řady podle oblíbenosti: Austrálie, Gabon, Mikronésie, Cookovy ostrovy, Perlové ostrovy, Palau, Čína, Amazonie, Guatemala, Fidži, Panama, Tocantins, All Stars, Afrika, Borneo, Vanuatu, Markézy, Thajsko.

Na tohle se koukalo vážně strašně příjemně. V podstatě jsem až do konce snímku uvažovala nad pětihvězdím, ale to mě asi jen zaslepil výtečný, originální námět a zpracování. Fincher mě asi nikdy nedokáže úplně zklamat. Jediným menším mínusem tu byli každopádně divně napsaní zlodějíčci. Panic Room mě dokázal celou pohltit a to jsem předtím přemýšlela, jestli si ho nerozdělím na dvě části. Nakonec to kvůli šílenému napětí nešlo a zhltla jsem to na jeden nádech. Po dlouhé době zase vymazlený thriller.

Absolutní zbytečnost a marnost. Docela jsem se na druhý díl těšila, ale ne tolik, abych pak nebyla zklamaná. Když jsem pak časem kontrolovala nová hodnocení a komentáře, moje očekávání kleslo k bodu mrazu a pustila jsem si The Pact II vlastně jen proto, že jsem byla nemocná a nudila se. Ne že by mi nějak snímek pomohl zahnat nudu. Tohle bylo fakt totálně o ničem, jen naprosto nezajímavé přiživování se na prvním výborně atmosferickém díle. Tohle mělo ale s jedničkou společné snad jen to, že hlavní postavou je zde opět nějaká nanynka. Zklamání. Ale ne takové, abych vrtěla s údivem hlavou. Prostě přecházím a jdu. Nazdar.